Článek
Ze všech krajů České republiky nebyl od začátku pandemie žádný více postižený než ten Královéhradecký. V přepočtu na obyvatele měl dvakrát více nakažených než například Praha. Nejhorší období zažili lékaři a sestry na začátku března.
„Sedmidenní průměr přijatých pacientů byl kolem osmi set. V našem regionu, do těch několika málo nemocnic. To byla opravdu nejhorší situace, jakou jsem kdy zažil. Třeba jsme několik dní ráno čelili situaci, kdy tady bylo jedno jediné lůžko na jednotce intenzivní péče v celé nemocnici. A to jsme největší nemocnice v kraji. To už bych fakt nechtěl nikdy zažít,“ přiznává Vratislav Sedlák, primář plicní kliniky Fakultní nemocnice Hradec Králové.
V polovině února dokonce ministr zdravotnictví Jan Blatný tvrdil, že je situace v hradecké fakultní nemocnici tak špatná, že musí lidé ležet na chodbách. Jenže to primář Sedlák popírá. „V žádném okamžiku epidemie tady neležel pacient na chodbě, vždycky jsme se snažili pružně reagovat nejen na aktuální situaci, ale měli jsme od Ústavu zdravotnických informací a statistik data a predikce, jak se bude situace vyvíjet,“ říká pro Televizi Seznam.
I oni sami se snažili predikovat, co je v budoucnosti, blízké i vzdálené, čeká. Proto už v lednu – jako jedni z mála v Česku – otevřeli ambulanci pro pacienty s tzv. „longcovidem“. Už se tam setkali i s některými bizarními a nepochopitelnými případy.
„Měli jsme tam třeba mladého muže, třicetiletého sportovce, který běhal půlmaratony. Dostal covid, který přežil celkem dobře v domácích podmínkách. Ale pak přišel na kontrolu, protože nebyl schopen podat tak velký sportovní výkon jako předtím. Měl při běhu bolesti na hrudi a dušnost. Poslali jsme ho na cétéčko, které prokázalo masivní plicní embolii. Se kterou byl on schopen uběhnout deset kilometrů a způsobil mu ji covid. Takže má teď léky na ředění krve a daří se mu snad dobře,“ kroutí Sedlák hlavou.
Poruchy spánku
Postcovidovou ambulanci v Hradci teď navštěvuje kolem deseti lidé denně. Podle primáře plicní kliniky ale to nejhorší teprve přijde.
„Příznaky těchto pacientů i tři měsíce po prodělání covidu jsou velmi intenzivní. Někteří mají deprese, někteří mají trombotické příhody. Já osobně se věnuji problematice poruch spánku. Až 36 % pacientů má problémy se spaním. Nemůžou spát nebo mají nekvalitní spánek či přerývaný spánek a to přetrvává. Covid jim významně ovlivní kvalitu života.“
Sedlák a kolegové se bojí, že je péče o pacienty s následky koronavirového onemocnění v příštích měsících a letech zavalí. Ale větší obavy mají z jiné věci.
„Nás covidová situace před osmi měsíci přiměla zavřít plicní kliniku a tenhle kraj nemá žádná specializovaná lůžka pro plicní pacienty. Což je naprosto šílená situace. Pacienti leží na internách, v jiných nemocnicích, posíláme je mimo region. Prostě protože plicní lůžka neexistují a to bude velký průšvih. Meziročně se nám bohužel asi o 70 % zvýšil počet pacientů, kteří přijdou s pokročilým, již obtížně řešitelným nálezem nádoru plic. A to budou sekundární oběti covidu.“
Pacienti se totiž v současné době bojí do nemocnic docházet. Až příští roky tak ukážou, jaká byla skutečná cena nezvládnuté české pandemie.
