Článek
Pane řediteli, jak jste se vlastně dostal k pivovarnictví?
Vlastně díky otci, který v pivovaru pracoval. Už od malička mě tam vodil a měl jsem možnost se podívat, což pro mě bylo úžasné. Takže zcela automaticky v deváté třídě, když jsem se rozhodoval, co budu dělat, jsem se rozhodl, že se půjdu učit na pivovarníka a sladovníka. Pak jsem šel do Prahy na střední potravinářskou školu a Vysokou školu chemicko-technologickou se zaměřením na pivovarnictví. A pak jsem se do Budějovického Budvaru vrátil.
Co jste dělal, než jste skončil v ředitelské kanceláři?
Moje zaměření bylo skutečně být technologem, zabývat se výrobou piva a manažerské a ředitelské věci byly ode mě vzdáleny na sto honů. Skutečně řemeslo znám od píky. Ještě během doby, kdy jsem studoval, tak jsem chodil na sobotní a na nedělní brigády do Budvaru. A chodil jsem takzvaně vydrovat na sladovnu, to je takový zvláštní způsob přehazování sladu. A abych to neflákal, tak mě tam ještě táta chodil kontrolovat.
Revoluce po roce 1989 vás zastihla v roli podsládka a vynesla na post ředitele?
Po roce 1989 bylo moderní sesazovat ředitele. A hledali se noví. Já jsem odmítl nastoupit na pozici ředitele, protože jsem byl pořád ještě mladý vysokoškolák, nezkušený. No - ale situace běžela dál a dál, až v roce 1991 se to dostalo do situace, kdy tedy zaměstnanci doporučili ministru zemědělství, abych dělal ředitele. A tak aspoň na tři měsíce. Tak jsem začal dělat ředitele na tři měsíce. Ale že to bude čtvrtstoletí, to se mi posmívá manželka dodnes.
Do samotné výroby se už nedostanete?
Já mám technologii a výrobu piva hrozně rád, pochopitelně už se nevěnuji takovým detailům jako kdysi, ale pořád si ten vztah zachovávám. Protože i k ředitelské funkci patří kontrola jakosti.
Jakože ochutnáváte výsledný produkt?
Ne ne. To je složitý proces, má několik částí. Má to kontrolu vstupních surovin, pak je mezioperační kontrola, kde se kontroluje pivo v průběhu celé výroby a skončí to u výstupní kontroly. Každé pivo prochází denní kontrolou a kontroluje se tam minimálně 11 až 13 parametrů, od analytických rozborů, přes mikrobiologii, až po degustační nebo smyslové ohodnocení.
Jak moc se změnilo vaření piva za těch 35 let, co jste v Budvaru?
Technologie se nezměnila. Ale změnilo se zařízení, na kterém to děláme. Za socialistického režimu se do pivovarů moc neinvestovalo. Věci byly zastaralé, takže po 90. letech jsme se rozhodli zmodernizovat technické vybavení pivovaru. Ale s tím cílem, že musíme dosáhnout stále stejnou jakost a kvalitu a charakter výrobku Budějovický Budvar tak, jako se to dělalo předtím. Výroba budějovického piva už je stará více než 700 let a my jsme se snažili pokračovat v této tradici. Ano, koupíme si nové zařízení, ale nesmí se změnit chuť piva, to byl pro nás hlavní cíl. Což se povedlo, zaplať pánbůh za to.
Kolik by měl český muž vypít třeba týdně piva, aby to bylo, jak vy pivaři říkáte, zdravé, a zároveň ne škodlivé?
My jsme zastánci toho, aby více lidí pilo méně piva, než aby málo lidí pilo hodně piva. Pivo je opravdu skvostný nápoj, protože je zdravý, ale je to všechno o té rozumné míře. A existují různá doporučení, která se liší - od dvou a čtyř půllitrových piv, teď se bavím o mužích, během celého dne. Pak je jedno doporučení, které pochází z bývalého Sovětského svazu, že na kilogram živé váhy by měl denně člověk zkonzumovat jeden gram alkoholu. Což odpovídá pěti pivům během dne. Takže já si myslím, že to chce hlavně rozum do hrsti, protože pivo přináší potěšení. Jestli ho člověk pije s mírou a rozumně, tak je to opravdu skvělý nápoj a neznám lepší.
Tloustneme po pivu, nebo je to kvůli tomu, že po pivu je větší chuť na jídlo?
Po pivu se netloustne. Pivo je kalorický žebrák, když se to vezme jednoduše. Skutečně obsah kalorií není tak vysoký. Rozhodně je jich míň, než mají třeba slazené nápoje nebo sladká vína. A tloustne se především kvůli tomu, že pivo vyvolává chuť. Tím, že jsou v pivu hořké látky z chmele, tak to podporuje činnost žlučníku a trávení. Takže největší nebezpečí je, když si člověk dá pivo a pak jde otevřít ledničku. Protože po pivu si člověk nikdy nedá něco dietního, nekalorického, ale dá si uzeninu, nebo něco takového. Takže to chce buď nemít ledničku, nebo ji mít zamčenou, nebo prázdnou.
Budvar se chlubí vzácnou vodou z artézských studní. Čím je tak výjimečná?
Voda je klíčová záležitost pro chuť a charakter piva, bez diskuze. Ta naše voda pochází z podzemního jezera, které je pod budějovickou pánví a které se zde formovalo v období třetihor. Je ekologicky nedotčená, je měkká, nemá vysoký obsah vápenatých iontů. Tím pádem je skvělá pro výrobu světlých piv. A to se v případě Budvaru více než potvrzuje.
