Selhala Evropská unie v boji s koronavirem? Ne, spíš členské státy

Zemanova kritika Evropské unie není ojedinělá, podobné výtky vyslovují zejména euroskeptičtí politici napříč Evropou. Poukazují přitom na pomoc Číny epidemií těžce zasažené Itálii nebo na ruské letouny s lékařskou pomocí přistávající v italské Lombardii.

O podcenění situace ze strany politiků - tedy i těch unijních - mluvila ostatně i šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová. Právě jejímu týmu věnoval Zeman ta nejtvrdší slova. Von der Leyenová zároveň v minulých týdnech oznámila řadu opatření, kterými Unie svým členům v době pandemie pomůže. Přišla s nimi pozdě?

Nikoliv. Dokazují tam interní dokumenty, o kterých před několika dny informovala agentura Reuters. Celý měsíc předtím, než začala Evropa zoufale shánět masky a plicní ventilátory, se v sídle EU v Bruselu uskutečnila schůzka zástupců národních států a Evropské komise. „Vše je pod kontrolou,“ sdělili úředníci členských zemí Komisi. Dva týdny předtím zavřela Čína kvůli šířícímu se viru provincii se 60 miliony obyvatel. A o další dva týdny později zemřel v Itálii první člověk.

„Ve srovnání s touto krizí se v těch předchozích - ekonomické a migrační - konala spousta summitů, na nichž se toho příliš nerozhodlo. Například při migrační krizi trvalo nalezení shody hodně dlouho. Nyní je reakce výrazně flexibilnější a rychlejší,“ domnívá se Jan Kovář, politolog z Ústavu mezinárodních vztahů. „Samozřejmě je to dáno i povahou krize, která není tak politicky sporná,“ dodává Kovář.

Celou situaci pak národní státy ještě zkomplikovaly ve chvíli, kdy začaly se zákazy vývozů zdravotnických materiálů - Česká republika je kvůli tomu ve sporu s Komisí, stejnou chybu, která vedla k prohloubení problémů se zásobováním těmito materiály, udělaly i další země včetně Francie a Německa.

„Rada EU členským zemím včetně České republiky říkala, ať to nedělají a řeší nákupy na evropské úrovni. Dnes ochranné pomůcky dovážíme z Číny, místo toho, abychom je vyráběli v Evropě,“ upozornil v rozhovoru pro Seznam Zprávy Ondřej Mocek, analytik Asociace pro mezinárodní otázky.

Vedle porušení vnitřního trhu zákazy vývozu začaly státy uzavírat i své vnitřní hranice, což EU zpočátku kritizovala. Na druhou stranu ale rychle zajistila uzavření vnějších hranic.

V rámci kritiky EU je nutné připomenout, že v oblasti zdravotnictví jí toho unijní smlouvy moc nedovolují - její role je vesměs zúžena na poradní, hlavní váha pandemie spadá na členské státy. A ty se, jak známo, vyrovnávají s krizí různě.

„Unie žádnou akcí pandemii zabránit nemohla, na tom by se musely shodnout členské státy. Agentura, která řeší tyto nemoci na úrovni EU, vydávala své varování velmi brzy, už na začátku února,“ připomněl Mocek.

Jako důkaz, že národní státy mají v boji s epidemií prakticky volnou ruku, může sloužit srovnání České republiky a Švédska. Na jedné straně restriktivní přístup, prakticky paralyzovaná ekonomika a lidé napomínáni za řízení vlastního automobilu bez roušky, na druhé straně otevřené školy i restaurace a vládní pokyny sloužící spíš jako doporučení než příkazy vynucované sankcemi.

Tým von der Leyenové nicméně přišel i s jasnou konkrétní pomocí, o níž se však příliš nemluví. Prezident Zeman ve svém televizním projevu děkoval pouze Číně, od mnohých politiků pak zaznělo, že peníze určené jako pomoc od EU bychom stejně dostali.

Opak je pravdou - 294 milionů eur určených jako okamžitá pomoc České republice z nepoužitých prostředků z kohezních fondů by vláda musela na konci roku vrátit Bruselu. Nyní bude mít tyto peníze na vyrovnávání se s dopady koronaviru, zejména na pomoc menším a středním firmám. Dalších 869 milionů eur je pak Unie ochotna poskytnout v rámci spolufinancování.

V penězích, které EU na boj s koronavirem investuje, je i 3,5 miliardy korun na vývoj vakcíny. Evropská komise vypsala také už na konci ledna tendr na společný nákup ochranných pomůcek - na první výzvu se nikdo nepřihlásil, nyní se připravuje druhý pokus.

Vedle snahy evropských institucí je třeba přičíst i vzájemnou solidaritu členských států. Ta sice na začátku krize příliš nefungovala - stejně jako před pěti lety během migrační vlny - nyní je už ale znát a nelze ji přehlížet. Například Německo věnovalo nejvíce postižené Itálii sedm tun roušek a dalšího ochranného vybavení, milion roušek pak věnovala Itálii Francie.

Německo jako první otevřelo své nemocnice italským pacientům a postupně začalo své volné kapacity využívat i pro léčbu nakažených Francouzů - nejvíce postiženým francouzským regionem je Grand Est sousedící s Německem. K Němcům se postupně přidalo několik dalších národů včetně České republiky - ta nabídla Francii léčení celkem 14 pacientů připojených na plicní ventilátory. V pondělí však Paříž oznámila, že situace na východě země se zlepšuje a že převoz nemocných do Fakultní nemocnice v Brně nebude potřeba. Česko také poskytlo po deseti tisících ochranných obleků Španělsku a Itálii.

„Zpočátku sice státy omezovaly vnitřní trh a jednaly samostatněji než při předchozích krizích, následně ale byly projevy solidarity rychlejší a viditelnější,“ soudí politolog Kovář.

Samotní Češi pak těžili z koordinovaného svážení občanů ze zahraničí, domů se tímto způsobem vrátily tisíce Čechů. Praha se angažovala ve svážení občanů z Vietnamu, odkud přiletělo kromě Čechů i dalších 85 unijních občanů.

Úvodní nedostatek solidarity a jistou míru chaosu mezi členskými státy využila Čína, která se snažila geopoliticky zaplnit vzniklé vakuum. Na její dodávky (placené) pomoci si však stěžovala řada států. Jak informuje BBC, na nefunkčnost masek upozornily úřady ve Španělsku, Turecku i Nizozemsku, které celou zásilku 60 tisíc masek vrátilo.

Slovenský premiér Igor Matovič pak emotivně prohlásil, že čínské ochranné pomůcky může rovnou hodit do Dunaje. Problémy s testovacími sadami měli i lékaři v České republice. Podle Zemana jde však o výjimky a novináři, kteří o tom mluví, dělají bulvární zprávy.

Podle Mocka ale současná situace Evropské unii nahrává, i když v prvních týdnech myslely členské státy hlavně na sebe: „Oproti ekonomické krizi v roce 2009 a 2010 mají teď evropské instituce větší vliv, i když je ekonomika více v rukou EU než zdravotnictví. Všichni mají pocit, že by se měli spojit a řešit problém kolektivně. Velkým způsobem na hledání evropského řešení tlačí Německo. Evropská unie přebrala iniciativu a státy na to slyší a začínají chápat, že to bude jednodušší pro všechny,“ uzavírá analytik.