Senátoři dokončili žalobu na prezidenta. Vyvolal čistě prezidentský systém vládnutí, píší

Členové klubu Senátor 21 dokončili chystanou ústavní žalobu na prezidenta. Návrh, který má 44 stran, představili veřejně na internetu s tím, že jde o verzi, kterou ještě mohou drobně upravit podle připomínek senátorů.

Nyní se k podání chystají získat podporu horní komory parlamentu. Aby Senát o návrhu žaloby mohl hlasovat, potřebuje k tomu 27 podpisů.

Jeden z iniciátorů žaloby senátor Václav Láska Televizi Seznam řekl, že ve získání podpory dalších členů horní komory věří.

„Máme přislíbenu podporu ze senátorského klubu KDU-ČSL a další senátoři slibují podporu individuálně, hlavně ti z klubu STAN,“ uvedl Václav Láska. „Jsme teprve na začátku, senátoři se s návrhem textu žaloby začínají teprve od dneška seznamovat.“

Jak iniciátoři žaloby avizovali, meritum staví na šesti konkrétních činech – ty jsou podle nich ze strany prezidenta samostatným porušením Ústavy.

Ve dvou případech proto, že prezident svým jednáním „vyvolal čistě prezidentský systém exekutivního vládnutí“ – ignoroval totiž vůli i návrhy Sněmovny a nechal v čele exekutivu, kterou navzdory Parlamentu upřednostnil.

To se týkalo jmenování úřednické vlády Jiřího Rusnoka v červnu 2013 – prezident totiž jeho vládu podle senátorů jmenoval i přesto, že ve Sněmovně v tuto dobu byla ustálena většina, která slíbila podporu vládě předjímané jejím politickým vedením.

A jakmile Rusnokův kabinet v srpnu 2013 důvěru Sněmovny nezískal, až do sestavení další vlády po nových volbách v lednu 2014 nechal Rusnokovu vládu úřadovat bez důvěry. Dolní komorou byl přitom upozorňován na to, že tamní většina může a chce sestavit vládu s její podporou.

Druhým případem je i vládnutí Babišova kabinetu v roce 2018 bez důvěry. Ačkoliv ten v lednu podal demisi poté, co nezískal důvěru Sněmovny, Zeman otálel se jmenováním další vlády až do června. Podle senátorů tím prezident „prodlužoval vládnutí vlády v demisi, aniž by hledal politické řešení, které by odstranilo překážku nezískání její důvěry“. Babišova vláda úřadovala bez odpovědnosti Sněmovně více než pět měsíců.

Další čin, jenž je podle autorů návrhu hrubým porušením Ústavy, se týká tzv. „lánské schůzky“ po parlamentních volbách v roce 2013. Tehdy prezident pomocí utajených jednání usiloval o to, aby se nominantem ČSSD na premiéra nestal Bohuslav Sobotka.

„Současně takto usiloval o zásadní změnu vnitřních poměrů ve vítězné politické straně. Poté zatížil proces jmenování vlády nepřiměřenými průtahy, které vedly k tomu, že vláda, jež měla od samého počátku ustálenou většinu, byla jmenována až 95 dní po volbách,“ pokračuje žaloba.

A premiéra Sobotky, konkrétně jeho demise v květnu 2017, se týká i čtvrtý jmenovaný skutek.

Tehdy Miloš Zeman veřejně tvrdil, že jeho demisi vlády vztáhne pouze na osobu Sobotky a do čela stejné vlády pouze jmenuje nového premiéra. Jelikož však Sobotka demisi podal kvůli kauzám tehdejšího ministra financí Andreje Babiše, demisi vlády po Zemanově reakci stáhl a navrhl odvolat pouze Babiše.

Prezident jeho návrhu odepřel vyhovět, čímž podle senátorů „otevřeně deklaroval vůli nerespektovat ústavní pořádek a poté otevřeně odepřel naplnit svou ústavní povinnost“.

Ke stejné situaci došlo i v roce 2018, kdy Zeman naopak odmítl jmenovat členem vlády Miroslava Pocheho. Ostatní členy navrhované vlády přitom bez průtahů jmenoval, „přičemž odepření vyhovět návrhu předsedy vlády otevřeně deklaroval – a veřejnosti představoval jako správné“.

A poslední z 6 vytyčených bodů líčí situaci, kdy Zeman zasahoval do fungování justice. Jak stojí v žalobě, v květnu 2018 vyvíjel neprocesní a neformální tlak na předsedu Nejvyššího správního soudu Josefa Baxu v živé kauze, jíž byl účastníkem. A neformálně Baxovi nabízel, že pokud mu vyhoví, jmenuje ho předsedou Ústavního soudu.

Zbylé věci ze seznamu prohřešků, které senátoři Zemanovi napočítali už dříve, jsou označeny jako dílčí.

„Vzhledem k tomu, že jsme to pojali kontextově a chtěli jsme zdůraznit i motivy prezidentova jednání, jsme tam nakonec zařadili i skutky, které samy o sobě nejsou porušením Ústavy. Ale můžou demonstrovat kontinuitu jednání prezidenta vůči zákonům a vůči ústavnímu pořádku,“ popsal je v únoru senátor Václav Láska.

Činy, které všechny souhrnně patří pod poslední, sedmý bod, se týkají například případů s nejmenováním profesorů, výroku o výrobě a skladbě Novičoku, procesu vydání ruského hackera Jevgenije Nikulina do USA anebo situací, kdy Zeman vytvářel vlastní zahraniční politiku. Podle Ústavy totiž prezident stát při této činnosti pouze zastupuje navenek. Řídit zahraniční politiku má ze zákona pouze Ministerstvo zahraničních věcí.

Druhou polovinu dokumentu senátoři věnují odůvodnění. V něm se vracejí ke každému z šesti hlavních skutků zvlášť a jejich protiprávnost dokládají citací Ústavy i výkladem českého právního pořádku.

Pokud návrh žaloby získá podporu v Senátu, postoupí ho horní komora Sněmovně. „Ta má tři měsíce na to, aby dala nebo nedala se žalobou souhlas. Pokud by žalobu ve stanovené lhůtě neprojednala, znamenalo by to vyjádření nesouhlasu,“ uvedl senátor Láska v Televizi Seznam.

Pro vyslovení souhlasu je v dolní komoře potřeba 120 hlasů všech poslanců.