Šéf Motola: Kvůli koronaviru nám utekly rakoviny prsu i tlustého střeva

Nestíháte číst? Poslechněte si audioverzi rozhovoru.

Kam až se z Motola vinou fronty odložených pacientů?

To je ten problém, že moc nevíme. Jsou to pacienti, které jsme odložili z elektivních důvodů. Ta situace trvá měsíc a my za měsíc běžně uděláme kolem 6 až 8 tisíc operací. Asi tak dvě třetiny z nich jsme odložili, odhaduju pět šest tisíc lidí. K tomu jsou ale ještě lidé, kteří neprošli preventivními prohlídkami a kteří u nás nebyli z toho důvodu, že jsme jim nemohli nic objevit.

Takže více než 5 tisíc lidí si muselo počkat?

Je to velmi hrubý odhad ze statistiky, přesné číslo nemáme.

Které typy zákroků se odkládaly?

Takový hezký příklad toho, co se dá odložit, je totální endoprotéza čili výměna kyčelního kloubu.

Takže srdcaři, plicaři a další akutní rozhodně čekat nemuseli?

Obecně vzato akutní operativa se neodkládala. To znamená lidé, kteří byli bezprostředně ohroženi, tam se počítá i onkologie, protože onkochirurgické zákroky jsou také akutní. Přesto denně děláme ve špičkové sezoně kolem 120 operací, a dneska jsme asi na 40.

Čekací lhůty budou teď delší?

Jak na co. Čekají nás dva prázdninové měsíce, které jsou vždycky ve zdravotnictví na výkony nejslabší. Takže tam můžeme teoreticky něco dohonit, pokud se nám podaří dobře zorganizovat dovolené. A zároveň jestli nebudou mít pacienti strach přijít do nemocnice. Už teď takové signály máme, že se lidé trošku bojí do nemocnic chodit.

Návštěvy nemocnic lidé sami odsouvali po apelu vlády. Tiskem prolétl třeba příběh člena skupiny Spirituál kvintet, který zemřel po zánětu zubu, se kterým se bál jít kvůli koronaviru k zubaři. U jakých záležitostí by ten několikatýdenní výpadek péče mohl být největší problém?

Hezky je to vidět na mamografickém screeningu, který pár týdnů moc nejede v celé republice. A nepletu-li se, tak v celé republice je měsíčně pět tisíc mamografií. Jestli ty chybí, tak tam se to může ukázat. Druhý podobný problém opět v onkologické oblasti jsou kolonoskopie, které se také nedělaly. Takže to jsou dvě takové kauzy, rakovina prsu, rakovina tlustého střeva, které by se teď mohly objevit.

Obě dvě patří mezi případy, ve kterých jde o život.

Jsou to případy, které když se objeví včas, tak u nich nemusí jít o život, ale když se včas neobjeví, tak o život jít může.

A ty neobjevené rakoviny jsou důsledek toho, že nemoc covid-19 odstavila běžnou zdravotní péči na vedlejší kolej?

Je to tak. Když to řeknu básnicky, v České republice se podařilo vybrat zatáčku tím, že se zabránilo, aby se do nemocnic navezl úplně každý pacient, který měl covid-19. Bez ohledu na to, v jakém byl stavu. Ale přesto jsme měli připravenou velmi masivní robustní lůžkovou kapacitu, kterou jsme ani úplně celou nevyužili. Teď už je nejvyšší čas vrátit se do normálu, začít rychle likvidovat resty, které máme.

Kdo z pacientů ale teď dostane přednost? Předpokládám, že původní pořadníky neplatí.

Neplatí. Tam bude muset vždycky rozhodovat lékař. Bude rozhodovat to, v jakém stavu pacient je, takže typicky u té totální endoprotézy se dělá skóre bolesti čili jakým způsobem to život toho člověka ovlivňuje nebo neovlivňuje. Jiné kritérium, na kterém by se stavělo, než rozhodnutí lékaře si ani představit neumím.

Co třeba peníze? V Motole jste se před lety „proslavili“ přezdívkou kulich pro prominentní pacienty. Uvažuje se o tom, že by bylo třeba možné si za přednostní péči zaplatit?

V žádném případě ne. A my jsem se tím neproslavili, ten výraz kulich se používá v pražském zdravotnictví už od 50. let. A to jsem ještě na světě nebyl.

Vešel ale ve známost právě kvůli nemocnici Motol. Vy jste zmiňoval, že pořadí pacientů bude určovat lékař. Jak těžká volba je vynést „rozsudek“, kdo půjde hned a kdo až později?

To už je dennodenní chleba lékaře, jsou na to školeni, mají dostatečné etické předpoklady k tomu, aby to zvládli. Nikdo jiný to dělat nemůže. Tam se žádné jiné kritérium třeba časové „kdo dřív přijde, ten dřív mele“ nedá použít. Jediné objektivní kritérium je skutečný stav pacienta, který neumí posoudit nikdo jiný než lékař.

Už v minulých týdnech museli vaši lékaři říkat některým pacientům, že teď jsou bohužel na druhé koleji a že musí počkat, protože je část kapacity vyhrazená pouze pro covidové pacienty?

