Sen o zlatu se rozplynul. Hokejisté musejí doufat ve slovenskou paralelu

Od posledního českého titulu mistrů světa už uběhlo devět let a za tu dobu se udála spousta věcí, jedna se však nemění: Pokud hokejová reprezentace na mistrovství světa hraje s Kanadou, vyhraje vždy Kanada.

Bratislava v sobotu večer zažila šok, na jaký početné zastoupení českých a také slovenských fanoušků nebylo připravené: Čeští hokejisté úplně zapomněli na hokej, jaký předváděli poslední dva týdny a jen smutně přihlíželi, jak favorit nemilosrdně dusí jejich sen o zlaté medaili.

„Nemyslím si, že by nás dnes přebruslili. Jenže dali z prvních patnácti střel tři góly. Tu lehkost jste viděli,“ řekl Jakub Voráček po prohře 1:5. Hokejisté budou hrát v neděli od 15:15 „jen“ zápas o bronz. A to velmi překvapivě proti největšímu favoritovi šampionátu z Ruska.

Byl to přesně ten zápas, kdy českému týmu nevycházelo vůbec nic. Kanada i bez ryzích hokejových hvězd formátu Sidney Crosbyho nebo Connora McDavida působila kvalitou úplně jinde. Byla v zápase suverénní a také mnohem klidnější. Velký rozdíl dělali i brankáři. Zatímco Matt Murray byl sebejistý, Bartošák zažil nejméně povedený zápas na turnaji.

Těžko mu však něco vyčítat. Zatímco český gólman poslední tři roky chytal nejdále ve čtvrtfinále Tipsport extraligy, Matt Murray dovedl za tu dobu Pittsburgh dvakrát ke Stanley Cupu. Rozdíl kvality se tady tentokrát projevil.

„Bohužel pro nás (Murray) chytal výborný zápas a my ten gól dali až příliš pozdě. Je to výborný gólman a dneska nás pochytal docela slušně,“ řekl útočník Michael Frolík.

Jestliže si ještě po první přestávce Češi mohli připadat jako opticky lepší celek se šancemi na zvrat, fatálních pět minut z kraje druhé třetiny všechny podobné myšlenky rozmetaly. Bartošák se po třetím inkasovaném gólu pakoval z branky a trenéři začali velmi rozpačitě míchat se složením všech útoků.

Nebylo to nic platné. Kanada do konce zápasu nepolevila a na rozdíl od čtvrtifnálového dramatu se Švýcarskem tentokrát v poklidném tempu dokráčela ke zcela přesvědčivému postupu. Češi dohrávali bezradně a křečovitě.

„Snažili jsme se něco dělat, něčím hráče chytit. Jenže my nedali gól a nemělo nás co nakopnout. Jen jsme dřeli, dřeli a dřeli. Třikrát jsme měli puk na brankovišti, ale hlad a důraz tam nebyl,“ řekl trenér Miloš Říha.

„Pořád jsme se tlačili. Věřili jsme, že když dáme kontaktní gól, bude to ještě zajímavé: Tlačili jsme se na ně i ve třetí třetině, jenže pak nám ujeli z brejku a bohužel, pak už to bylo v ‚loji’,“ řekl kapitán Jakub Voráček.

Šance, že po sedmi letech půstu skončí čekání na jednu z medailí, se tím rapidně snížily. Češi do souboje se sbornou nepůjdou v roli rovnocenného soupeře, ale v roli outsidera, který pouze může překvapit. Že to jde, jim v sobotu odpoledne šokující výhrou ukázali Finové. Sbornou do medailového zápasu poražených poslali jedním jediným gólem.

Národnímu týmu tak nezbývá nic jiného než věřit v paralelu s posledním šampionátem na Slovensku.

Také v roce 2011 kráčeli suverénně turnajem, než v semifinále utrpěli tvrdou porážku 2:5 od Švédska.

V boji o bronz pak ve strhujícím utkání i díky hattricku Romana Červenky dokázali Rusko porazit 7:4. Ze současného kádru zápas pamatují Michael Frolík a Jakub Voráček.

„Máme motivaci v medaili, vždyť jsme ji nezískali sedm let. Bude to těžké, musíme Rusy napadat a vrátit se k naší lehkosti. Musíme zregenerovat a hrát v neděli dobře. Mrzí nás to, měli jsme šanci postoutpit, ale takhle to teď bohužel je,“ řekl zklamaný český kapitán.

„Teď je důležité, abychom si to srovnali v hlavách a nepodlehli tomu, že hrajeme s Ruskem, kterému jsme také nevstřelili na turnaji branku. Musíme se na to všechno vyprdnout a dát do toho zápasu všechno. Jestli to vyjde, nebo ne, to se ukáže na ledě. Třeba vstřelíme první dva góly a Rusové si nebudou vědět rady,“ dodal kouč Říha.