Článek
Že slovem roku 2019 byli zvoleni (nebo byly zvoleny, aha?!) „motýle“, tedy úskok Andreje Babiše do slovenského 4. pádu množného čísla od slova „motýl“, není žádné překvapení.
Zaprvé to dokumentuje, že premiér definitivně propustil učitelku češtiny. A zadruhé, to je to hlavní: slovem roku je slovo politika. Jen se potvrzuje stará známá pravda: jak vlivný politický jazyk je. Ovládá nás i baví. Často zároveň.
V tomto kontextu je znepokojivé, že si politici osvojují jako střelivo další a další slova a slůvka, která se pak už obtížně dají používat, aniž by u toho těm, kdo politiku sledují, nenaskakovaly nějaké neblahé reminiscence nebo kopřivka.
Nejvíc to odnášejí adjektiva, poslední dobou například „požehnaný“, protože kdo ví, jak se ho zmocnil prezidentův mluvčí na sociálních sítích, cítí, že kolem „požehnaného“ bují proces diskreditace. Žánr fraška, což je druhá možnost výkladu, není o moc lepší. Z přání požehnaného večera se stává hláška na Twitteru a někdy není snadné poznat, jak moc upřímně to kdo myslí.
„Myslím to upřímně“ je ostatně podobný případ, to také někdy od roku 2004 není snadné říkat vážně.
Kulturistika za 500
Politici, a nejen ti vládní, se k smrti zamilovali do přívlastku „konkrétní“ a příslovce „tvrdě“.
Nestačí říkat jen „chystáme opatření“, jsou potřeba „konkrétní opatření“, aby patřičně vyniklo, že víme, jak na to. A nestačí ujistit občany, že „pracujeme“ („makáme“ už je poněkud passé, všimli jste si?), správně je „tvrdě pracujeme“. Pracovat jen tak je málo! Tvrdě pracujeme na konkrétních opatřeních. Bingo!
Tahle verbální kulturistika je neuvěřitelně protivná.
Stále populárnější je také přívlastek „chytrý“, který se dá přilepit už snad úplně ke všemu. Když jsem četl o „chytrém zemědělství“, musel jsem si to zneutralizovat pořekadlem „čím blbější sedlák, tím větší brambory“.
S tím, jak je všechno a všichni čím dál tím chytřejší, dme se poptávka po úniku před modernitou a návratu k dřevní nevědomosti. To jsou spojené nádoby. Je čas ocenit, že o něčem nic nevíme a mermomocí se to nesnažíme dohnat. Úlevný pocit: existuje i tajemství, co nás nezajímá.
Někde mezi technooptimistickou chytrostí a milosrdným primitivismem se placatí „zdravý rozum“, který s přehledem obhájil diplom pro otloukánka roku. Jako svatý grál si ho bralo do úst 10 politiků z 10. Jednou říkali, že zdravý rozum konečně a zaplať pánbůh zvítězil, podruhé to, že znova dostal na frak, vyberte si.
Instantní frky
Vedle volby slova roku běží i neoficiální anketa o průpovídku roku. Instantní frky soutěží bez rozdílu vah.
V minulých letech zabodovalo například „tak určitě“, „a o tom to je“, „modří už vědí“ nebo „Náhoda? Nemyslím si“. Přišly do módy a zase z ní vycházejí, jako všechny hlášky.
Letošními (brzy už loňskými) trendy byly „a takhle si tu žijeme“, „nevím, dál“ a především aktuální „sdílejte, než to smažou“. Plus globální „OK, boomer“, které to dotáhlo až k vymakanému heslu na Wikipedii.
Ale i v této kategorii mává palmovou ratolestí ten samý vítěz. Cenu za definici poměrů získává: „Čau lidi!“
