Článek
Odmaturoval jsem na stejném gymnáziu jako Marie Rottrová a mám ji za jednu z nejlepších českých zpěvaček. V jedné své písni opakuje refrén s otázkou: „Kdo to kdy pochopí?“
A opakuje ji dál, i když je jasné, že nejen Marie, ale všichni ostatní dávno pochopili, kde jsou ty kytky, ty dívky, ti muži, ti vojáci… Často známe odpověď, jen si ji z nějakých důvodů nejsme ochotni připustit. Mariina otázka je tak apelem na naši odvahu pojmenovat viditelný a jasný jev.
Jsem ředitelem velké české banky. Je úkolem nás leaderů dívat se za horizont stávajících dní. Děláme při tom chyby a často se mýlíme. Přesto, anebo právě proto, od nás naši kolegové čekají, že budeme udávat směr a tempo změn v organizacích, které vedeme. To platí v dobách krize ještě silněji.
Co se dnes děje v Evropě? Hlavně Green Deal a European Recovery Fund. Co politika a filozofie nezvládla, zařizují peníze. Evropa prožívá, pod povrchem zuřící krize, nejintenzivnější integrační proces za posledních dvacet let. Společně se zadlužit, společně řešit společné problémy. Společný jazyk byl nalezen, společné zájmy (snad brzy) sladěny.
Modernizace ekonomik, digitalizace, zvýšení efektivity fungování institucí, podpora ochrany planety. Méně „na svém písečku“, více „na společném hřišti“. Reward for reform = proměň se a dostaneš více peněz. Zdá se, že úkol zní jasně.
Odpověď všichni známe a je nejvyšší čas ji vyslovit nahlas. Na nesmírně pevných základech české ekonomiky, na umu a píli Čechů stavět moderní, rychlou, efektivní a k přírodě slušnou ekonomiku, která bude motorem kvality života v Česku v příštích desetiletích. Banky jsou připraveny v plné síle takovou transformaci podporovat.
Vyžaduje to zapomenout některé stereotypy, definovat budoucí hlavní tahouny rozvoje Česka, strategii systematicky a trpělivě implementovat. A třeba u toho dělat chyby, ale nebát se ukázat směr. Kdo to kdy pochopí?
