Senegal skončil na MS kvůli kartám. Italům naopak před 50 lety pomohl k titulu los guldenem

Tým Senegalu si v pátek připsal primát, o který věru nestál. „Lvi z Terangy“, jak se mužstvu přezdívá, se stali prvním týmem v dějinách fotbalového MS, který ze základní skupiny nepostoupil kvůli soutěži fair play.

Fotbal stále hledá způsob, jak podobné ošemetné situace vyřešit. V minulosti bylo zvykem jednoduše metat los. Právě systém panna, nebo orel pomohl v roce 1968 k úspěchu na mistrovství Evropy týmu Itálie. K řešení, které by všem přišlo vyvážené a spravedlivé, ale má asi jak házení mincí, tak sčítání karet, ještě poměrně dost daleko.

Senegalci v pátek prohráli s Kolumbií, Japonci s Polskem... A o tom, zda právě Afričané, nebo naopak Asiaté skončí na klíčovém 2. místě skupiny za vítěznou Kolumbií, žádné jiné předchozí kritérium rozhodnout neumělo.

Japonci i Senegalci nasbírali po 4 bodech, celkové skóre 4:4 a jejich vzájemný zápas skončil 2:2. Takže se podle pravidel začaly počítat žluté karty obdržené na turnaji - detailní rozbor soutěže fair play najdete zde.

A Senegal ve 3 odehraných utkáních nastřádal o 2 karty víc. Takže to byli Afričané, kteří si museli sbalit kufry a odcestovat. Naopak Japonce čeká osmifinále proti Belgii.

Senegalci se osudu postavili čelem

Senegalský kouč Aliou Cissé se k tématu „vyřadily nás karty“ postavil nadmíru statečně: „Taková byla prostě pravidla, která FIFA přijala, a my je respektujeme. I když bychom snad byli raději vyřazeni jiným způsobem. Každopádně jsem na své chlapce hrdý, ukázali tady, že senegalský fotbal má světlou budoucnost.“

Cissé připustil, že si byl vědom možnosti karetního řešení, ale taktiku a pokyny, jimiž své svěřence vybavoval pro třetí utkání ve skupině, tomu nijak neuzpůsoboval. „Fotbal je kontaktní hra,“ zdůraznil, proč jim nechtěl dělat zmatek v hlavě.

Historie mistrovství světa či šampionátů evropských zná mnohé jiné způsoby řešení toho, jak určit pořadí ve skupině nebo určit postupujícího, když jiná kritéria selhávají. Zatím žádné z nich ale nebylo shledáno tím pravým.

Dlouho se užíval model opakovaného zápasu. Kupříkladu na MS 1938 si ho „užili“ reprezentanti Československa ve čtvrtfinále proti Brazílii: 12. června hráli s Brazílií v Bordeaux 1:1 (český gól zaznamenal Nejedlý), o 48 hodin později na stejném místě už podlehli o gól 1:2 (Kopecký). Nepomohlo ani to, že Plánička dochytával obětavě zápas se zlomenou rukou.

O finále rozhodla volba: „Panna, nebo orel?“

V roce 1968 se čtyři nejlepší týmy starého kontinentu sjely do Itálie. A miniturnaj byl naplánován tak, že se 5. června měla odehrát obě semifinále a 8. června zápasy o konečné umístění.

Na opakování semifinálového zápasu tedy nebyl prostor. A když Italové v Neapoli hráli se Sovětským svazem 0:0 nejen po 90, ale i po dalších 30 nastavených minutách, muselo se podle reglementu losovat.

Zhostil se toho za účasti kapitánů obou týmů seňor Pujols, funkcionář FIFA. Vzal do ruky nizozemský gulden a sovětský kapitán Šestjernov volil líc, podle české terminologie „pannu“. Na italského kapitána Giacinta Facchettiho zbyl rub, tedy orel. A ten Pujolsovi padl.

Podle nepotvrzených mýtů až napodruhé. První pokus prý skončil tak, že mince zapadla pod jakousi mřížku a nešla odtamtud vyšťourat.

Každopádně to byla Itálie, která na domácím turnaji postoupila do římského finále. A aby to nebylo tak jednoduché, hrála v něm s Jugoslávií 1:1. Tady už se naštěstí mincí znovu neházelo, ale za 48 hodin následoval opakovaný zápas, ve kterém už Riva a spol. konečně dokázali vyhrát „normálně“, tentokrát dokonce v základních 90 minutách, konkrétně 2:1.

Mince byla v akci také před MS 1954, kdy se o účast na turnaji hrál mezi Španělskem a Tureckem dodatkový zápas v Římě, který i po prodloužení skončil 2:2. O postupu tak rozhodl 14letý chlapec Luigi Franco Gemma, syn zaměstnance stadionu. Zavázali mu oči, mladík hodil mincí - a na turnaj do Švýcarska odjeli Turci.

Nerozhodné výsledky po prodloužení do značné míry vyřešily penaltové rozstřely. Připomeňme, že na velké akci byly poprvé použity na ME 1976 v Bělehradě. Přičemž (neúspěšný) Uli Hoeness a díky geniálnímu kousku úspěšný Antonín Panenka tam začali psát úplně nové, penaltové kapitoly velkého fotbalu.

Jenže to je vyřazovací část. Jak vyřešit rébus pořadí ve skupině, nad tím se pořád tápe.

Losování přišlo ke slovu i v roce 1990, to když ve skupině nasbírali stejnou bilanci Nizozemci a Irové. Postupovali oba, jen bylo třeba určit, kdo z nich bude druhý a kdo třetí ve skupině, kvůli nasazení do dalšího pavouka.

UEFA si dala do řádů možnost, že rozhoduje-li se o pořadí ve skupině mezi dvěma týmy, co zrovna dohrály na Euru svůj vzájemný duel ve třetí „rundě“, pak tito rivalové hned mezi sebou mohou rozhodnout v penaltovém rozstřelu.

Dočkáme se penalt po každém utkání?

Jednu dobu bylo ve hře i aktuální umístění země na žebříčku FIFA. Co z toho je spravedlivé? Optimální řešení zatím stále v nedohlednu.

Jednou z možností, dosud neschválených, je uskutečnit po každém utkání ve skupině, ať už dopadne jakkoli, penaltový rozstřel jaksi navíc. A právě bilanci z této „dodatkové disciplíny“ pak použít a v případě potřeby určit pořadí na konci skupiny. Uvažovalo se o tom zejména v souvislosti s MS 2026, kde se 48 týmů utká v úvodu patrně ve tříčlenných skupinách, kde lze shody co do zisku bodů i rovnosti skóre očekávat ve zvýšené míře.

Co si zatím o vývoji MS 2018 v Rusku myslí český trenér Ivan Hašek? Podívejte se na rozhovor: