Senioři budou před televizí sekat latinu. Roztančí je Chlopčík ze StarDance

Nestíháte číst? Poslechněte si audioverzi rozhovoru.

Co se na vaší první lekci senioři naučí?

Nepůjde o to naučit seniory nějaké těžké krokové variace nebo úplně nové tance, ale spíš je zvedneme prioritně z gaučů a židlí, aby se aspoň 5 minut trošičku hýbali a měli radost. Proto jsme v prvním díle (v sobotu - pozn. red.) tančili valčík.

To znamená, že je chcete rozhýbat a i zlepšit náladu?

Přesně. To si myslím, že je ta nejpodstatnější a hlavní myšlenka tohoto pořadu.

Těch lekcí včetně první sobotní bude dohromady 22. Jaké krokové variace si z toho senioři odnesou?

Budeme tančit tance standardní, tance latinskoamerické, bude tam twist, charleston, takže takové, dá se říct, velmi známé a populární tanečky.

Stačí skutečně jen trocha místa před televizí?

Určitě, i ty choreografie jsou na tom postavené. Právě s tímhle cílem a úmyslem jsem tvořil i choreografie, aby byly velmi jednoduché, protože na nácvik v té pětiminutovce jsou zhruba dvě minuty, takže za dvě minuty se nedají naučit těžké variace. A proto to bude velmi jednoduché.

Někteří senioři žijí sami doma, zvládnou to i bez tanečního partnera?

Určitě. Já na televizní obrazovce budu také sám, takže tu choreografii jsem dělal pro lidi, kteří jsou sami. A pokud doma budou v páru, tak si jednotlivé tance také mohou zatančit v páru.

Jak jde učit tanec přes televizní obrazovku? Přece jen nemůžete vidět tu druhou stranu, nemůžete je opravovat.

Samozřejmě, že se nedají opravovat chyby, takže ten postup jsem zvolil takový, že volím velmi jednoduché krokové variace. Snažím se to pomalinku vysvětlit, ukázat. Větší problém vidím v tom, že mi není vidět do obličeje a tančíme v rouškách, takže to vidím jako větší handicap té výuky.

Vy jste ve StarDance patřil k porotcům, kteří byli nejobávanější. Jak se srovnáte s tím, že jim nebudete moci říct, že nejdou přes patu, ale přes špičku nebo jestli mají odpružená kolena?

Ale právě vůbec v tomhle pořadu nejde o propínání kolen a nášlap přes patu nebo špičku, tam jde prioritně o to: Milí diváci, pojďte se postavit, pojďte si s námi zatančit, budeme hrát evergreen, který si pamatujete ze svých mladých let. A pojďte se rozhýbat. To je všechno. Tam opravdu nejde o žádnou techniku. Až diváci uvidí první díl, tak pochopí, že je to jenom o zábavě a o tom být trošičku víc aktivní než doposud.

Vy zmiňujete, že jste vybíral evergreeny, na jakou hudbu se budou moci senioři těšit?

Já jsem vybíral hudbu 60., 70. let, Semafor. To znamená, bude tam Matuška, Pilarová, Štědroň a další. Bude tam Simonová s Chladilem, takže všechno velmi známé evergreeny 60. let.

Bude to vyloženě pro seniory nebo si mohou zatančit i třeba vnoučata?

Můžou si zatančit i děti, protože jsou to tak jednoduché kroky, že si myslím, že kdo bude mít chuť a bude si chtít zlepšit náladu, tak může tančit i s těmi seniory.

Vy jste v DVTV řekl, že dokážete naučit tančit každého. Je to opravdu tak? Co když vám přijde na hodinu někdo, kdo je úplně mimo rytmus, nemá žádnou fyzičku a těžko koordinuje své tělo?

Je to všechno nácvik a metodika. Já opravdu za ta léta, která učím tanec, jsem ještě nepotkal člověka, který by se nenaučil. Někdo se učí rychleji, někdo pomaleji, někdo mnohem pomaleji, ale když se ví, kam se má dospět, tak těmi postupnými malými krůčky se opravdu každý naučí tančit. Protože tanec je obyčejná chůze dopředu, dozadu, stranou, nic jiného to není.

A není to občas o nervy, když vám na hodinu přijde úplné dřevo?

Ne, to vůbec ne. Mě právě baví to, že tím je to pestré, není to pořád stereotypní. Představte si, kdyby tam chodili jenom samí šikovní. Tak by vás to také asi moc nebavilo. To jsou výzvy, když vidíte člověka, kterému to zpočátku nejde, a řeknete si: Tak a toho to chci naučit. A potom najednou vidíte, že se hýbe, že najednou i ten rytmus slyší. A co je nejpodstatnější, že má z toho radost. Tak z toho potom mám radost i já.

Richard Genzer o vás řekl, že jste jako „rozzuřený kolibřík“. Jste si jistý, že vám budou všechny věkové generace stačit?

Nevím, jak vypadá rozzuřený kolibřík. Ale myslím si, že tam nejde o to věřit, nevěřit, jde o to chtít, anebo nechtít se pobavit a zatančit si.

Jako porotce soutěže StarDance máte oko na to poznat hned na první dobrou, kdo má talent? Nebo se ten talent může i postupně odhalovat?

Určitě se dá postupně odhalovat. Někdo do StarDance přijde už s tím odhaleným talentem a vědomím, že se umí hýbat, a někdo přijde jakoby nepolíbený, neposkvrněný, neví, jestli ano, nebo ne, a může se vypracovat a zjistit, že i on je talent.