Článek
Karel Schwarzenberg, v 82 letech nejstarší český poslanec, prožívá současnou izolaci docela s nadhledem. Zažil nacistickou okupaci, protektorát, výslechy rodičů gestapem, po válce zas komunistický puč, zabavení majetku a emigraci.
„Příroda je příroda, vždycky se něco objeví, nedivte se tomu. To patří k životu. Nesmíme panikařit, děje se to každých několik desítek let. Neumíráme masově jako za španělské chřipky nebo morové epidemie. Dneska máme bezvadný lékařský systém a vlastně to docela dobře zvládáme,“ říká.
Žije v bývalém loveckém zámečku Dřevíč uprostřed hlubokých lesů na Křivoklátsku. Trvale tu s ním je jen jeho hospodyně a dvakrát týdně přijede jeho poslanecký asistent.
„Já to tady mám rád, jsem tady šťastný, uprostřed přírody. S nejlepšími sousedy, mám tu slečnu srnu, paní lišku, pana kance. Ti moc nekecají,“ směje se Schwarzenberg a vypráví, jak se těší na velikonoční vzkříšení a konečně si po půstu zapálí fajfku.
Co mu dělá starosti, je, jak se opatření k potlačení epidemie zneužívají. Je zděšen situací v Maďarsku, kde Orbán směřuje k autoritářskému režimu, a diví se, že EU k tomu mlčí.
„Budeme-li tolerovat, že lze zavést režim bez parlamentní kontroly, tak si různí mocipáni řeknou: A ono se to zase smí, no bezvadně, tak to zavedeme u nás také. To je opravdu nebezpečí. A pro každého mocipána je to pokušení, zvlášť když není na mimořádně vysoké morální úrovni,“ říká Schwarzenberg. Českému premiérovi Andreji Babišovi vytýká, že z boje s koronavirem dělá politickou show.
Sám se nákazy nebojí. „Možné je, že budu nakažen. Mám ještě cukrovku, takže v mém věku je možné, že potom zemřu. Někdy musím zemřít, je mi 82, takže vlastně už mám jenom prodlouženou dovolenou. Jednou musím zemřít a jestli to bude na koronavirus, nebo něco jiného, není tak strašně důležité. Jednou to musí vyjít, s pomocí boží. Závěť mám a všechno jsem dokončil, doufám, že nebudou spory mezi dětmi. Můj otec byl mladší než já, když zemřel, no tak tedy mě to nevzrušuje.“
