Článek
Jsou to tři roky, co policejní hlídka měřila rychlost na silnici mezi Karlovými Vary a Borem. Když projela modrá octavie, na displeji radaru se ukázala číslovka: 142 kilometrů za hodinu.
Takže vlastně běžná historka z českých silnic.
Ale jen do chvíle, kdy hlídka řidiče zastavila: z auta vystoupil Zdeněk Drexler, předseda policejních odborů. Začal tím rozvleklý spor, který teprve před několika měsíci ukončil soud.
Předseda odborové Unie bezpečnostních složek se urputně bránil trestu - odebrání řidičského průkazu. A to tak, že podle úřadů a nakonec i podle soudu finální rozhodnutí o trestu záměrně protahoval. Třeba tím, že když s ním nadřízení chtěli přestupek probrat, odjel na dovolenou.
Pokud by se přitom verdikt nestihl vyhlásit do roka od rychlé jízdy, byl by přestupek podle zákona promlčen.
„Ne, nesnažil jsem se to nechat promlčet,“ říká Zdeněk Drexler na podezření, že věc záměrně protahoval. „Ale bránil jsem se, protože mi v tom řízení byla upřena veškerá práva,“ namítá.
„Rozhodli beze mě”
Předseda odborů sdružujících pět a půl tisíce policistů nebo hasičů, téměř po roce od přestupku o řidičák nepravomocným rozhodnutím přišel - jeho nadřízení z policie v Mostě totiž nakonec stihli přestupek projednat včas.
Zdeněk Drexler proti tomu podal žalobu, v níž uvedl 24 důvodů, že se mu děje nespravedlnost. Nezpochybňoval, že auto řídil a že jel víc než 140. Ale rozebral na součástky celý proces, jak k trestu vedení policie dospělo.
Především namítal, že se nemohl pořádně k přestupku vyjádřit, protože ho vedoucí, rozhodující o přestupku, ani nevyslechl. Stejně tak že mu nedal šanci, aby ho v řízení zastupoval jeho advokát. „Mě k tomu nikdo nevyslechl. Tady v Mostě si udělali nějaký vlastní závěr a dali mi trest. Vůbec se se mnou nikdo nebavil,“ vysvětluje Drexler.
A už vůbec se podle Drexlera do rozhodování o trestu nepromítlo, že v době rychlé jízdy byl ve službě: plnil prý neupřesněný služební úkol od Ministerstva vnitra a žádal, ať k tomu policie vyslechne příslušné svědky.
„Řekli, že to byl rodinný výlet a že jsem zneužil služební auto pro soukromé účely. Ale copak jezdíte na rodinné výlety sami? Já byl v tom autě sám,“ zlobí Drexlera.
A jedna ze stížností uvedených v žalobě také zněla, že jsou na něj jako na vysokého odboráře nadřízení vysazení, a tak jeho přestupek posuzují přísněji, než kdyby šlo o běžného policistu.
Nepřišel kvůli dovolené
Krajský soud v Ústí nad Labem ale Zdeňku Drexlerovi žádnou z námitek neuznal, nezaváhal ani nad jedinou.
Že se o přestupku jednalo bez něho? To je pravda, podle soudu to ale bylo i tím, že předseda odborů dostal například v jednom měsíci šest pozvánek na projednání přestupku. Ale pokaždé se omluvil.
Další omluvenka přišla i později a Zdeněk Drexler ji zdůvodnil tím, že dostal darem zahraniční dovolenou. Potom si zvolil advokáta a policie vydala další termíny pro jednání. Jenže advokát si jednou poranil kotník, podruhé zase potřebovat být u soudu a Zdeněk Drexler výslovně odmítl, aby místo jeho advokáta na jednání přijel nějaký kolega.
Policie v krocích předsedy odborů rozpoznala, jak stojí v rozsudku, „znaky obstrukčního jednání“.
Také podle soudu bylo v pořádku, že policie Zdeňku Drexlerovi opakující se omluvenky - například tu kvůli dovolené - neuznávala. „Jinak je totiž třeba nahlížet na omluvu první a jinak (přísněji) na omluvy další,“ rozhodl předseda senátu Václav Trajer.
Soudce Trajer si také všiml, že Zdeněk Drexler dodnes nevysvětlil, jaký úkol od Ministerstva vnitra plnil, že kvůli němu musel jet rychlostí sto čtyřicet kilometrů v hodině. A zamítl také Drexlerův požadavek, aby soud přizval písmoznalce: odborář totiž tvrdil, že na úředním záznamu o nehodě mohl někdo zfalšovat jeho podpis.
Podle policie to byla účelová argumentace, kterou Zdeněk Drexler vytáhl až na samém konci správního řízení, když bylo zřejmé, že brzy padne výrok o trestu. Také podle soudu by posudek byl zbytečný.
Policie nakonec stihla Drexlerův přestupek projednat v roční lhůtě, byť těsně: do promlčení chybělo jen několik týdnů.
A Zdeněk Drexler po srpnovém zamítnutí žaloby soudem o řidičák přišel. „Udělal jsem chybu a trest jsem si odpykal. Za tři týdny bych měl mít řidičák zpátky,“ říká nyní.
