Sebevraždy a umírání vyčerpáním. Čínské pracovní metody sahají do Evropy

Pracovat od devíti do devíti, šest dnů v týdnu – tak zní hlavní myšlenka čínské pracovní kultury známé pod označením „996“. Že se nejedná o nic zdravého, potvrzují rostoucí případy náhlých úmrtí dvacetiletých zaměstnanců obrovských korporátů. Poslední dvě příhody spojované s gigantem Pchin-tuo-tuo rozpoutaly i v čínském internetovém prostředí vášnivé diskuze.

Pchin-tuo-tuo je největší technologická platforma zaměřená na zemědělství v Číně a od září 2020 ji využívá 731 milionů aktivních kupujících. Platforma spojuje zemědělce a distributory se spotřebiteli.

Mezi zaměstnance společnosti donedávna patřila i 22letá Čang. Když se ale 29. prosince o půl druhé ráno vracela se svými přáteli ze své poslední dlouhé směny v sinťiangské pobočce, zkolabovala a v nemocnici o pár hodin později zemřela.

Společnost v prohlášení vyjádřila politování, bez dalších detailů oznámila vyšetřování. Ačkoli smrt mladé ženy nikterak do souvislosti s jejím pracovním vytížením nedala, na sociálních sítích se okamžitě rozhořela diskuze o notoricky známé čínské pracovní kultuře známé jako „996“. Na sociální platformě Weibo její příběh a obavy z přílišného přetěžování personálu získal více než 190 milionů zhlédnutí. Mladá dívka měla dle svých přátel před svatbou, a vylučují tak možnost jiných osobních problémů. Příspěvky s hashtagem 996 odkazující na pracovní dobu od devíti do devíti, šest dní v týdnu, se již staly cílem cenzorů a postupně ze sítí mizí.

Olej do ohně pak přilil další případ. 9. ledna Pchin-tuo-tuo oznámilo další nešťastný incident – tentokrát šlo o sebevraždu zaměstnance jménem Tchan Mou-lin. Čerstvý vysokoškolský absolvent a vývojový inženýr právě dokončil svou zkušební dobu u společnosti, když oznámil svému nadřízenému, že nutně potřebuje dovolenou. Koupil zpáteční letenku za svými rodiči do provincie Che-nan. O den později skočil z 27. patra domu v Čchang-ša. Soudní lékař potvrdil, že šlo o sebevraždu. Společnost vyjádřila hlubokou soustrast a oznámila, že otevírá oddělení psychologického poradenství a konzultačních služeb pro své zaměstnance. Podle Pchin-tuo-tuo „Tchan Mou-lin prošel zkušebním obdobím a jeho výkon dosahoval v průměru kolem 80 bodů na 100bodové škále“.

Ačkoliv o tom nejsou přímé důkazy, smrt dvaadvacetileté Čang a sebevraždu čerstvého univerzitního absolventa Tchana mnoho lidí připsalo přepracování v nelidském, vysoce konkurenčním prostředí.

V listopadu 2020 společnost pokrývala 159 čínských měst. Na trh však vstoupily další silné společnosti obchodující s čerstvými potravinami a nejoblíbenější obchodní společnost začala ztrácet svou dominantní pozici. Akcie společnosti Pchin-tuo-tuo, která bojuje v silně konkurenčním prostředí, v posledních dnech silně propadly, což vedlo k mimořádnému tlaku a velkému pracovnímu vytížení zaměstnanců.

Na pozadí nevysvětlených úmrtí mladých zaměstnanců společnosti bojující o přežití na konkurenčním trhu probíhá další z řady čínských kampaní. Kampaň za vymýcení chudoby a za čistý talíř doplnila také ta s názvem „nakupujte víc jídla“. Ta měla využít rostoucí poptávku po internetovém nakupování potravin.

