Článek
Ani ne před třemi týdny oznámil miliardář Dalibor Dědek vstup do politiky v řadách hnutí Starostové a nezávislí. Starostům slíbil štědrý sponzorský dar a rozjel kampaň na získání osobností na kandidátky. Je jednou z nejvýraznějších tváří hnutí. A také volebním lídrem STAN v Ústeckém kraji, kde odsunul na druhou pozici jinou výraznou místní osobnost - Milana Šťovíčka, místostarostu Litvínova.
Vypadá to, že jste si STAN koupil a máte v něm tedy hlavní slovo.
Já bych to uvedl na pravou míru. Víte, já byl donedávna zvyklý, že jsem byl představován jako skromný a laskavý mecenáš. A to zmizelo. Teď jsem začal být vykreslován jako druhý Babiš! Ale úspěšní podnikatelé přece mají v politice místo. Dokážou rychle stanovit priority, vytvořit plán postupných kroků, sestavit týmy, nastavit metriku a průběžně korigovat plány tak, aby se dospělo co nejefektivněji do cíle.
Podnikatelé jsou zvyklí na to, že svou firmu řídí. Teď to vypadá, že vy řídíte hnutí STAN, přestože v partajní struktuře nemáte žádnou formální funkci.
Podnikatelské řízení je trochu jiné. Mne popudilo, když jsem se dočetl, že jsem další Babiš, který si koupil stranu. Proti tomu se ohrazuji. Andrej je válečník, Agrofert postavil lítým bojem, při kterém si nebral servítky. Slova jako laskavost, ohleduplnost, etika na jeho dráze nenajdete. On se naučil balancovat na hraně zákona.
Hlavní rozdíl mezi námi je v tom, že já jsem Jablotron vybudoval prací, respektive spoluprací. Naučil jsem se spolupracovat s lidmi, kteří byli v mnoha ohledech schopnější než já. Někteří z nich také byli válečníci - světový trh není růžová zahrada. Ale já jsem dokázal tyto lidi spojit a nastavit je tak, aby jejich agresivní stránky nevyšly na povrch.
Myslím, že hlavní rozdíl mezi mnou a Babišem je, že na mé cestě k úspěchu nenajdete zástupy poškozených. Nenajdete tam spálená pole. To je ten nejpodstatnější rozdíl.
Myslíte si, že může politická strana uspět, když staví kooperaci, slušnost? Pokud chce být někdo lídrem a dostat se na vrchol, asi se bez určité agresivity neobejde, ne?
Já si myslím, že charisma nemusí být vždycky spojeno s agresivitou. Světové dějiny znají spoustu osobností, které nebyly agresivní a šly za nimi velké národy.
Úspěšných byznysmenů si vážíme za to, co vytvořili. Ale je fakt, že často mají za sebou nepřátelská převzetí, mnozí ošidili své partnery... Kdo se chce prosadit, musí být často tvrdý.
Já vás opravím. To tak vypadá optikou médií, protože média mají tendence ukazovat špatné zprávy. A tudíž i politici i podnikatelé jsou vykreslováni v těch nejhorších barvách. Když se někde někomu něco povede, není důvod o tom informovat. Ale když někdo provede lumpárnu, tak je potřeba to ukázat.
Počkejte, sám jste říkal, že jste byl až doteď vykreslován jako hodný miliardář. Takže nemáte pravdu.
Ale když se podíváte, jak moc se mluví o Dědkovi a jak moc se mluví o Babišovi, tak zatímco se Dědkovy úspěchy krčí někde na patnácté stránce novinových magazínů, Babiš médiím dominuje - Čapím hnízdem a jiným trusem. Protože to je samozřejmě pro média atraktivnější.
Pusťte si celý rozhovor s Daliborem Dědkem.Video: Zuzana Kubátová
Pojďme k tomu, co jste zatím v hnutí Starostové a nezávislí odpracoval. Když jste se k nim přihlásil, řekl jste, že budete hledat „slušné lidi“ na kandidátky. A tvrdíte, že jste od té doby absolvoval asi 140 schůzek, na nichž jste přemlouval různé osobnosti, aby se k hnutí přidaly. Nepřeháníte? Je skutečně možné během 14 dnů absolvovat 140 pracovních schůzek, to znamená asi deset denně?
