Šéf pražských hasičů končí v době koronavirové epidemie. Chodí na něj anonymy

Nestíháte číst? Poslechněte si audioverzi rozhovoru.

Odcházíte tedy na vlastní žádost, nebo je váš odchod nedobrovolný?

Ten příběh je vždycky někde mezi, já jsem se skutečně s generálním ředitelem dohodl ještě předtím, než tady byla krize, že odejdu, že změním místo. A teď jsem v situaci, kdy překvapivě pro mě jsem dostal velkou podporu od města, pro které pracujeme, a požádal jsem tedy generálního ředitele o změnu.

A jak to vypadá? Dostojí té žádosti?

To není na mém rozhodnutí, já jsem jenom učinil formální krok.

Mluvíte o velké podpoře od města, kdo vám tu podporu vyjádřil?

Přímo primátor. Ono je to dané tím, že my s městem několik let spolupracujeme a teď se poměrně intenzivně řeší spousta problémů v rámci krizového štábu města a já jsem jednou z těch složek z IZS, která pro to pracuje.

Naopak generálního ředitele Hasičského záchranného sboru Drahoslava Rybu v jeho rozhodnutí podporuje ministr vnitra Jan Hamáček.

Mám za to, že to je o nějakých informacích. Vy jste to zmínila, chodí na mě poměrně dlouhou dobu různé anonymy, a jestliže můj šéf, případně i ministr dostávají jenom negativní informace a lidé, kteří vědí, že někam směřujeme, samozřejmě žádné pochvalné dopisy nepíšou, tak vidí jenom negativní stránku věci, to je zase pochopitelné.

Jak víte, že na vás chodí taková udání?

Já jsem některá viděl, protože generální ředitel mi některé anonymy ukázal.

A co vám v nich vyčítají?

Je to kombinace všeho možného. Samozřejmě jako ředitel nesu zodpovědnost za organizaci a nechci být zodpovědný za něco, co není v pořádku. A Praha se dlouhou dobu vyvíjela způsobem, který nebyl úplně ideální, a mým úkolem je to všechno srovnat. Vždycky bude nějaká skupina lidí, které se to nelíbí, a bohužel nemají tu odvahu se podepsat. Takže chodí nepodepsané věci a je to taková kombinace pravd, polopravd a vyslovených lží. A když se to správně namixuje, tak to může i správně vypadat.

Takže ta udání chodí ze strany vašich podřízených?

Mám za to, že určitá část bude určitě zevnitř, bude od mých vlastních lidí. Případně od lidí, kteří u nás pracovali a už nepracují a odešli, protože se neuměli smířit s tím, že směřujeme někam jinam.

Zaznamenal jste přímo i kritiku z očí do očí, nemáte pocit, že jste někde mohl pochybit?

Tak samozřejmě. Víte co, když řídíte organizaci, kde je skoro 900 lidí, tak neděláte jenom samá správná rozhodnutí. Ano, mám i kolegy, personálně jsme se trošku obměnili, kteří, když se jim něco nezdá, tak přijdou a řeknou: „Hele, tohle není úplně ono.„S tím musíte pracovat, nikdo není neomylný.

Vy jste měl srovnat hasičský sbor Prahy na úroveň regionů. Někdo vám vyčítal, že to je příliš pomalé. Kde vy osobně vidíte, že se vám to nepovedlo?

Já musím říct, že ani já nejsem se sebou stoprocentně spokojený. Určitě jedna z mých, aspoň podle mě, velkých chyb na začátku bylo to, že jsem se chtěl podívat, jak ten stroj funguje, a bez znalosti věci udělat zásadní změny na každém kroku. Poměrně dlouhé období jsem sledoval, jakým způsobem sbor funguje, kdo je kdo, není to jenom o organizační struktuře, ale kromě toho jsou dané nějaké vedoucí role. V každé organizaci jsou osobnosti, které mají nějakou autoritu. Já jsem musel poznat, jak ten systém pracuje nějakým způsobem. A zároveň ještě navíc jsem přišel v dubnu 2015 a měl poměrně velký úkol připravit mistrovství republiky v požárním sportu, to je poměrně náročná záležitost. Věděl jsem, že když budu hned hýbat se všemi lidmi, protože někteří opravdu nebyli na svém místě, tak nebudu mít s kým to ani udělat. Takže ten první rok a tři čtvrtě zhruba jsem strávil jednak sháněním sponzoringu, protože to je záležitost, která se nefinancuje jenom z rozpočtu HZS ČR, je to republiková věc, a organizováním velké události, kterou jsme nakonec v roce 2017 udělali. A po skončení mistrovství republiky jsem se začal hodně dívat dovnitř sboru a tehdy samozřejmě mi začaly problémy, protože jsem se začal dívat na to, jak lidé pracují s finančními prostředky, jak pracují s personálními zdroji, zrušil jsem řadu různých smluv, které jsme měli a které nebyly pro sbor výhodné. Zrušil jsem některá služební místa, jež nebyla využitá, a to se nelíbí, když vám někdo zruší místo, na kterém jste dělala, měla jste tam relativně obrovský prostor. Takže ano, myslím si, že jsem mohl fungovat daleko rychleji, mohl jsem, dejme tomu, reagovat pružněji, ale mělo to nějaký vývoj.

