Přestaňme kriminalizovat neplacení výživného, říká šéf žalobců

Kde by se mělo trestat „mírněji“? Proč by podle něj nemělo být zanedbání povinné výživy trestným činem? Proč má přijít za schvalování teroristického činu nižší trest?

A proč pomocí žaloby nerozporoval rozhodnutí v kauze českého premiéra? Ve Výzvě odpovídal nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman.

Celý rozhovor si můžete pustit ve videu níže. O revizi trestních vazeb hovoří Pavel Zeman od 19:30 minuty:

Je ve veřejném zájmu, aby mladý bezdomovec, který má hlad a ukradne pět housek v době nouzového stavu, odešel od soudu s dvouletým trestem vězení?

To je otázka nastavení trestní politiky státu. Ten případ, který zmiňujete, byl spáchán za nouzového stavu a tam skutečně zákonodárce vložil do trestního zákoníku ustanovení, které výrazně zvyšuje trestní sazbu. Jak došlo k posouzení individuálního případu, to je potom otázka skutkových okolností a toho, jak probíhalo dokazování, jaký byl soud a jaká byla osoba pachatele. K tomu se vyjadřovat nemohu.

Dobře, ale obecně pět ukradených housek a dva roky natvrdo?

Já vám řeknu obecně jinou věc. Berte to zatím jako můj osobní názor, který si dělám na základě toho, že se otázce trestání nějakou dobu věnujeme na státním zastupitelství, ale i na soudech. Již delší dobu se snažíme prosazovat to, abychom trošku více upouštěli od trestu odnětí svobody ve prospěch peněžitých trestů. Za pět let jsme v podstatě asi zpětinásobili počet uložených peněžitých trestů, jakkoliv si myslím, že ještě pořád máme co zlepšovat. Před prázdninami navíc proběhla konference na právnické fakultě v Praze ohledně trestání a já jsem tam říkal, že trestní sazby máme neúměrně tvrdé. Ne snad v těch horních hranicích, ale v těch spodních hranicích trestných činů.

A u jakých trestných činů?

Řeknu to obecně. Já bych třeba ponížil ty spodní hranice a dal podstatně větší prostor pro úvahy soudců.

Můžete uvést nějaký konkrétní případ, kde je to podle vás neúměrně tvrdé?

Ty housky jsou jedna věc. Druhá věc, která je neúměrně tvrdá, je podpora terorismu. Když v podstatě napíšete podpůrný článek na internet, že schvalujete nějaký teroristický útok, tak se v tu chvíli pohybujete v sazbě 5 až 12 let odnětí svobody.

Myslíte, že je to v dnešní době žádoucí dělat tento trestný čin marginálnějším?

Tam je vždycky třeba zvážit okolnosti toho trestného činu. Jestliže to napíše někdo - a já to nechci zlehčovat - v nějaké euforii poté, co se vrátí z restauračního zařízení a sedne náhodou k internetu, kde něco napíše, tak je nutné to asi posuzovat trošku jinak. A právě proto bych výrazně snížil tu spodní hranici. Bavíme se i o tom, za jakých podmínek mu můžete ukládat podmíněný trest odnětí svobody nebo nepodmíněný. To s tím všechno souvisí. Týká se to třeba i majetkové a hospodářské trestné činnosti. Já bych se výrazně přimlouval za to, abychom skutečně zvažovali a spíše využívali ty majetkové tresty, ať už je to peněžitý trest, nebo ať už je to zabrání majetku.

Krásným případem je Německo, které leží kousek od nás. Tam 85 procent věcí řešíte peněžitým trestem, uložením nějaké finanční sankce. Rozhodně nejde o to, že by se ten člověk vykoupil z vězení, ale my bychom měli začít přemýšlet nad tím, že ta idea „zavřu ho, až zčerná“, která ve společnosti rezonuje, není úplně racionální. Když vám někdo udělá podvod, řeknu, za 200 milionů korun a dostane za ten podvod třeba 7 let. Ty si ani neodsedí, poněvadž půjde po nějaké době na podmíněné propuštění a těch 200 milionů někde zůstane. Tam si myslím, že podstatně větší trest by pro něj bylo sáhnout mu na majetek. A to je to, o co se snažíme už delší dobu.

