Článek
O víkendu Šťastný informoval o tom, že část zaměstnanců bude po dobu nouzového stavu bydlet v karavanech přímo u jednotlivých ústavů. Jak dlouho ošetřovatelky neuvidí své rodiny? Budou v noci mrznout? A proč si Šťastný nestěžuje na nedostatek ochranných prostředků pro personál?
Proč jste se rozhodli ubytovat personál v obytných autech?
Ministerstvo zdravotnictví v pátek nařídilo všem poskytovatelům sociálních služeb rezervovat nejméně deset procent kapacity budov pro karanténu. Zaměstnanci, kteří v těch prostorách pobývají, už by neměli kde bydlet. Proto jsme využili nabídky v rámci akce Karavany pomáhají Česku a postavili jsme dvě desítky karavanů k některým našim zařízením tak, aby polovina zaměstnanců mohla bydlet buď v tom zařízení, nebo v karavanu.
Kolika lidí se to týká? Jak často se zaměstnanci dostanou domů?
O šest set klientů v osmi pobytových zařízeních pečuje více než tři sta zaměstnanců. Našim klientům hrozí riziko z několika zdrojů a jedním z nich je cirkulace zaměstnanců a jejich doprava do zaměstnání. Pokusili jsme se nastavit sedmidenní a čtrnáctidenní směny, kdy jsou zaměstnanci trvale na pracovišti. Po celou dobu tam i spí, stravují se tam a až po té směně jdou domů.
Jak samotné ubytování vypadá?
Karavany jsou většinou pro čtyři osoby. Jsou to takové vesničky napojené přímo na budovy, takže šatny, sprchy, společenské místnosti, jídelny a další zázemí mají zaměstnanci v hlavních budovách. Ale i ty karavany jsou perfektně vybavené, jsou tam toalety, topení, ledničky a tak dále. Dá se tam ubytovat skoro osmdesát lidí.
Podle předpovědi má v noci znovu mrznout. Nebude v karavanech zima?
Do všech jsme dali elektrické přímotopy, uvnitř je teplo. Je to malý prostor, karavany jsou hezky zaizolované, jsou na to stavěné. Přivezli nám jak obytná vozidla, tak přívěsy, které jsou také vybaveny pro celoroční užívání.
Jak dlouho chcete karavany využívat?
Chceme to vydržet tak dlouho, jak to bude potřeba. Věříme, že někdy na konci dubna by mohla ta nejhorší vlna pandemie koronaviru opadávat.
Co dalšího jste kvůli nouzovému stavu museli udělat?
Je to soubor komplexních opatření, nejsou to jenom karavany. Už od počátku března měříme teplotu našim zaměstnancům, děláme s nimi pohovory, sestry i lékaři si navzájem sledují zdravotní stav. Máme velmi podrobné anamnézy, které děláme se zaměstnanci z hlediska jejich rodinného prostředí; s kým kdo bydlí, zda tam nehrozí nějaké riziko. Snažili jsme se omezit nebo eliminovat jejich cesty do zaměstnání hromadnou dopravou, to znamená, aby jezdili auty, nebo se je snažíme svážet. Anebo aby prostě zůstali v těch zařízeních, protože to je nejlepší ochrana.
Jak na tato omezení zaměstnanci reagují? Jde o velký zásah do jejich života.
Kolektiv se velice semkl. My máme přes 95 procent žen. Sestry, zdravotní pečovatelky a tak dále. Musím říct, že pro ženy s dětmi je to nemalá oběť, ale my si všichni uvědomujeme, že musíme udělat v tom nadcházejícím měsíci, co můžeme, protože to riziko přenosu od zaměstnance, který jede veřejnou dopravou do práce, je velké.
Sociální služby se potýkají s nedostatkem ochranných prostředků, například bezdotykových teploměrů. Jak jsou na tom vaše ústavy?
Byť jsme nezisková organizace, tak jsme síť založená soukromými osobami. Od počátku roku jsme sledovali velmi pozorně situaci v Číně a v řadě věcí jsme se předzásobili. Samozřejmě to nebylo možné úplně maximálně tak, jak bychom si přáli, ale musím říct, že co se týče teploměrů, rukavic, dezinfekce a dalších prostředků, tak jsme zásobeni dobře. Dezinfekci jsme si ve spolupráci s jednou společností začali vyrábět. Hned na počátku března jsme vzali patnáct děvčat, která 24 hodin denně 7 dní v týdnu začala šít roušky z takového zvláštního materiálu, který se jmenuje perlan, je to od českého výrobce z Moravy. Z dvojité vrstvy perlanu jsme začali šít roušky v kapacitě 2 500 denně, což nám umožnilo dát v minulém měsíci dostatek jednorázových roušek zaměstnancům i na cesty domů.
