Článek
Nemocnice po celém světě teď zažívají nápor. Projevilo se to na poptávce po vašich lůžkách?
Minulý týden nám skončil obchodní rok a bylo pravidlem, že následující kvartál po tomto období byl většinou klidný. Teď ale zažíváme špičku. Během jediného týdne byla vyvolána pandemická poptávka, která je dvojnásobná oproti standardnímu srovnání s loňským rokem.
Jak se na dvojnásobnou poptávku z týdne na týden dá reagovat? A jak rychle?
Udělali jsme vše, co bylo technicky možné. Zůstali u nás agenturní zaměstnanci, protože špičku jsme protáhli do dubna a května. Navíc u lůžek, po kterých je největší poptávka – jsou to ta nejsložitější, jejichž cena je 500 tisíc korun – v červnu spustíme tři směny. Loňský rok jsme přitom jeli na jednu směnu.
Z celého širokého sortimentu, který máme, jsme teď vybrali pouze sedm modelů a v posledních deseti dnech už přijímáme objednávky jen na ně. Jsou to právě intenzivní a akutní lůžka. Všechno ostatní musí počkat. Naši lidé se věnují pouze tomuto úzkému sortimentu a to samé platí pro dodavatele. Navyšujeme směny, ale přesto máme na ty nejkritičtější modely čekací dobu pět měsíců a to zdaleka nepokrývá poptávku. Tím, že od června pojedeme na tři směny, to trochu snížíme.
Společnost Linet
Od roku 2011 je součástí skupiny Linet Group SE, předního světového výrobce zdravotnických lůžek.
Od svého založení v roce 1990 sídlí v Želevčicích u Slaného, kde rovněž provozuje svůj závod.
Portfolio firmy zahrnuje řešení určená pro intenzivní péči, produkty pro běžnou lůžkovou péči i speciální lůžka pro domovy seniorů či léčebny dlouhodobě nemocných.
Své výrobky dodává do více než stovky zemí na celém světě.
Nadnárodní holding Linet Group má sídlo v Nizozemsku. Po celém světě má 20 poboček, zaměstnává okolo 1700 lidí.
Zdroj: Linet
Nebude už za pět měsíců pozdě, když je ta potřeba právě teď? Jak dlouho trvá výroba takového lůžka?
Ta průběžná výrobní doba není tak dlouhá, u nejsložitějšího lůžka je to asi deset dní. Složitější ale je nastavit celý dodavatelský řetězec. Naši dodavatelé nejsou schopni z týdne na týden dodat dvojnásobek nebo trojnásobek dílů. Vše jsou speciálně designované díly pro určitý model, není to nic, co se dá koupit v běžném velkoobchodě. Tady to navyšování kapacit zabere určitý čas. Zhruba je tam osm týdnů.
Navíc na to, abychom mohli otevřít další dvě směny, potřebujeme najmout asi 100 lidí. Ta montáž je velmi složitá, takže musí být i vyškolení.
Kolik tedy teď vyrobíte denně lůžek a kolik to bude od června?
Ve standardním období vyrábíme okolo 250 lůžek, ale je to mix od těch nejjednodušších po ta nejsložitější. Po navýšení to bude zhruba 350 lůžek, ale bude se jednat pouze o ta nejsložitější. Ta čísla proto nejde moc porovnávat.
Odkud je teď největší poptávka?
Přelévá se podle toho, jak pandemie prostupuje světem. Poslední měsíc žijeme s Itálií. Co šlo, to jsme dodali tam. Situace v Itálii byla strašná. Potom se to velmi rychle přesunulo do Španělka. Souvisí to s tím, že tyto země mají relativně málo lůžek na počet obyvatel.
Teď je ta poptávka celosvětová – Nový Zéland, Austrálie, Katar, hodně nastupují Spojené státy. Tam teď pandemie udeřila silně a musíme si uvědomit, že bude postupně prostupovat celou zemí.
Tomáš Kolář
- Generální ředitel Linet Group.
- Absolvoval Fakultu elektrotechnickou Českého vysokého učení technického.
- Ve firmě Linet pracuje už přes dvě dekády, byl mnoho let jejím marketingovým ředitelem.
- Před nástupem do současné funkce vedl šest let českou část skupiny.
- Člen představenstva Svazu průmyslu a dopravy ČR.
Právě, že teď je to silné. Nebude už třeba v září na dodávku lůžek pozdě?
Co si budeme povídat. I tady v Česku předpokládáme, že špička bude kulminovat v druhé půlce května. To ale neznamená, že pandemie pomine. Postupně se musíme nakazit všichni. Vzhledem k tomu, že není jasné, koho a jak ta nemoc postihne – i zdraví lidé jsou často postiženi těžce – tak si myslím, že v místech, která jsou schopná se v delším horizontu postarat o těžce nemocného člověka, bude ta špička roztažena do následujících měsíců. To je i cíl. Nedat tomu zdravotnictví jednu velkou ránu, ale roztáhnout to do co nejdelšího období. Tak, abychom se všichni byli schopni vyléčit.