Vy jste na té konferenci, kterou jste zmiňoval, řekl mimo jiné, že dochází ke změně společenského nazírání na trestání. Už přestává platit ono „zavřeme ho, až zčerná“?

Myslím, že jsem říkal, že je potřeba docílit toho, aby ta společnost se začala na trestání dívat trošku jinak. Poněvadž to je skutečně o tom, co chceme, jestli chceme mít s prominutím plné věznice a riskovat to, že v té věznici budeme dodržovat sice všechna lidská práva v souvislosti s úmluvou, ale zároveň tam ty lidi deponujeme a po nějaké době nám z toho vězení vyjdou sociálně vytržené, dost často rozvedené osoby. Měli bychom uvažovat o tom, pro jaké trestné činy se skutečně vyplatí zavírat.

Podobný problém měli ve Finsku, tam si zaprvé řekli, co nepatří do trestního zákoníku, a za druhé jaké pachatele nechtějí ve výkonu trestu.

Kdybyste měl říct za sebe, jaké pachatele nechceme ve výkonu trestu, koho byste zmínil?

Když je nutné uložit někde nějaký trest odnětí svobody, tak ukládat krátkodobé tresty, řeknu, do měsíce. A zajistit zároveň, aby tyto tresty byly v podstatě zahladitelné hned po výkonu. Ty pachatele bychom nemuseli chtít třeba i v oblasti zanedbání povinné výživy. To stále nějakým způsobem rezonuje.

Takže by to nebyl trestný čin?

V polovině států Evropské unie je to trestný čin, v polovině není.

A jak by se to řešilo, pokud by to nebyl trestný čin?

Soukromoprávně. To je stejné, jako by se to řešilo teď, takže například exekucí. Ale říkám, neberte to jako hotové věci, to jsou spíš příspěvky k diskusi.

Směřuji k tomu, že bych byl hrozně rád, abychom skutečně snížili, co se týče třeba osob ve výkonu trestu odnětí svobody, ta čísla když už ne na polovinu, tak alespoň o třetinu. Myslím si, že to není dobré. Myslím si, že to trestání máme neúměrně přísné.

A jakou trestní sazbu byste navrhoval u případu dotačního podvodu? Dneska to je osm let…

Já bych klidně nechal ty horní hranice a skutečně ty dolní bych snižoval možná napříč trestním zákoníkem. Jestli že se jedná třeba o pokus nebo přípravu trestného činu, v současné době je to trestné podle trestní sazby za dokonaný trestný čin a myslím si, že by bylo dobré dát zase větší možnost úvahy tomu soudci, aby si řekl: Dobře, tak třeba se jednalo pouze o přípravu, tak to uložím při samé spodní hranici. Ale ať ta samá spodní hranice není třeba 5 let.

Vy jste všechny tyhle úvahy zpracovali do dokumentu, který jste v červnu předali Ministerstvu spravedlnosti. Je na straně ministerstva vůle se tím zabývat? Nebo to zůstává jenom ve vaší teoretické rovině?

Já si myslím, že ta vůle je. Trošku nám do toho zasáhl koronavirus, ale ta naše představa je, že v okamžiku, kdy dokončíme jednotlivé semináře a konference, co máme se soudci a státními zástupci, kteří mají velice cenné informace a poznatky, tak potom to opět chceme dát do nějakého analytického materiálu a následně zapříst debatu i se zákonodárci, abychom si řekli, co vlastně v rámci toho trestání chceme. Kam jako Česká republika chceme jít. Já si myslím, že v současné době, skutečně 30 let po revoluci, je čas na určité přemýšlení a možná čas na nějakou změnu.

Kdy myslíte, že by se ty změny v zákonu mohly promítnout?

