Šest let od útoku na redakci Charlie Hebdo. Téma je stále bolestně živé

Svoboda tvé pěsti končí na špičce mého nosu. Citát připisovaný Johnu Lockovi dokonale popisuje, kde osobní svoboda končí a kde začíná. Jak je to ale se svobodou slova? O rozsahu citlivosti tématu napovídá nekulaté výročí, jež si dnes připomíná Francie - šest let od útoku islamistů na francouzskou redakci Charlie Hebdo, který zažehl problém přežívající dodnes.

Sedmého ledna 2015, Paříž, dopoledne. Do redakce Charlie Hebdo vtrhnou bratři Chérif a Saïd Kouachiovi a postřílejí 12 lidí. Následující den zabije Amedy Coulibaly městskou policistku v Montrouge nedaleko Paříže a 9. ledna na východě Paříže zavraždí další čtyři lidi poté, co obsadí židovský supermarket Hyper Cacher a nakupující i personál vezme jako rukojmí. Vraždami zahajují vlnu džihádistických útoků napříč Francií. Od sedmého ledna 2015 rukou převážně ve Francii narozených mladých džihádistů zemřelo 250 lidí.

„Nikdy nezapomenu ticho a pach, v němž se mísila krev s prachem, který ovládl budovu. Došel jsem až ke vstupu do redakce, kam samozřejmě nebylo možné vejít. Byl to skutečný masakr, spíš než scéna zločinu to bylo jako scéna z války. Nikdy na to nezapomenu,“ popsal hrůzný zážitek z místa zločinu tehdejší prokurátor François Molins.

Dveře do redakce džihádistům pod pohrůžkou smrti otevřela Corinne Reyová, karikaturistka známá pod přezdívkou „Coco“. U prosincového soudu vzpomínala, jak pomocí bezpečnostního kódu otevřela dveře k nic netušícím kolegům. Útočníci měli během daných okamžiků neustále opakovat své požadavky, zmínili i to, že časopis urazil proroka. První výstřel útočníci vyslali na Simona Fieschiho, správce webových stránek časopisu, který seděl u svého stolu. Fieschi masakr přežil, utrpěl ale těžké zranění zad. Zatímco Kouachiovi postupovali dál, Reyová se schovala pod stůl, kde se k ní později přidali i někteří kolegové.

„Mířili na mě zbraněmi. Řekli: ‚Chceme Charlie Hebdo, chceme Charba.‘ Byla jsem naprosto vynervovaná,“ sdělila před soudem Reyová během výpovědi. „Charb“ byla přezdívka Stéphana Charbonniera, karikaturisty a šéfredaktora časopisu. Když ho teroristé našli, střelili ho celkem sedmkrát.

Na pětileté výročí události publikoval časopis speciální vydání věnované obětem. Na twitterový účet pak napsal: „Bylo to před pěti lety, před sto lety, bylo to včera. Nezapomínáme a vždy budeme pokračovat: mluvit, psát, kreslit.“ A bylo to v říjnu minulého roku, kdy Francií otřásla vražda další.

Jmenoval se Samuel Paty, bylo mu 47 let a vyučoval dějepis a zeměpis. Osudná vyučovací hodina občanské a morální výchovy proběhla 5. října ve škole Conflans-Sainte-Honorine severozápadně od Paříže. V rámci povinného předmětu se běžně probírají citlivá témata, jako je otázka trestu smrti, potratů, ale také svobody projevu, což bylo tématem posledním. V rámci diskuze Paty třídě předvedl karikatury proroka Mohameda satirického časopisu Charlie Hebdo. S vědomím, že by to mohlo způsobit urážku některých jeho muslimských žáků, navrhl, že tito žáci mohou odvrátit zrak nebo opustit učebnu.

Tato výuková metoda ho však stála život. Kritika rodičů a vyvolaný tlak vynesl incident za školní brány a ten dostal se k nesprávným uším. 18. října teprve osmnáctiletý Čečenec ještě před vraždou navštívil školu, kde Paty vyučoval, a požádal postávající studenty, aby mu pomohli učitele identifikovat.

