Šéf zbrojní lobby střílel v Botswaně slony. Trofeje si tajně posílal do USA

Na podzim 2013 připravila exportní společnost v Botswaně zásilku pro Wayna LaPierra, výkonného viceprezidenta a generálního ředitele Národní asociace držitelů zbraní (NRA), a jeho ženu Susan. Jeden z manažerů firmy poslal manželům e-mailem seznam trofejí z nedávného lovu a požádal je o potvrzení jeho správnosti: jedna lebka buvola afrického, dvě sloní kůže, dvě sloní uši, čtyři sloní kly a čtyři přední sloní nohy.

O deset dní později Susan odepsala s prosbou. Zásilka by neměla mít žádnou jasnou spojitost s LaPierrovými. Jako „adresáta“ položek měla botswanská firma použít jméno amerického preparátora kůží, jméno LaPierrových naopak pokud možno nemělo zaznít nikde.

Manželé spolu se sloními trofejemi pravděpodobně v rámci zásilky obdrželi také lebky a kůže prasat bradavičnatých, impal, zeber a hyen. Jakmile zvířecí pozůstatky dorazily do Spojených států, preparátor z nich zřejmě vyrobil dekorace do domu LaPierrových ve Virginii. Ze sloních kůží pak měl stvořit osobní doplňky, například kabelky.

Z e-mailů vyplývá, že manželé LaPierrovi považovali utajení za nutné kvůli rozruchu, který vyvolala jedna z epizod loveckého pořadu Pod divokým nebem (orig. Under Wild Skies - pozn. red.), v níž moderátor Tony Makris smrtelně postřelil slona. Pořad sponzorovala právě NRA a manželé se obávali, že pokud by se podrobnosti o jejich lovu v Botswaně dostaly na veřejnost, mohlo by to na ně mít negativní dopad.

Záběry LaPierrových ze safari, které pro pořad vznikly, v letošním dubnu zveřejnily časopisy The Trace a The New Yorker. Video z roku 2013 ukazuje Wayna LaPierra, jak na slona střílí z bezprostřední blízkosti, což vyvolalo pobouření. LaPierrovi se na záběrech slona zabít nepodařilo, smrtelnou ránu tak vystřelil jiný lovec.

Wayne LaPierre měl sice se zabitím slona na blízkou vzdálenost problém, jeho paní ale na videu jiného slona zabila jediným výstřelem, později mu navíc uřízla ocas. Plány na odvysílání epizody, v níž by byl zachycen lov manželů LaPierrových, ale byly předem zrušeny.

Zveřejnění videa v médiích v letošním dubnu vedlo k pobouření ze strany organizací zabývajících se ochranou práv zvířat. V té době lov slonů v Botswaně nebyl nezákonný, přestože se to od té doby již situace změnila. V listopadu loňského roku zařadil Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) tento druh slona mezi ohrožené.

Prezidentka neziskové organizace Peta bojující za práva zvířat Ingrid Newkirková tehdy záběry odsoudila a vyzvala americký Kongres, aby styky s NRA přerušil. „Za machistickým vystupováním NRA se skrývají vystrašení mužíčci, kteří platí desítky tisíc dolarů, aby mohli zblízka neuměle zastřelit slona,“ uvedla v prohlášení.

Newyorská generální prokurátorka Letitia Jamesová, která má nad NRA regulační pravomoc, v současné době usiluje o rozpuštění této neziskové organizace, a to kvůli řadě údajných zneužití regulí, včetně zanedbávání vnitřních kontrolních mechanismů.

Ve stížnosti podané loni v srpnu kancelář Jamesové uvedla, že poplatky za trofeje a preparátorské práce „představují soukromé výhody a dary nad rámec povolených částek podle zásad NRA“.

Pravidla NRA výslovně uvádějí, že dary od smluvních partnerů nesmí přesáhnout hodnotu dvě stě padesáti dolarů (5300 Kč). Přeprava botswanských trofejí do USA ale musela podle webu New Yorker stát tisíce dolarů, událost navíc NRA nepřinesla žádný prospěch - ten přinesla pouze LaPierrovým.

Ze záznamů podle webu New Yorker vyplývá, že Susan LaPierrová zneužila svého postavení, aby trofeje nechala tajně odeslat do USA. Podle úřadu newyorské prokurátorky LaPierrovi také obdrželi neoprávněné výhody související s loveckými výlety do zemí jako je Tanzanie, Jihoafrická republika nebo Argentina. Generální prokurátorka se odmítla k podrobnostem případu blíže vyjádřit.

Z objednávek preparátorských prací, na nichž stála jména manželů LaPierrových, plyne, že si manželé přáli, aby se ze čtyř předních sloních nohou staly „stoličky, stojan na deštníky a odpadkový koš“.

Výkonný ředitel NRA pro veřejné záležitosti Andrew Arulanandam prostřednictvím e-mailu uvedl, že „činnost LaPierrových v Botswaně před více než sedmi lety byla legální a plně povolená“. Mnohé z nejvýznamnějších loveckých trofejí, o nichž je řeč, se podle něj navíc nacházejí v muzeu NRA.

Úsilí manželů LaPierrových o utajení jejich zábavy a snahy o převezení trofejí do USA trvalo čtyři měsíce a podílelo se na něm více osob, společností a zemí, napsal web The Trace. První e-mail přepravní společnost v Botswaně zaslala LaPierrovým dne 27. září 2013 a informovala je, že zvířecí trofeje budou před cestou do Spojených států odeslány jiné společnosti, a to do Johannesburgu v Jihoafrické republice.

„O průběhu této zásilky vás budeme průběžně informovat,“ stálo v e-mailu. Na začátku října, po několika telefonátech se Susan, napsal americký preparátor jednomu z přepravních agentů, kteří se na dovozu trofejí podíleli. Vysvětlil mu, že nedávno došlo ke kontroverzi týkající se Makrise a že LaPierrovi „si nemohou dovolit špatnou publicitu či dokonce veřejné pobouření“.

Z e-mailů z prosince 2013 vyplývá, že preparátor jednal jménem manželů s oběma vývozními společnostmi. „Jak požadovali LaPierrovi v předchozím e-mailu, jejich kontaktní údaje mají být nahrazeny mými kontaktními údaji,“ stálo v jedné zprávě adresované botswanské společnosti.

Organizace odpověděla, že trofeje „mohou být z Botswany vyváženy pouze na jméno držitele licence“ a že „to tak funguje již léta a vývozní předpisy to stanovují“. Preparátor odpověděl, že LaPierrovi chápou, že je třeba dodržovat platné zákony.

Preparátor pak obrátil pozornost na společnost v Jižní Africe. 10. prosince preparátor LaPierrovým sdělil, že v Johannesburgu spolupracovník loveckým trofejím vygeneruje nový nákladní list, na němž bude uvedeno jméno preparátora namísto LaPierrových. Když trofeje dorazily do Spojených států, vypadalo to, že LaPierrovým vůbec nepatří.

Celý příběh ale má smutnou dohru. O dva roky později, v roce 2016, preparátor manžele LaPierrovy znovu oslovil ve snaze koupit loď a v naději, že by mu manželé mohli prokázanou laskavost oplatit. Žádné odpovědi se podle webu New Yorker již nikdy nedočkal.