Prostředkem pro naplnění plánu mají být v těchto čínských mamutích korporacích obrovské přesčasy, které zaměstnanci plní povinně. Podle čínského pracovního zákona mohou zaměstnanci ze zvláštních důvodů prodloužit pracovní dobu až o tři hodiny, ale za měsíc by neměli odpracovat více než 36 hodin navíc. Pchin-tuo-tuo mělo údajně nutit zaměstnance pracovat přes 300 hodin měsíčně. Firma nyní čelí veřejné kritice a úřady oznámily vyšetřování.

Obavy o psychické zdraví zaměstnanců vznáší i čínské státní médium Global Times. Krátce připomíná, že se téma stalo obrovsky diskutovaným na sociálních sítích.

Téma čínské pracovní morálky se ale nevyhýbá ani evropským zemím. Server Netzpolitik.org ve spolupráci s mediálními partnery The Signals Network, britským The Daily Telegraph, španělským El Mundo a švýcarským Republik sesbíral důkazy o diskriminačním jednání zaměstnavatelů německé pobočky Huawei. Společnost dle dokumentů za splnění svých cílů masivně narušuje i soukromé životy zaměstnanců, nehledě na evropské pracovní právo.

„Jakkoli vzezření německého sídla vypadá přátelsky, jeho zaměstnanci vypovídají o pravém opaku. Zaměstnavatelé vnímají své zaměstnance především jako suroviny, se kterými chtějí uspět. Společnost hýbe zaměstnanci jako šachovými figurkami, podle libosti je propouští. V Německu společnost někdy porušuje možná i literu pracovního práva,“ píše server Netzpolitik.org. Zatímco v Číně se mluví o 996, pro Evropu má tento pracovní drill označení „vlčí kultura“.

Ne všichni jsou si v úzké hierarchii Huawei rovni. Metaforicky řečeno, společnost má dvě patra a zaměstnanci bez čínských kořenů mohou obsadit pouze spodní patro – bez ohledu na to, kde se v organizačním schématu nacházejí. Nejvyšší úroveň je vyhrazena pro Číňany, kteří jsou posíláni z ústředí společnosti v Šen-čenu do dceřiných společností po celém světě. Jeden bývalý zaměstnanec uvedl, že pro evropské pracovníky skutečně existuje strop. Ze 17 členů správní rady Huawei je 17 Číňanů. Vedoucí společnosti Huawei Germany je také Číňan, po jehož boku stojí Němec jako technologický ředitel. „Každý německý manažer má za sebou stínového manažera z Číny,“ říká bývalý zaměstnanec evropské centrály. Mluvčí společnosti Huawei nesouhlasí. Podle něj němečtí manažeři nejsou ve stínu čínských „supervizorů“. Uvádí, že pouze 59 procent vedení jsou zaměstnanci nasazení z Číny.

Z vyšetřování dále vyplývá, že pro Číňany platí také jiná pravidla. Němečtí zaměstnanci mají menší přístup k informacím a jsou vyloučeni z důležitých interních rozhodnutí. Na schůzkách vedoucí pracovníci někdy v rozhodujících okamžicích přepnou do čínštiny. V reakci na otázky společnost zdůrazňuje, že oficiálním pracovním jazykem v Evropě je angličtina a že podle interních pravidel společnosti musí být schůzky mezi kolegy z různých zemí vedeny v angličtině. Několik ze zdrojů si však stěžovalo, že tomu tak není a znalosti angličtiny zaměstnanců bývají chatrné.

Jeden zdroj porovnává evropské sídlo společnosti Huawei v Düsseldorfu s „malým čínským velvyslanectvím“, kde si čínští zaměstnanci vybudovali svůj vlastní svět. Evropští zaměstnanci jen zřídka zjistí, co se ve společnosti ve dne v práci skutečně děje, říká bývalý německý zaměstnanec. Čínští kolegové se však občas večer zeptají, zda chtějí společně na večeři. „Po několika pivech zjistíte, co se ve společnosti děje a co ne.“ Mnoho západních zaměstnanců se přesto nechtělo zapojit a raději šli domů.

