Článek
Raco Lončar pracuje v pohřebním ústavu ve městě Nikšić v Černé Hoře. Jak sám říká, že měl na starosti až příliš mnoho pohřbů těch, kteří zemřeli po nákaze novým koronavirem.
Často je tím jediným, kdo se může přiblížit k zesnulému, který zemřel s diagnózou covid-19. Pozůstalí musí dodržovat přísná karanténní opatření, dodržovat odstup. „Někdo se chce se zesnulým rozloučit, říci mu sbohem, dotknout se ho. To ale teď není možné. Pozůstalí se mohou na pohřeb jen zpovzdálí dívat. Jsem tu s nimi. Myslím, že jsem na pohřbu jako další člen jejich rodiny,“ myslí si Raco Lončar.
Říká, že jen dělá svou práci. „Děláme, co musíme. Taková je situace.“ Sám musí dodržovat všechna preventivní opatření a chránit tak sebe i ostatní. „Zesnulí jsou vloženi do uzavřeného vaku z PVC. Pak umístěni do plechové rakve a teprve poté do dřevěné rakve. Rodina s nimi nemá žádný kontakt. Byly i případy, kdy se mě někdo zeptal, jestli je v rakvi opravdu ta správná osoba, protože není možné ji ani otevřít.“
Jedna věc ho zvlášť mrzí: „Ty, kteří zemřeli na covid, není možné obvykle upravit a poslat je na jiný svět tím správným způsobem. Je to smutné.“
Donjeta Avdijajová je policistkou v kosovské Prištině. Má za úkol kontrolovat dodržování všech přijatých opatření proti pandemii včetně zákazu vycházení po sedmé hodině večer.
„Snažíme se být vůči každému občanovi rozumní. Chápeme, že izolace je pro všechny těžká. Ale zároveň musíme vyžadovat dodržování zákona,“ říká Avdijajová.
V roce 2020 zemřelo v Kosovu 13 policistů na nemoc covid-19. Donjeta dodává, že riziko bylo vždy součástí policejní práce. „Od chvíle, kdy se v Kosovu objevily první případy nákazy, jsem byla připravena pracovat a věnovat se všem úkolům souvisejícím s pandemií, abychom dokázali tuto krizi zvládnout. Pracujeme s velkým odhodláním.“
Nedzad Vilič je kuchařem v nemocnici v Sarajevu v Bosně a Hercegovině. Jeho tým připravuje každý den okolo 900 jídel. Jedna třetina pacientů v nemocnici má covid-19.
„Když ráno přijdeme do práce, vždy mě přepadnou myšlenky: Co na nás dnes během téhle pandemie čeká? Bude tam velký počet nakažených? Jaká bude situace? Je to od začátku velmi stresující,“ říká Vilič.
„Jak plynuly dny, tak jsme pochopili, že je to opravdu vážné. A museli jsme se tomu přizpůsobit. Každý zná své povinnosti od rána až do večera.“
Práce těchto lidí a milionů dalších zůstává bez povšimnutí. Ale jsou chvíle, kdy se jim přece jen dostane uznání, jakého se dostalo uklízeči v srbském Bělehradě, jak se můžete přesvědčit v úvodním videu.
Další reportáže z produkce Rádia Svobodná Evropa najdete zde.
A můžete nás sledovat také na Facebooku.