Upřímně, máme před sebou poslední rok funkčního období Sněmovny. V současné době bych byl velice rád, kdyby se nám na podzim, pokud to epidemiologická situace dovolí, podařilo dokončit semináře, udělat analytickou zprávu a ještě po novém roce si sednout s poslanci ústavněprávního výboru a probrat, k čemu jsme došli a jak to vidí. Říct si, jestli k tomu potřebujeme ještě nějaké další údaje, a potom s novou Sněmovnou začít připravovat nějaké změny.

Před pár týdny jste zaskočil svým rozhodnutím v kauze českého premiéra. Je český premiér Andrej Babiš ve střetu zájmů?

To je otázka, kterou jsem do té míry neřešil.

Nejvyšší státní zastupitelství ale nedávno rozhodlo o rozhodnutí krajského úřadu střední Čechy, který střet zájmů odmítlo.

Rozhodlo, nicméně tam došlo k určitému zmatení pojmů. Já jsem řešil, jestli podat správní žalobu proti rozhodnutí krajského úřadu střední Čechy. A rozhodl jsem se, že ji nepodám. Rovnou na začátek řeknu, že jsem zřejmě podcenil komunikaci. Měl jsem to od samého počátku komunikovat jinak. Vycházel jsem z toho, když podobné rozhodnutí učinil úřad veřejného ochránce někdy v lednu a víceméně to vůbec nerozčeřilo vody českého zájmu. Z toho důvodu jsem se omezil na tiskovou zprávu, což teď zpětně vidím, že jsem měl komunikovat jinak.

Pojďte to komunikovat teď, tady.

Pokud bych já to měl teď komunikovat jinak, tak bych řekl asi následující věc: musíme si vymezit základní fakta, kde stojíme a o co vlastně jde. Šlo o to, že příslušný úřad v Černošicích rozhodl o tom, že premiér porušil zákon o střetu zájmů, a uložil mu tehdy pokutu 250 tisíc v přestupkovém řízení, tam je podstatné to přestupkové řízení. Nadřízený orgán, kterým je krajský úřad, to zrušil s tím, že se v podstatě pan Babiš ničeho nedopustil, a tím to řízení skončilo. Následně bylo podáno několik podnětů, něco šlo k veřejnému ochránci práv, něco šlo ke mně na Nejvyšší státní zastupitelství, aby byla podána tzv. správní žaloba o závažném veřejném zájmu podle paragrafu 66 správního soudního řádu. My jsme se museli skutečně oprostit od toho, že se jedná zaprvé o osobu premiéra, poněvadž musíme měřit všem stejným metrem. Druhá věc, kterou jsme řešili, zda skutečně v dané věci můžeme uplatnit závažný veřejný zájem. A tedy i to, že pokud by byla podána žaloba, jestli má naději na úspěch u soudu. Vycházeli jsme z dosavadní praxe, kdy já jsem podával v uplynulé době poměrně dost žalob týkajících se přestupkového řízení…

Já vám jenom připomenu to rozhodnutí, které jste vydali: „Po prostudování všech relevantních podkladů lze dospět k závěru, že obviněný z pozice zakladatele a obmyšleného svěřenského fondu a na podkladě pravidel fungování svěřenského fondu v jeho statutu disponuje prostředky, díky nimž fakticky a nepřímo (prostřednictvím svěřenského správce a rady protektorů) vykonává v obchodních korporacích provozujících média rozhodující vliv. Rozhodnutí správního orgánu je nesprávné.“ Vy jste opravdu došli k tomu, že Andrej Babiš vykonává v obchodních korporacích vliv. Můžete tedy říct, jestli je premiér ve střetu zájmů?

Já můžu potvrdit to, co bylo napsáno… To znamená, že vykonává svůj rozhodující vliv.

Ano, a tudíž že by bylo možno napadnout to rozhodnutí žalobou.

Bylo by možné uvažovat o tom, že je ve střetu zájmů. Nicméně ta žaloba nebyla podána z toho důvodu, že bych ho postavil do nevýhodného postavení ve vztahu k ostatním občanům.

Co už je víc veřejným zájmem než to, aby česká společnost věděla, že český premiér porušuje nebo neporušuje zákony?