K útoku došlo v pátek přibližně v pět odpoledne poblíž College du Bois d'Aulne. Mladík učitele sledoval na cestě domů. Několikrát ho bodl do hlavy, kterou mu následně uřízl. Svědci údajně slyšeli útočníka křičet „Allahu Akbar“. Muž poté zveřejnil fotografie oběti na Twitteru, kde v komentáři urazil Macrona a francouzské „nevěřící psy“. Po zásahu policie na ni útočník vystřelil. Po přestřelce skončil s devíti ranami v těle. V jeho blízkosti byla nalezena čepel o délce 30 cm.

Vražda rukou čečenského přistěhovalce vyvolala hysterii nejen ve Francii, ale také v muslimském světě. Nikoli však za hřích spáchaný ve jménu náboženství, ale kvůli impulzu francouzského prezidenta zbavit se radikálního islamismu v zemi. Namísto odsouzení vraždy představiteli islámských zemí jejich lídři začali volat po bojkotu francouzského zboží a svolávání dalších protestů. Kvůli karikaturám Mohameda se tak opět pálily vlajky a padala silná slova.

Uprostřed vyhrocených vztahů mezi Francií a muslimskými zeměmi do světa nelichotivou karikaturu tureckého prezidenta Erdogana vyslala opět redakce Charlie Hebdo. Karikatura v křesle sedícího tureckého prezidenta bez kalhot, zato s vyvaleným břichem a plechovkou v ruce a koukajícího kolemjdoucí ženě pod burku se reálnému Erdoganovi nepřekvapivě nezamlouvala. Krátce po publikování nejnovějšího čísla satirického časopisu Charlie Hebdo s podtitulem „Erdogan: V soukromí je s ním zábava“ Turecko redakci obvinilo z „kulturního rasismu“.

Zastání našla Francie mimo jiné ve Velké Británii. Britský ministr zahraničí Dominic Raab vyzval spojence v Severoatlantické alianci, aby ukázali jednotu ve věci tolerance a svobody projevu. „Británie je solidární s Francií a s Francouzi po odporné vraždě Samuela Patyho,“ uvedl Raab v prohlášení. „Spojenci NATO a širší mezinárodní společenství musí prokázat jednotu ohledně základních hodnot, jako je tolerance a svoboda projevu, a nesmějí nikdy připustit, aby se teroristům podařilo nás rozdělit,“ vzkázal šéf britské diplomacie.

30. října ale přišla rána další.

„Mám pocit, že karikatury proroka Mohameda vylezly jako kostlivci ze skříně a znovu absurdně vraždí další nevinné oběti, které se tentokrát pokojně modlily v katedrále. Jedna 70letá žena podříznutá takovým způsobem, že téměř přišla o hlavu, stejně jako i laický 45letý zaměstnanec baziliky. Třetí, vážně zraněná, které se podařilo uniknout a která se uchýlila do kavárny naproti budově, o několik minut později zemřela,“ popsala ve Francii žijící Štěpánka Strouhalová další útok, tentokrát v Nice.

Na začátku prosince minulého roku představila francouzská vláda nový zákon proti „zhoubné ideologii“. Ačkoli premiér Jean Castex zdůraznil, že norma není namířená proti žádnému náboženství včetně islámu, připustil, že proti islamismu chce Francie bojovat všemi dostupnými prostředky.

Tentýž měsíc pařížský soud uznal 14 lidí vinnými z účasti na řadě smrtících islamistických útoků. Jednou z těch, kteří byli souzeni v nepřítomnosti, byla Hayat Boumeddiene, jejíž partner Amedy Coulibaly v lednu 2015 vtrhl do supermarketu Hyper Cacher a zavraždil čtyři nevinné lidi. Při útoku po zásahu policistů sám zemřel.

Jméno této ženy od té doby zná celá Francie. Tvář propagandy zločinného chalífátu po útoku uprchla do Sýrie, odkud nabádala islamisty k dalším útokům. Třicet let za mřížemi dostal u soudu také Ali Riza Polat. Na rozdíl od něj je ale nejhledanější Francouzka stále na útěku.