Selhání tandemu, který měl Česko chránit před nákazami

Ještě v únoru byly sociální sítě plné úšklebků nad chováním části obyvatel Česka, kteří kvůli rychlému celosvětovému šíření onemocnění COVID-19 začali do zásoby nakupovat potraviny, roušky a respirátory. Zpětně vzato, chovali se velmi racionálně, ač jsou v oboru epidemiologie ryzí amatéři.

V předvídavosti možné krize a ve vytváření hmotných rezerv uštědřili lekci vládě i celému odbornému aparátu Ministerstva zdravotnictví. Ten šíření nákazy v počátku podceňoval a v oblasti nákupu zdravotnického materiálu v úvodních týdnech zcela selhal.

Nejde jen o ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha, ale také o daleko méně sledovanou, dnes už bývalou hlavní hygieničku Evu Gottvaldovou. „Nezvládla svoji práci a svoji pozici,“ zdůvodnil 12. března její odvolání premiér Andrej Babiš, aniž by sdělil více, co bylo klíčovým momentem.

Právě ale jistá pasivita Gottvaldové podle řady zdrojů Seznam Zpráv prohloubila problém s nedostatečným vybavením rouškami a respirátory.

„Už nejsem ministrem, ale záležitosti související s nákupem zdravotnického materiálu pro řešení epidemií vždy řídili hygienici, tudíž klíčovou odpovědnost by měl nést hlavní hygienik,“ uvedl například exministr zdravotnictví za TOP 09 Leoš Heger (ve funkci 2010 až 2013).

Premiér Andrej Babiš se v minulých dnech podivoval nad tím, jak je vůbec možné, že ve Správě státních hmotných rezerv (SSHR) bylo uskladněno jen 10 tisíc respirátorů a nikoliv třeba dva miliony. Ovšem vina v první řadě padá právě na tým kolem ministra zdravotnictví Vojtěcha.

Jak říká šéf SSHR Pavel Švagr, v hmotných rezervách je přesně tolik materiálu, s jakým kalkuluje každé ministerstvo ve svém krizovém plánu.

„Každý ministr vytváří a schvaluje krizový plán a podle tohoto krizového plánu jeho ministerstvo uplatňuje požadavky vůči SSHR. Pokud ministr zdravotnictví požádal o vytvoření zásoby 10 tisíc respirátorů, tak bylo zakoupeno jen 10 tisíc respirátorů. Tím to končí. SSHR nikdy nerozhoduje o tom, co se nakoupí, o tom vždy rozhodují gesční ministři,“ podotýká Švagr.

O nákupu respirátorů v objemu 10 tisíc kusů rozhodla už v roce 2004 tehdejší ministryně zdravotnictví za ČSSD Milada Emmerová. Bylo to nedlouho poté, co část světa zachvátilo virové onemocnění SARS. V roce 2005 se požadavek Emmerové dostal do návrhu rozpočtu SSHR a v roce 2006 bylo oněch 10 tisíc respirátorů pořízeno.

Přílet ukrajinského letounu se zdravotnickým materiálem z Číny ve fotografiích:

Pro představu o významu těchto strategických zásob v aktuální situaci: Ředitel fakultní nemocnice v pražském Motole Miloslav Ludvík na dotaz Seznam Zpráv uvedl, že 10 tisíc respirátorů u nich v současnosti vystačí na pouhé dva dny.

V dalších letech se zásoby „po Emmerové“ jen v pravidelných cyklech obměňovaly, celkové množství zůstalo stejné.

„Od té doby až do dnešních dnů nikdy nepřišel žádný požadavek od žádného ministra zdravotnictví na navýšení,“ říká Pavel Švagr.

Ministři se patrně nechali ukolébat tím, že před dalšími epidemiemi (prasečí chřipka, MERS, ebola) se Evropa až na drobné výjimky dokázala ubránit.

„I na základě této zkušenosti (se SARS) jsme nepředpokládali, že tu vznikne epicentrum nákazy. Dovoluji si tvrdit, že to nikdo nedokázal predikovat,“ uvedl Adam Vojtěch v minulých dnech v rozhovoru pro deník MF DNES.

Není určitě sám, kdo říká, že takto rozsáhlou epidemii, ba dokonce pandemii, nikdo v Evropě nemohl čekat. „Nemám důvod se nikoho zastávat, ale ani já nevím o nikom, kdo by dnes mohl s klidným svědomím vstát a říct, já jsem vám to říkal,“ připojuje se Tomáš Cikrt, někdejší ministerský mluvčí a dnes šéfredaktor Zdravotnického deníku. Jedním dechem ale dodává, že celý aktuální problém musí vést k zásadní modernizaci a omlazení hygienické služby, aby lidé ve vedení byli schopni indikovat globální nebezpečí už ve stadiu zrodu.

Svůj vliv na jistou váhavost s přípravami na epidemii podle již zmíněného šéfa Motola a bývalého ministra Miloslava Ludvíka patrně sehrál i fakt, že některé dřívější nákupy zdravotnických komodit se nakonec staly předmětem veřejné polemiky kvůli nehospodárnému nakládání.

To je hlavně případ nákupu antivirotik Tamiflu a Relenza, pořízených za stamiliony státem v době hrozby nejdříve ptačí a poté prasečí chřipky. Nakonec zásoby nebyly využity a musely být znehodnoceny. Právě tím argumentuje i ministr Vojtěch.