Tam právě dochází k dalšímu zmatení pojmů, kdy se zaměňuje pojem osoba veřejného zájmu, což je pojem soukromoprávní, s pojmem veřejnoprávním, tedy veřejným zájmem. Otázka závažného veřejného zájmu je podmínka, bez které já nemohu podat žalobu správní. A osobou veřejného zájmu je třeba politik, umělec, zpěvák, jste to vy jakožto novinář, jsem to já jako nejvyšší státní zástupce. Prostě každý, kdo ve veřejném prostoru, má nějaký vliv. Ale potom je otázka, jestli tito lidé mají být znevýhodněni oproti ostatním občanům. To je to, co tady řeším. Já vím, že je to velice těžké, a přiznám se, že jsem nad tím hodně dlouho přemýšlel, než jsem se rozhodl, že tu žalobu nepodám právě z tohoto důvodu, aby byla zachována rovnost občanů před zákonem. Ze stejného důvodu jsem na podzim minulého roku zrušil usnesení o zastavení trestního stíhání ve věci zase pana Babiše. A nařídil jsem, aby bylo pokračováno. Protože právě ve stejném případě bych to udělal u jakéhokoliv jiného občana.

Pokud tedy vy jakožto nejvyšší státní zástupce dnes víte - a sami jste k tomu došli, že předseda vlády je ve střetu zájmů nebo je v rozporu s českými zákony, jak s tím můžete dál fungovat, nic nedělat, jenom se na to dívat a nepodat tu žalobu, kterou jste jako jediný orgán podat mohli?

Já si myslím, že tady se směšují opět dvě věci.

Tak nám vysvětlete, co s tím střetem zájmů českého premiéra, s tím porušováním zákona, můžete udělat?

Řeknu jednu věc, možná naprosto kacířskou myšlenku, ale z právního hlediska na základě dosavadní judikatury správních soudů mám za to, že žalobu prostě podat nemohu. Porušil bych rovnost občana před zákonem. Dále mám za to, že je nutné odlišit řešení určitých právních problémů, což jsem teď udělal, od, řekněme, politického boje. Jestli chce někdo, dejme tomu, porazit pana Babiše v politickém boji, ať to udělá v politickém boji a politickými prostředky…

Dobře, ale to není vaše parketa. Porážet v politickém boji…

Proto to zmiňuji.

Ale to dodržování zákonů byste měl přece sledovat a hlídat.

To sleduji a hlídám. Ale ta možnost podat žalobu je velice mimořádným prostředkem, který se vyvíjí v době a je omezován judikatorní praxí správních soudů a Nejvyššího správního soudu. Ono se to velice těžko vysvětluje, ale proto je důležitý ten pojem přestupkového řízení. Představte si, že jste osoba veřejného zájmu, stejně jako já. Vy točíte rozhovory a bezesporu vykonáváte nějaký vliv na lidi.

Nejsem přece premiér.

To je jedno.

Je rozdíl, jaký je můj vliv a jaký je vliv premiéra.

Ale takových osob veřejného zájmu je spoustu…

Nemarginalizujete tu jeho roli?

Je to stejný občan státu, jako jsme my.

Vy říkáte, že jste došel k tomuhle názoru, nicméně spousta právníků říká, že jste rozhodnout mohl. Právník Pavel Franc tvrdí, že žaloby veřejného zájmu jsou často podávány i ve zcela triviálních případech. Ve sporu o odstranění maringotky, užívání prodejny uměleckých předmětů. Tomáš Sokol zase říká, že bylo na vás vysvětlit, co je ten veřejný zájem, který není nikde definován. To znamená, tito právníci s vámi zásadně nesouhlasí.

Jsou další právníci, kteří se mnou souhlasí. Jakkoliv si kolegů skutečně vážím, jak pana kolegy France, tak pana kolegy Sokola, ale relevance jejich vyjádření je zhruba taková, jako kdybych řekl ve vztahu k jejich klientovi: Já bych tu obhajobu vedl jinak.