Mluvil jste o situaci v Itálii. Jedete v takových případech striktně podle objednávek, nebo jste Itálii třeba i předřadili, aby tam nemuseli dlouho čekat?
Částečně jsme ji předřadili. Linet Italia je přímo v Brescie, což je 40 kilometrů od Bergama, a to bylo jako Dantovo peklo. Tady si to ani neumíme představit. V Česku sledujeme čísla na obrazovce, ale víceméně se nic neděje. Tam to bylo něco neuvěřitelného. Snažili jsme se jim v rámci možností vyjít vstříc – oni opravdu nutně potřebovali cokoliv, aby se o ty lidi mohli postarat. Stavěli polní nemocnice , nemocnice ve výstavních halách a stejně to nestačilo. Co jsme mohli udělat, to jsme udělali.
Kolik toho do Itálie šlo?
Celkově to byly asi tři tisíce lůžek, která jsme tam odvezli během velmi krátké doby. Jen pro srovnání – to je zhruba náš celoroční objem, který tam děláme.
Říkal jste, že teď je poptávka z celého světa. Co Česko, nezaspalo?
Zatím máme jen pár menších objednávek. Většinou je to reakce na to, že krajské nemocnice dostaly za úkol vybudovat infekční kliniky. Řádově jsou to desítky lůžek do kraje. Z pohledu našich čísel menší záležitost.
Nemyslím si ale, že by tu někdo zaspal. Já to přisuzují tomu, že v republice máme relativně dost lůžek. Máme šest nemocničních lůžek na tisíc obyvatel, což je dvakrát víc než v Itálii, Velké Británii nebo USA. Mluvím o lůžkách, ale k nim patří personál a nemocnice napojené na infrastrukturu. Podle těchto počtů je na tom Česko dobře.
Jaký je teď přístup státu k výrobcům zdravotnických potřeb a vybavení?
Asi to lze rozdělit na několik skupin, ale za nás je spolupráce se státem velmi dobrá. Pokud budu konkrétní, například ministr zahraničních věcí Tomáš Petříček nám dost pomohl. Máme řadu dodavatelů v severní Itálii, a ta doslova vypnula ze dne na den. Ze soboty na neděli. Prostřednictvím pana ministra a jeho intervencí se nám podařilo udržet naše klíčové dodavatele v chodu.
Ano, velmi diskutovaná je otázka, proč se nakupuje z Číny. Já si ale myslím, že se ty věci dějí paralelně a je potřeba je dělat paralelně. Asi bych to celé shrnul „so far so good“.
Máte závody v Česku i v Německu, jak moc se teď kvůli všem opatřením výroba v obou zemích liší?
Je to jiné. Česká republika je nejstriktivnější, ale nemyslím si, že by nás to nějak zásadněji ovlivňovalo. Spoustu lidí to i uklidnilo. A jak já říkám, v práci se cítí bezpečněji než doma – není tu nikdo bez roušky, nikdo, kdo by měl při vstupu do firmy víc než 37 stupňů, nikdo, kdo by si nemyl ruce. V Německu taková opatření nejsou. Ty firmy jedou normálně.
Vy jste dlouhá léta šéfoval České asociaci dodavatelů zdravotnických prostředků CzechMed. Jak se podle vás teď změní samotné zdravotnictví?
Financování českého zdravotnictví je velmi specifické – a samozřejmě, ve zdravotnictví teď bude chybět hromada peněz. Jednak nemocnice neprovádějí výkony, za které tedy nedostávají zaplaceno, a naopak teď mají extrémně zvýšené náklady, ať už na mzdy, na ochranné prostředky nebo na izolaci nakažených pacientů.
Druhý faktor je zdravotní pojištění. Nezaměstnanost bude výrazně vyšším a protože za nezaměstnané odvádí pojištění stát a odvádí ho o dvě třetiny nižší než zaměstnanec, budou nižší příjmy. V tom vybalancovaném zdravotnictví, které je běžně na černé nule, to musí být výrazně vidět. Zdravotní pojišťovny mají přebytky, takže příští rok bude asi v suchu, ale ten další rok se to projeví a bude otázka, co s tím.
Co s tím?
Buď to tam dodáme my – ve formě zvýšení zdravotního pojištění, nebo to tam musí dodat stát nějakou injekcí. Třetí možnost podle mě není za této vlády příliš pravděpodobná – to jsou privátní peníze. To je také určitý zdroj, ale je otázka, jestli by mohl být tak velký, aby vyplnil mezeru 30–40 miliard, která vznikne za dva roky.