Bylo to během 13 dnů. A nikdy předtím bych tomu nevěřil. Připadal jsem si jako součást kombajnu. Jeli jsme s kolegy dvěma cestami. Za prvé, já jsem léta slýchal od různých příznivců nebo i lidí, které neznám: „Pane Dědku, seberte se, běžte do politiky, vy byste tam byl dobrej. A kdybyste se odhodlal, my vám pomůžeme.“ Takže já a moji kolegové jsme začali obvolávat seznam těchto lidí...
Těch, kteří vás do politiky dřív lákali?
Kteří mě do té politiky přistrkávali. Druhá cesta byla, že jsme udělali výzvu „Hledáme slušné“. Nato se nám přihlásilo asi 450 lidí, takže jsme ten seznam filtrovali. Tam byla velmi dobrá kooperace se starosty, protože oni ty lidi v místech znají. Dědek není sólista, který dokáže všechno sám, udělá vizi pro celý národ a - basta, takhle to bude. Já jsem pro firmu pracoval tak, že jsem si našel tým schopných lidí. Proto ta výzva „Hledáme slušné“. A jak jsem poznal lidi ve Starostech, tam je spousta slušných lidí.
Nechcete tedy s kolegy z vedení STAN budovat stranu shora, vycházíte hlavně z regionů? Podobně mluvil Andrej Babiš, když budoval regionální struktury ANO. Také ujišťoval, že stranu nebude ovládat, že v ní bude panovat vnitrostranická demokracie. Pak zjistil, že demokratické principy oslabují jeho vůdčí charakter. Jste připraven na tohle dilema?
Já souhlasím, že něco jiného je proklamace, něco jiného realita. Ono se lehce tvrdí, co budu dělat. Ale nejlepší, jak posoudit, jak se někdo bude chovat, lze z toho, jak se choval dosud. Kdyby Andrej Babiš začal najednou tvrdit: Stanu se mírným beránkem, tak by mu to věřil jenom idealista. Je třeba se podívat do historie, co člověk dělal, jak to dělal. V tom se lidé příliš nezmění.
Jestli má někdo pochybnosti, že Dědek je druhý Babiš, ať se podívá, co jsem dokázal, na moje činy. Vím, že samochvála smrdí, ale já se za to, co jsem udělal, nestydím. A není to Dědkův výsledek, je to výsledek mnoha lidí, kteří se mnou začali spolupracovat, protože ve mně viděli vůdčí osobnost. A já jim ani nemusel poroučet.
Proč jste si ke vstupu do politiky vybral právě Starosty?
Kontaktoval jsem nejdřív různé strany a hnutí, dělal jsem si takovou sondu. A ve STAN jsem potkal lidi, kteří mi přišli nejvíc normální. Starostové mají zkušenost z obcí a měst, mají podobnou zkušenost jako lidé z firem. Obce a města mají příjmy a vydáje, je nutné na radnicích řídit lidi... Lidé ze STAN nemluvili o žádné rigidní struktuře, nemluvili o ideologii, ale mluvili o práci. Proto jsem si s nimi nejlíp rozuměl.
Hnutí Starostové a nezávislí je úspěšné hlavně na regionální úrovni. Lidé v obecních a krajských volbách volí kandidáty, které skutečně znají. Máte ale šanci uspět v parlamentních volbách, kde voličská alchymie funguje úplně jinak?
Já si myslím, že by se voliči měli řídit hlavně zdravým rozumem a ne emocemi, které jim vštěpují média. Na tom má být postavena naše kampaň.
Pokud by se voliči měli řídit rozumem, museli by se rozhodovat podle toho, co jim která partaj nabízí. A když se člověk podívá na volební program STAN, tak ten je hodně obecný. Vy jste definovali priority - například, že vyřešíte důchodovou reformu a financování zdravotnictví. Ale u žádné z priorit není jasné, jak to chcete udělat. Jestli umíte zajistit lidem státní důchod, nebo se budou muset spoléhat jen na své úspory. Jestli chcete vyšší spoluúčast pacientů. Podobně – píšete, že snížíte zdanění práce. Ale neříkáte, jak se výpadek ve státní kase vyřeší...
Proto Dědek vydal Dědkovo devatero. To je v tuto chvíli můj osobní pohled, diskutovaný i s kolegy ve STANu. Samozřejmě, když chcete udělat dobrý strukturovaný program, jenž zahrnuje všechny kapitoly, vznikne dokument, který jen málokdo přečte. Já si přečetl programy téměř všech stran a hnutí, které jsem navštívil. Ony se možná z 80 procent shodují. Ale strany, místo aby hledaly, co je spojuje, tak jenom válčí na témata, jež je rozdělují. Myslím, že je důležitější určit si priority. A já jako Dědek vnímám devět těchto priorit a chci vytvořit tým odborníků v daných oblastech. Jestli po volbách najdeme tahouny, lidi, kteří budou chápat, co chceme, potom rozpracujeme jednotlivé body, aby se to pohnulo kupředu. Já nejdřív vidím cíl, a když k tomu cíli mám vhodné prostředky, začnu dělat plán. Takový žebřík, na který sázím „šprinclíky“ a po kterém se jde k cíli.