Jak byste popsal jeho chuť? Proti konkurenční Plzni je sladší…
Protože tam dáváme méně chmele. Naše pivo je pořádně prokvašené, tudíž nemusíme zbytkový extrakt maskovat vyšší hořkostí. Kdybychom porovnávali tato dvě piva mezi sebou, tak v Budvaru je de facto v každém půllitru o tři až čtyři kostky méně, přestože chuťově vychází jako sladší. Ale je to dané tím, že my tam skutečně dáváme chmelu jemně, akorát. Toto je světlý ležák, to je náš nejvzácnější produkt a je charakteristický hlavně tím, že má výbornou jemnou chuť. A hořkost je jemná, střední, mírně doznívající a vybízí k dalšímu napití. A to je strašně důležité. Navíc v tom hraje významný faktor i naše voda, která pochází z podzemního jezera, protože pivo má skvělou barvu a především skvělou chuť, protože v pivu je pořád devadesát čtyři procent vody. Používáme výlučně moravský slad a k tomu žatecký chmel.
Tenkrát v roce 1991, když jste se stal ředitelem, napadlo vás, že za čtvrtstoletí se ztrojnásobí výroba a místo do 20 zemí budete vyvážet do osmdesáti?
Dneska to můžu říct - napadlo mě to. V tehdejší době pivovar vyráběl něco lehce přes čtyři sta tisíc hektolitrů. A když jsme si zvážili společně s kolegy, jaké jsou možnosti, jaké jsou příležitosti, jaké jsou silné, slabé stránky, dospěli jsme k závěru, že pivovar by měl dosáhnout na prodej kolem milionu až jednoho a půl milionu hektolitrů piva. Teď už vlastně pivovar vyrábí 1,6 milionu hektolitrů.
Je to chyba, že se nakonec Budějovický Budvar neprivatizoval?
Já si myslím, že to není chyba. Budvar nepřišel o ochranné známky v zahraničí, a když máte ochrannou známku, znamená to, že máte trh, máte exkluzivní postavení a tudíž vlastně nikdo jiný tam prodávat nesmí. To je neskutečná výhoda.
Jako soukromá společnost by o to přišel?
Podle zákona o transformaci stará společnost zaniká, vzniká nová akciová společnost. V zahraničí zápisné úřady mohou klidně říct: Stará společnost zanikla, nová vznikla, přihlaste si známky znovu. A jakmile si začnete přihlašovat známky znova, znamená to, že kdokoliv může tu přihlášku napadnout a říct, že má zájem, aby ta přihláška nebyla přijata.
Jako vedení Budvaru jste se pokoušeli o manažerskou privatizaci? Mrzí vás, že k tomu nedošlo a pivovar vám nepatří?
Pokoušeli jsme se o to někdy v roce 1995. To se tady používala metoda management buyout, bylo to politicky průchodné, takže jsme také byli vyznamenáni, založili jsme si s manažery společně na to společnost, jejímž cílem bylo získat akciový podíl. Ale protože nakonec stejně tato metoda po sarajevském atentátu v éře vlády premiéra Klause skončila, skončily i tyto naše aktivity. Dál jsme se věnovali rozvoji podnikání firmy.
V české společnosti je takový názor, že když je něco státní, tak to buď nefunguje, nebo to ti manažeři ukradnou.
Mě rodiče vychovali, že se mám živit prací. Ne nějakým pokoutným způsobem života. Takže to jsem dělal. Pro nás bylo především cílem, aby fungovala značka Budweiser Budvar, aby fungovala firma a aby byly dobře nastavené procesy a byli u toho správní lidé.
Jak moc vlastně vám komplikovalo život to, že jste národní podnik, že vás řídí nějací politici? Jak moc do toho zasahují?
Naštěstí výroba a prodej piva je hodně liberální obchod. Zásahy ze strany státu nebo politiků jsou minimální. Je logické, že nějaké tam byly, občas byly neshody. To k tomu patří, ale obecně řečeno, to, že jsme byli vlastněni státem, nám vůbec neuškodilo. Naopak té firmě to prospělo, protože vlastně nemusela splácet své závazky z privatizace, mohla volné finanční prostředky investovat do rozvoje obchodních aktivit, do rozvoje pivovaru jako takového, takže z tohoto hlediska to, že někdy jsou příjemné chvilky a někdy nepříjemné, to beru, že to patří k životu a k podnikání.
Závěrem: Proč jste se rozhodl po 25 letech skončit, jestli se vám o tom nějak chce hovořit?
V životě lidském spoustu věcí začíná, také spousta věcí končí. Já jsem zvážil okolnosti z hlediska pracovního, z hlediska osobního, z hlediska zdravotního, no a vlastně po několikaměsíčním uvažování jsem se rozhodl, že skutečně bude rozumné, abych se vzdal své funkce ředitele podniku, což teda bude ke konci roku 2016.
Udělalo vám radost vyznamenání od prezidenta?
Přijal jsem to s pokorou, ale zároveň s hrdostí, co jsme tady za těch 25 let v pivovaru dokázali, protože já to vyznamenání beru víc sportovně než osobně. Jsem kapitánem manšaftu, který sehrál skvělou hru - a kapitán přejímá ocenění. Protože marná sláva, tak jako ředitel nemůže být bez manšaftu, tak ani manšaft nemůže být bez ředitele.
Jak vidíte budoucnost Budějovického Budvaru? Ty nejhorší střety s Anheuser-Buschem jsou za vámi. Už by měla nastat jenom krásná léta?
To už není taková zásadní problematika. Ale přesto je tady konkurence, mění se generace od generaci, s tou se mění i chuťové profily nebo chuťové preference, takže skutečně já bych přál Budvaru jenom to nejlepší. Logicky. Ale přání ještě neznamená, že se tak stane. Ale přesto bych mu to přál.
