Článek
Jan Suchý vlastní stavební firmu, a tudíž i celý činžovní dům v Plzni. Má tu byt on i jeho dva zaměstnanci. 6. března večer seděli v tomto domě, tedy doma, i s přítelkyněmi, bavili se, popíjeli, když vtom na dveře zabušila policejní hlídka. Až posléze se ukázalo, že je zavolala jedna z žen. Dostala se do roztržky s jinou ženou a Jan Suchý ji z domu vyhodil.
Policisté ale nezačali projednávat její obvinění, že Suchý s ženou praštil o zeď, když ji vyhazoval. Jejich první požadavek zněl, aby si všichni nasadili roušky.
„Začal jsem jim vysvětlovat, že roušky mít nemusíme, protože jsme všichni doma,“ říká Jan Suchý. „Odmítli to akceptovat, nakonec se na mě vrhli, srazili mě na zem, nasadili mi pouta, mlátili mě a kopali.“
„Byla to hrůza,“ vzpomíná Suchého přítelkyně. „Mě odtáhli vedle, slyšela jsem, jak Honza skučí: Chlapi, slezte ze mě! Já nemůžu dejchat!“
Roman Taubr, Suchého kolega, který rovněž bydlí v domě, mu chtěl pomoci, ale skončil s rozbitým nosem také na zemi v kaluži krve a s rukama svázanýma za zády. „Prosil jsem policajty, ať mě posunou, protože piju vlastní krev, ale jen se smáli a až pak mi zavolali rychlou.“
„Co bylo nejvíc zarážející – nejdřív jich tu bylo sedm a pak dvacet plus jeden voják,“ říká Jan Suchý a jeho slova dokazují záběry z bezpečnostní kamery. „Jako by zasahovali proti teroristům.“
Jak celý zásah skončil? Jak ho vyšetřuje GIBS? A co si o tom, jak doba covidová zlehčila spouštěče agrese, myslí psychiatr? Dozvíte se v úvodním videu.
Reportáž je součástí pořadu Záhady Josefa Klímy, který vysílá Televize Seznam v premiéře každý čtvrtek od 20:00. Archiv pořadu najdete zde.
A můžete nás sledovat také na Facebooku.