Ne, takhle to nebylo. My jsme pro covidové pacienty vyhradili specifické oddělení, které se jmenuje NIP/DIOP, což je následná intenzivní péče a dlouhodobá intenzivní ošetřovatelská péče, kde leželi ti pacienti, kteří jsou ve vegetativním stavu, lidé, kteří vůbec nekomunikují. Typicky po těžkých autonehodách, třeba Kája Saudek tam byl dlouho. Tyto pacienty jsme rozvezli do podobných zařízení po celé České republice, abychom uvolnili tuto kapacitu pro koronavirové pacienty. Takže my jsme se moc neomezovali. Uposlechli jsme nařízení Ministerstva zdravotnictví, které nařídilo zrušit elektivní, tedy plánované výkony. Ty ve velkých nemocnicích dělají 70 procent, zatímco urgentních zákroků je 20 až 30 procent.

Vy jste říkal, že jste tedy měli nebo máte ještě pořád vyhrazené oddělení pro pacienty s koronavirem. Kolik jste do dneška v Motole takovýchto pacientů hospitalizovali?

V této chvíli jich tam leží 11. Za celou dobu to bylo celkem 20 pacientů. Měli jsme pro ně 70 plus ještě 20 lůžek na dětské části, takže v podstatě 90.

Takže většina těch lůžek zůstala povětšinou nevytížená?

Ano.

Byla veškerá ta opatření v nemocnicích, která se v minulých týdnech kvůli covidu zaváděla, z vašeho pohledu nevyhnutelná?

To je přesně takové to, pane generále, měl jste pěchotou jít doleva a ne doprava. To se fakt nedá říct, protože ve chvíli, kdy jste pod tím tlakem, tady hrozně velkou roli hrála média a sociální sítě, které dokázaly někdy až podivně vypíchnout některé okamžiky, divně je interpretovat. Já jsem od začátku tvrdil, že tohle není mor. Ale jako v jednu chvíli byla skoro až hysterie, že to mor je. A na to se prostě reagovat muselo. Učíme se za pochodu.

Politici se ale museli ohlížet na vývoj v Itálii a ve Španělsku, kde se nemoc vymkla kontrole.

Je otázka, jestli to tam vypadalo, jak si říkáme. Pořád slyšíme jenom o severní Itálii, ale Itálie je velká. A já si vždycky říkám: Proč z těch přetížených severoitalských nemocnic pacienty nepřevezli do nepřetížených třeba římských nebo středoitalských nebo jihoitalských? Je tam spousta věcí, kterým v této pandemii ne zcela rozumím.

Takový názor zastával i onkolog a senátor Jan Žaloudík, který minulý týden vystoupil v Senátu s apelem, abychom přestali kolem koronaviru „bláznit“. Řekl: „Čím déle tady ta opatření budou, tím větší trápení to bude. je důležité, aby se nezastavovala medicína, máme mnohem závažnější případy, jako rakovinu, mrtvice, infarkty.“ I vy máte za to, že jsme kvůli koronaviru bláznili?

Bláznili, on bláznil celý svět. Kdo z mého pohledu odvedl hodně špatný kus práce, byla Světová zdravotnická organizace. Protože ta měla úplně od začátku zaprvé včas před tím virem varovat a za druhé měla vést celou tu věc správně metodicky. Já prostě nevěřím tomu, že počty mrtvých, které se uvádějí jako počty mrtvých, jsou opravdu počty mrtvých na covid. To je z mého pohledu špatně. Chybí metodika, koho budeme počítat jako mrtvého na covid, kdo v jaké fázi nakaženosti je důležitý a kdo není a v jaké fázi se má vykazovat, protože tam je spousta případů, které jsou lehké, jaký počet případů je asymptomatický. Systém WHO strašně zklamal, přitom přesně na toto byla WHO zřízena.

Podle predikce Asociace nemocnic může příští rok ve zdravotnickém systému vypadnout až 40 miliard korun. Kde budou podle vás nejvíc chybět?

Budou chybět primárně pojišťovnám. Pokud se peníze nenalijí přes státní pojištěnce, což už se teď asi podařilo. Takže kdyby se to nepodařilo, tak budou chybět pojišťovnám a ty je nezaplatí nemocnicím. A 40 miliard, to můžou být obří výpadky. Celý nemocniční trh je dneska, a teď mě nekamenujte, něco kolem 200 miliard.

Jak se to projeví na péči? Kde ty peníze budou chybět?

Snad přeci jen chybět nebudou. Ale vezměte si jen, co začal dělat kurz koruny. Protože koruna, pokud vím, za poslední dva měsíce spadla asi o 10 procent vůči euru i vůči dolaru. A drtivá většina našich nákupů jsou eurodolarové. Což jenom znamená, že jestliže Motol nakupuje ročně léky a zdravotnický materiál asi za 4 miliardy korun, tak příští rok budeme potřebovat o 500 milionů víc, aniž bychom koupili jedinou tabletu navíc.