Máte také dostatek respirátorů?
Respirátory jsme měli nakoupené, částečně nás zásobují kraje. V současné době pracuje veškerý náš personál v FFP2 respirátorech. My si uvědomujeme, že ta situace je kritická nejen u nás, ale v celé Evropě, ve Spojených státech a tak dále. Nepoužíváme je čtyři hodiny, ale několik dní, dezinfikujeme je a věříme, že to funguje. Používáme je ve dvou vrstvách, to znamená klasickou roušku a přes ni respirátor. Myslíme si, že to je velmi účinné. I našim klientům samozřejmě rozdáváme roušky.
Čeho je v tuto chvíli určitý nedostatek, jsou štíty, brýle a ochranné obleky, ale to bychom potřebovali až ve chvíli, kdy by se, nedejbože, dostala nákaza do některého z domovů. Věříme příslibům pana profesora Prymuly, který v minulém týdnu ujistil všechny poskytovatele sociálních služeb, že kdyby se to stalo, tak by nás prostřednictvím ministerstva zásobili. Také začaly fungovat dodávky dezinfekce od Čepra.
Takže vám zatím skutečně nic nechybí?
Ta situace není ideální, ale v našich zařízeních, kde jsme se na to připravovali, rozhodně není kritická. Řekl bych, že daleko větší nebezpečí do budoucna je v personálním nedostatku. Ve zdravotnictví můžete mít postele, ventilátory, tisíce různých přístrojů a pomůcek, ale když nebudou lidé, kteří budou zdraví a schopní fungovat, tak je to problém.
Máte přístup k testování na COVID-19?
Apelovali jsme na pana předsedu vlády i ministerstvo prostřednictvím Asociace poskytovatelů sociálních služeb. Věříme, že se situace vyvíjí k dobrému, za to bych chtěl vládě poděkovat. Jde o to, aby byli testováni klienti po překladu z nemocnic, to je velké nebezpečí. Například máte klienta, který je v léčebně dlouhodobě nemocných, nebo třeba krátkodobě přeložíte klienta na internu nebo jiné oddělení z důvodu zhoršeného zdravotního stavu a potom se vám vrací. Ale jsou to i nové příjmy, protože nemocnice se logicky snaží uvolňovat kapacity, aby měly volná lůžka pro případné nemocné koronavirem. Snaží se část pacientů přesouvat do sociálních služeb, což já beru za naprosto samozřejmé. Ale je důležité, aby přicházeli otestovaní.
Děláte to u všech klientů?
Řada pobytových zařízení kvůli chybějícímu testování úplně uzavřela příjem. Ale my říkáme, že pokud je nějaká volná kapacita, díky které můžeme alespoň částečně pomoci léčebnám dlouhodobě nemocných a nemocnicím, tak bychom to měli udělat. Klasicky jsou to klienti, které jsme poslali do nemocnice na nějaký zákrok a které musíme a chceme vzít zpátky.
Máme proto bariérová opatření. Zaprvé je to test na COVID-19. Zadruhé, když dojde k překladu, je to izolace po dobu karantény a s ní související práce v ochranných prostředcích tak, aby nedošlo k nákaze.
Co provoz ústavů nejvíce komplikuje?
Problémy jsou třeba se zaměstnankyněmi, které mají malé děti a musely zůstat na ošetřování doma. Snažíme se jim nějak pomoci a ony se snaží si vypomoci v rodině. Komplikace jsou, ale my je řešíme. Chci ocenit to, co vláda dělá. Kdyby nepřišla s jasnými, tvrdými opatřeními, tak by to tady dopadlo skutečně katastrofálně. Pokládám za zbytečné se dohadovat o tom, jestli někdo dostane tolik a jiný tolik roušek nebo jestli to letí letadlem takovým nebo makovým. To jsou malichernosti. Když management funguje a zaměstnanci jsou schopni se semknout, tak se dá vyřešit skoro všechno.