Huawei rok co rok posílá mladé Číňany do zahraničí. V Číně se zaměstnancům, kteří mají vydělávat mimo domov, říká „mořské želvy“. Jejich typický profil: mladý vzdělaný muž. Zdroje vyšetřování naznačují, že v evropské operaci společnosti Huawei existuje jasná hierarchie. „Mořské želvy“ jasně dominují, a jsou tak pod největším tlakem: tvrdé pracovní podmínky a neustálá kontrola ze strany společnosti jsou součástí každodenního života a podporují „vlčí kulturu“, na kterou se šéf společnosti rád odvolává. Jednou z takových „mořských želv“ je Joe.

Asi před pěti lety ho Huawei poslal do Švýcarska, kde si našel evropskou přítelkyni. Fakt, že otěhotněla, se Joe snažil dlouho držet v tajnosti, nicméně neúspěšně. Jeho šéf pozval Joea na večeři a po pár pivech mu pokládá otázku: Plánujete si tu ženu vzít?

Huawei tak rozhodl o povolání Joea ze Švýcarska domů. Ten ale odmítl, tak mu bylo vyhrožováno výpovědí. Joe pro média dodává, že se bál i o svou bezpečnost. V polovině roku 2018 tajně nahrál svůj rozhovor s HR manažerem. Na webových stránkách společnosti Huawei slibuje, že bude podporovat pečující prostředí, které inspiruje k dobré rovnováze mezi pracovním a soukromým životem. V nahrávce však jde slyšet, jak Joe říká: „Moje žena porodí naše dítě, takže tu pravděpodobně zůstanu.“ HR manažer ale trvá na tom, že Joe s převodem souhlasí. „Společnost má právo rozhodnout, kde pracujete, a měli byste postupovat podle našich pokynů.“ Joe odmítá. Společnost opouští na jaře 2019.

Interní dokument s nepraktickým názvem „Nařízení o přiřazení a řízení mobility“ ukazuje, jak společnost Huawei určuje také části soukromého života svých zaměstnanců v západní Evropě. „Ti, kteří získali pobyt v zemi EU nebo jejichž manželé mají trvalé bydliště v EU, a ti, kteří dobrovolně požádali o trvalý pobyt v EU, musí co nejdříve opustit Evropu,“ píše se v dokumentu v čínštině. „Pokud příkaz nedodrží, společnost ukončí pracovní poměr.“ Mluvčí uvedl, že společnost nemá žádný názor na soukromé záležitosti svých zaměstnanců. O několik dní později mluvčí řekl, že nařízení o povoleních k pobytu již není platné.

Důsledkem tvrdé podnikové politiky je zjevně atmosféra strachu. Podle zdrojů v Düsseldorfu nedůvěra začíná již tehdy, když Číňané pracující v Německu získají znalost místních jazyků. „Prosím, nikomu neříkejte, že se učím německy,“ řekl čínský zaměstnanec bývalému kolegovi, který s Netzpolitik mluvil.

Obdobný případ snahy naplánovat rodinný život svému zaměstnanci pochází ze Španělska z roku 2018. Žalobkyně, v médiích vystupující pod pseudonymem Ana, obvinila společnost ze sexistické diskriminace. Téměř deset let pracovala na vedoucí pozici ve finančním oddělení skupiny. Huawei ji poslal do Španělska, kde se provdala za místního občana. Během snahy založit rodinu dvakrát potratila, a dvakrát si tak vyžádala nemocenskou. Huawei tvrdí, že pracovní výkon Any klesl, a omezil jí tak nárok na roční bonus. Po další nemocenské Huawei Aně poslal výpověď. Ana tak společnost zažalovala. Soud rozhodl, že propuštění nebylo legální. Během soudního řízení pak vylezlo najevo, že pro obdobné případy existuje vzorec – členka rady zaměstnanců v dceřiné společnosti Huawei soudu řekla, že ví o nejméně pěti ženách, které dostaly výpověď po oznámení těhotenství.