Já přesto zůstanu u té otázky: Když už jste ve svém stanovisku potvrdil, že premiér Andrej Babiš je ve střetu zájmů, jak budete s touto informací nadále pracovat? Protože česká vláda v této věci dokonce podává mezinárodní žalobu na Evropskou komisi a tvrdí, že premiér ve střetu zájmů není. Spor má vliv na to, zda budou, nebo nebudou vypláceny miliardové dotace. Budete teď mlčet a říkat, že to není ve veřejném zájmu?

Z pohledu správního práva je ta věc uzavřena.

Máte na to ještě jiný pohled?

Pohledy na to mohou být ještě nějaké další, ale věřte mi, že tam jsem vázán mlčenlivostí.

Jednu věc tu připomenu, protože ta je veřejná: Když Evropská komise dokončila návrh auditu o střetu zájmů premiéra Andreje Babiše, tak jste loni na jaře řekl, že zjištění jsou závažná a mohla by zavdávat podezření na trestný čin. Vzpomínáte si na to?

Velice dobře.

Prezident Zeman tehdy řekl, že se chcete zviditelnit, premiér Babiš řekl, že nectíte pravidla řádného a spravedlivého procesu. Načež státní zastupitelství udělalo analýzu auditu – a už jsme se nikdy nedozvěděli, jaký je její závěr. Můžete nám dnes říct, jaký závěr ta analýza má?

Nemohu. Jsem vázán povinností mlčenlivosti.

Znamená to, že v této věci se vede nějaké řízení, o kterém nesmíme být informováni?

Znamená to, že vám k té věci nemohu nic říct. Zatím.

Je to už rok od chvíle, kdy ty závěry byly sepsány. Kdy nám to budete moci říct?

Řekněme, až bude nějaký okamžik, ze kterého vyplyne další postup ve věci. Konkrétnější odpověď vám nemohu dát. Omlouvám se.

Pokud jste uzavřeli analýzu a je to v neveřejném řízení, pak dalším postupem může být to, že vedete vyšetřování a to může skončit podáním obžaloby. Je ve hře, že státní zastupitelství na základě tohoto vyšetřování postaví předsedu vlády před soud?

Berte to tak, že to nebudu komentovat v této chvíli.

Diváci nám posílali otázky na vás a psali mimo jiné toto: „Co na něj Babiš má?“ „Trafika, nebo obálka s kulkou?“ Nebo že jste je zklamal – „nechal se koupit“. Koupili si vás?

Nekoupili, skutečně ne.

Co vzkážete lidem, kteří vám přestali rozumět a možná i věřit?

Vzkážu jim jednu věc: Já to vždycky posuzuji parametry základních práv a svobod a ten základ, který musí fungovat v každém právním státě, je rovnost občana před zákonem. Myslím, že i tím, co jsem v minulosti udělal, jsem dokázal, že z mocných nemám strach, že je mi to vcelku jedno. Ať už se jedná o nějaká dřívější vyšetřování, ať už se jedná o moji odmítnutou návštěvu u pana prezidenta nebo ať už se jedná o minulý rok, kdy jsem pokračoval v trestním stíhání Andreje Babiše. V tomto směru nezbude nic jiného než skutečně věřit, že tak, jak postupuji, to dělám správně.

Já jsem si ta vaše vyjádření přeložil pro sebe tak, že ta správní žaloba vám za to nestála, protože přijde něco mnohem většího…

Nechcete po mně, abych to komentoval?

Chtěl bych.

Nebudu.