Tak alespoň řekněte, jestli jste pravičák, nebo levičák.
Já jsem hlavně člověk. Nikdy jsem nepřemýšlel, jestli jsem černý, nebo bílý, pravičák, nebo levičák. Já jsem prostě Dědek.
Dobře, zkusme to na příkladu. Třeba důchody. Chcete, aby se na zajištění penzí víc podílely rodiny, aby si lidé na stáří víc šetřili sami, případně aby s péčí o seniory pomáhali úspěšní podnikatelé – jako jste to udělal vy, když jste v Jablonci vybudoval domov důchodců? Nebo spíš myslíte, že je stát povinen se o staré lidi postarat sám? Takhle se liší pravicový a levicový přístup.
Důchodová reforma není jednoduchá záležitost. Tvrdím, že bychom se měli postarat o generaci svých rodičů, zrovna tak jako se staráme o své děti.
Máme se postarat my jako stát, nebo se máme postarat jako rodiny a podnikatelé?
Stát jsme lidé. Tady je pořád snaha prezentovat, že něco jiného je stát, něco jiného lidé, něco jiného politici. Proboha, vždyť jsme všichni jenom normální lidé. Když se vrátím k důchodové reformě, vidím ohromnou disproporci mezi tím, jak pečujeme o mladou generaci a jak pečujeme o generaci našich rodičů. To mě mrzí.
Důchody jsou jen dílek z toho, co budete chtít řešit, pokud se vaše hnutí dostane do Sněmovny. I když uděláte dobrý výsledek, pořád budete mít v Parlamentu malé zastoupení. Budete se muset spojit s dalšími stranami, pokud budete chtít něco ze svých vizí prosadit.
To s vámi nesouhlasím. Já mířím na dvacet procent. Já jsem nikdy nesnil o malých cílech. A dvacet procent, to není až tak malé zastoupení.
Dvacet procent je pro prosazení programových cílů málo. I kdybyste jich dosáhli - což by byl pro Starosty fenomenální úspěch - budete se muset s někým spojit.
Ano. Pokud ty další partaje ve svých programech nelžou, pak je v nich tolik společného, že můžeme odhodit stranou to, na čem se neshodujeme. A začít pracovat na tom, kde se konečně shodujeme. Víte, já sním o tom, že po několika letech Dědkova působení v politice se posune domácí politická scéna v novinách někam na čtvrtou stránku, protože to bude nuda. Prostě se pracuje, všechno funguje podle plánu, takže se na titulkách radši bude psát o tom, jak trpí žáby na silnici.
Partaje ale fungují tak, že se proti sobě vymezují, aby na sebe strhly voličskou pozornost. Proto zpravidla pravice, když se dostane k moci, zruší to, co předtím vymyslely a zavedly levicové vlády. A naopak, když se po posledních volbách moci chopila levice, zrušila třeba pokus o důchodovou reformu rozjetý předchozí vládou. Jak chcete tohle změnit?
Víte co, naše demokracie je příliš mladá. My jsme jako děti, které si na pískovišti navzájem boří bábovičky, místo aby společně stavěly město. A já jsem si uvědomil, že to, co dnes prožíváme, se dělo v USA na počátku demokracie. I tam nejdřív ti organizačně nejschopnější odešli do byznysu roztočit kola ekonomiky, aby bylo z čeho hospodařit. A v politice zůstali ti, kteří nesli ideje. Samozřejmě se tam nalepili lidé, kteří hledali prospěch. Poté začali schopní byznysmeni předávat firmy na své následovatele a uvědomili si, že jejich dovedností je potřeba v politice. A začali se tam vracet. Nesetkali se s otevřenou náručí, protože politici, když viděli, jaký výkon a výsledky jsou za těmito lidmi, začali se jich přirozeně bát. To je proces, který tady v tuto chvíli prožíváme.
Nešťastné je, že první velký podnikatel, který do té politiky přišel, má příliš - jak bych to řekl - hrubý postup. Prostě, v některých situacích je potřeba válečníka. Ale já myslím, že nejsme ve válce.