„Nakonec žádná pandemie nepřišla a Tamiflu jsme nedávno museli spálit, protože expirovalo. 500 milionů korun bylo spáleno,“ uvedl ministr v již citovaném rozhovoru pro MF Dnes.

Přes tyto argumenty je i v samotném resortu zdravotnictví slyšet kritika, že reakce na COVID-19 měla přijít podstatně dříve.

Člověkem, u něhož v kanceláři měla červená kontrolka kvůli hrozící epidemii začít blikat jako prvnímu, byla dnes už bývalá hlavní hygienička a také náměstkyně ministra zdravotnictví Eva Gottvaldová.

Strategické plánování a kontrola připravenosti na pandemický plán je totiž jedním z hlavních úkolů hlavního hygienika.

„Hlavní hygienik by měl v případě ohrožení epidemií okamžitě navrhnout ministru zdravotnictví svolání Ústřední epidemiologické komise a prověřit připravenost jednotlivých složek. Už v prosinci bylo jasné, že v Číně mají závažný problém a nejpozději v lednu měl hlavní hygienik začít konat. To je jeho práce,“ poukazuje velmi dobře informovaný zdroj z resortu zdravotnictví detailně obeznámený s fungováním hygienické služby. Údajnou nečinnost Evy Gottvaldové vidí jako poměrně zásadní selhání.

Zda bývalá hlavní hygienička, která není lékařkou, skutečně zaspala, nikdo z ministerstva zatím ale oficiálně nekomentoval.

Otázky směřované na ministra Vojtěcha i tiskový odbor zůstaly bez jakékoliv odpovědi. Na opakované dotazy ohledně možného zanedbání pracovních povinností nereagovala ani samotná Eva Gottvaldová. Vyjádřit se odmítla i nová hlavní hygienička Jarmila Rážová.

Ústřední epidemiologická komise - s ministrem Vojtěchem jako předsedou a s Evou Gottvaldovou jako místopředsedkyní - byla poprvé svolána teprve 27. února (po předešlé několikaleté pauze).

Stalo se tak dva měsíce poté, co bylo potvrzeno vypuknutí nákazy COVID-19 v Číně.

V té době bylo už dávno jasné, že nejde jen o izolovaný čínský problém, jelikož další velká ohniska se mezitím vytvořila v Íránu, Jižní Koreji a také v severní Itálii. Celosvětově už bylo nakaženo 80 tisíc lidí a odborníci poukazovali na podstatně rychlejší šíření viru, než jak tomu bylo u předchozích infekčních onemocnění.

Proč epidemiologická komise nebyla svolána dříve a proč se opozdily i další kroky, zůstává i pro mnohé lidi v řadách hygieniků těžko pochopitelné.

A s tím se pojí i pomalá reakce na akutní nedostatek ochranných pomůcek pro zdravotníky i obyvatelstvo.

Ještě v den svolání epidemiologické komise se ministr zdravotnictví tvářil, že zásadní problém s pomůckami neexistuje.

„Zajišťujeme pro zdravotníky také ochranné pomůcky, protože oni jsou ti v první linii a s největší pravděpodobností jako první přijdou do kontaktu s nakaženým člověkem. Dohlédneme na to, aby zdravotníci měli tyto pomůcky k dispozici, a to nejen v nemocnicích, ale i praktici v terénu,“ uvedl ministr po jednání komise.

V té době už musel Vojtěch vědět, jak mizerně na tom stát se zásobami je, ale veřejně o tom stále nemluvil. Pouze na tiskové konferenci oznámil, že bude třeba státní hmotné rezervy doplnit.

Absolutní nepřipravenost na pandemii, kdy v hmotných rezervách nebyla ani žádná dezinfekce, se naplno ukázala až v březnu, kdy se i v Česku objevili první nakažení.

Vojtěchovo ministerstvo až na konci února vyzvalo nemocnice, aby se pomůckami předzásobily na čtyři měsíce dopředu. V té době už ale bylo pro většinu zdravotnických zařízení pět minut po dvanácté. Nakonec se ministerstvo rozhodlo veškerý nákup centralizovat a nakupovat vlastními silami. Ani toto řešení žádný efekt nepřineslo. V minulých dnech už zcela reálně hrozilo, že republika na nedostatek ochranných pomůcek pro zdravotníky „vykrvácí“.

Obchodní jednání začala konečně přinášet faktické výsledky teprve ve chvíli, kdy se do nich před zhruba týdnem vložil ministr vnitra Jan Hamáček. S pomocí lidí kolem prezidenta Miloše Zemana dohodl kontrakty v Číně. Situace je dnes ale taková, že bez leteckých dodávek čínského zboží hrozí českému zdravotnictví kolaps.

Přitom právě Jan Hamáček už 2. března neúspěšně žádal vládu o vyhlášení nouzového stavu, což by mimo jiné umožnilo flexibilnější nákup roušek a respirátorů, bez potřeby vypisování tendrů. Nakonec ale k vyhlášení nouzového stavu Babišův kabinet nepochopitelně přistoupil až o deset dnů později, nechtěl údajně obyvatelstvo předčasně děsit. I kvůli této prodlevě problém s chybějícími ochrannými pomůckami vygradoval.

V parlamentu se už nyní mluví o tom, že po odeznění pandemie bude třeba činnost vlády a Ministerstva zdravotnictví důkladně prošetřit.

„V této době to určitě není vhodné, ale řada z těch liknavých kroků nese znaky obecného ohrožení. Určitě to nelze nechat bez odezvy,“ uvedl pro Seznam Zprávy jeden z předních opozičních politiků.