Můžete jenom říct, zda v tomhle vašem rozhodování hraje nějakou roli to, že jste přece jenom už desátým rokem nejvyšším státním zástupcem, naprosto závislým na rozhodnutí vlády? Je všeobecně známo, že vláda vás může na svém zasedání odvolat bez udání důvodu. Neřekl jste si přece jenom po těch vyjádřeních premiéra a prezidenta, že se snažíte zviditelnit: „Nebudu si pálit prsty, nestojí mi to za to? Chci v tom úřadu setrvat ještě prostě pár let a také bych z něj mohl být vyhozen.“

Na rovinu, právě to, že v tom úřadu jsem desátým rokem, tak spíš je to o tom, že člověk je čím dál tím více ostřílený. A popravdě řečeno, stejně přijde doba, kdy sám kvůli sobě budu muset změnit působiště. A to z toho důvodu, že skutečně jsem už deset let ve funkci. Vycházím z toho, že mám povinnost vykonávat ten svůj úřad nestranně - tedy minimálně nestranně, ale spíš nezávisle. A z toho důvodu takovými vyjádřeními se nemohu nechat ani ovlivnit. Takže spíš jestli těch deset let ve funkci něco změnilo, takže je to to, že je člověk takový ostřílenější a naopak se podstatně méně bojí.

Už pomýšlíte na to, že se vám to chýlí ke konci?

V lednu to bude deset let. To je dlouhá doba.

Kybyste tedy v lednu uvažoval o tom, že skončíte, stihnete do té doby uzavřít to řízení, o kterém mi nechcete nic říct?

Já nechci uvažovat o tom, jestli budu končit nebo nebudu končit. Berme to tak, že spíš jsem si vědom toho, že jsem deset let ve funkci a mně bude 50 let a je iluzorní si myslet, že na židli, co mám v Brně, vydržím do sedmdesáti. Ani bych nechtěl, poněvadž si myslím, že bych tomu systému už po určité době začal škodit. Myslím, že každý lucidní normální člověk bude uvažovat o tom, že je někdy čas na změnu.

Vy jste v kauzách Andreje Babiše rozhodl dost zásadní krok v prosinci loňského roku, kdy jste znovu obnovil trestní stíhání Andreje Babiše pro dotační podvod v kauze Čapí hnízdo. Už je to opět skoro tři čtvrtě roku, kdy jste znovu nařídil, aby se to vyšetřilo, protože podle vás nebyly správně vyhodnoceny důkazy. Ta kauza se opět vleče, opět vyšetřovatelé prodlužují lhůtu. Na co se pořád čeká?

Byl tam proveden dohled. Zrovna nedávno jsem měl na stole informace a z těch informací jsem nabyl dojmu, že tam nejsou prostoje a že se ta věc skutečně šetří. To je asi jediné, co k tomu mohu říci.

Takže věříte tomu, že nejsou prostoje, že to někdy skončí. Dokážete odhadnout, kdy to skončí?

Nemyslím si, že by to mělo trvat nějakou příliš dlouhou dobu, ale nechtějte po mně termín.

Kolem těch kauz Andreje Babiše se motáme už 5 let, možná déle. Jak si myslíte, že to dopadá na vnímání vymahatelnosti práva v České republice?

Tak já věřím, že nemáme jenom kauzy Andreje Babiše, že máme i jiné kauzy.

Ale ony jsou hodně vidět.

Je spousta jiných kauz, které jsou také vidět. Popravdě řečeno, podívejte se na to, kolik jiných zemí je, kde by skutečně ten premiér byl stíhaný, a to je stíhání obnovené.

Moc jich nebude.

Tak se na to dívejme spíš z tohohle aspektu. A to si myslím, že právě spíše svědčí ve prospěch české justice nebo státního zastupitelství. V tom, že se skutečně chováme nestranně a nezávisle.

Uhájili jste si tu nezávislost i poté, co byly loni velké obavy z toho, že bude narušena po nástupu Marie Benešové do funkce ministryně spravedlnosti? Protože ona přicházela s názorem, že se v České republice dá objednat stíhání na politickou objednávku. Dokonce vyslovila několikrát názor, že to stíhání by mělo být zastaveno. Vy jste ho obnovil. Tak jak to dneska funguje? Ministryně spravedlnosti versus nejvyšší státní zástupce?

Vy jste si asi odpověděl. Ministryně spravedlnosti se stará o správu ministerstva a je ústředním orgánem správy i pro státní zastupitelství, pro soudy. A do výkonu působnosti státního zastupitelství nezasahuje. To máme celkem jasně vyřešené.