Generální ředitel Hasičského záchranného sboru Drahoslav Ryba podle vás spíše naslouchá těm anonymním udáním, než že by viděl výsledky vaší práce?

Tak to si úplně nemyslím. Generál to samozřejmě také nemá lehké, jednak má na starosti celý HZS ČR, což je obrovské množství lidí a on si nemůže dovolit, aby jeden z těch článků nefungoval úplně dobře. A některé věci, si myslím, že jsem mohl udělat daleko lépe, některé mám za to, že se mi opravdu povedly. Jestliže můj šéf je pod velkým tlakem, tak samozřejmě bude mít tendenci si vybrat někoho, se kterým to půjde. Já zase za sebe můžu říct, že řadu věcí jsem z mého pohledu vyčistil, takže pokud přijde nějaký můj nástupce, tak bude zase trošku o krok dál a bude mít trošku jinou pozici.

Co by podle vás znamenalo měnit pozici ředitele hasičů v době, kdy Česko bojuje s koronavirovou krizí?

Když budu upřímný, tak situace se samozřejmě nějakým způsobem stabilizovala, zvládnout se dá úplně všechno. To není o tom, že někdo je, nebo není nenahraditelný. Pro mě jenom to je trochu moje osobní záležitost, když jsem tomu věnoval obrovské množství energie. A to byl ten důvod, proč jsem svého generála požádal, abych to mohl vzít zpátky, protože vidím, že je tam spousta věcí, které bych rád dokončil. To není o tom, že se najednou zhroutí svět, nezhroutí.

A myslíte si, že ten tým bude pod vámi fungovat, když mluvíte o tom, že se někteří nedokážou srovnat s vaším vedením a posílají na vás anonymy?

Zase na druhou stran ten tým se velmi obměnil a teď jsou tam lidé, kteří umí jít dál, a já jsem za to strašně rád, takže není to vyloženě někde na hraně.

Jaké výzvy by čekaly vašeho nástupce, pokud skutečně budete muset na postu skončit?

Pořád bude muset rovnat řadu ekonomických věcí, protože klíčová činnost hasičů je řešení mimořádných událostí. Ale na to musíte mít prostředky a vybavení a to je nesmírně náročné, také nesmírně drahé, takže je velmi nutné nastavit si priority tak, aby organizace fungovala a neutrácela peníze za zbytné věci. Když uvedu příklad, možná je to celkem i vtipné, tak jeden z mých velmi nepopulárních kroků bylo, že jsem zrušil obrovské množství televizních a radiových přijímačů. A ne proto, že by mi vadilo, že máme sedm televizí na každou stanici hasičů, ale že se platilo přes 300 tisíc korun na koncesionářských poplatcích každý rok. To samozřejmě bylo velmi nepopulární, ale my jsme tím ušetřili poměrně zajímavé finanční prostředky a mohli jsme koupit zásahové oděvy pro naše hasiče, takže to mělo pozitivní stránky. Ale pro řadu lidí to bylo něco nepochopitelného a něco velmi nepříjemného. Takže takové i možná vtipné kroky, i když pro ty lidi, a nakonec i pro mě, to nic humorného nebylo, jsem musel podniknout. Teď je sbor zase o krok dál, je trochu jinde a má finanční prostředky na to, na co předtím neměl. Navíc se nám povedlo domluvit spolupráci s městem, které nás podpořilo, koupili jsme zásahovou techniku, zase jsme někde dál, takže můj případný nástupce bude muset řešit fungování sboru stejně jako každý jiný.

Samotní hasiči se museli osobně vyrovnávat i s nákazou koronavirem, jak to teď vypadá?

Musím říct, že začátek byl velmi těžký. Měli jsme 31 pozitivních hasičů a na druhou stranu, přestože to zní divně, tak jsme s tím trochu počítali. Když je někde nákaza, která se pomalu blíží do Evropy, tak je to jenom otázka času, než to bude v České republice. A my navíc, protože hasiče nebo obecně složky IZS neohrozí jenom taková pandemie, ale třeba obyčejná chřipka, jsme využili to, že už jsme měli připravený plán na chřipkovou epidemii. Ten jsme rozšířili o opatření na nakažlivější nemoc, což se nakonec ukázalo jako správné. A přestože jsme měli 31 pozitivních, tak opatření, která jsme nastavili, fungují. A izolovali jsme jednotlivé stanice od sebe. Neprobíhá tam kontakt, který byl běžný při výcviku, probíhá izolovaněji. Máme teď pod 10 pozitivních lidí a z 98 v karanténě máme 28. Takže je vidět, že to, co jsme připravili, nějakým způsobem funguje a zase se blížíme k nějakému normálu.