Článek
„Nikdy jsem si nemyslela, že budu muset opustit svou zemi, že budu takto vyhnána z Afghánistánu – ze země, kde jsem se narodila, vyrostla a prožila tolik důležitých okamžiků,“ říká Šukría Barakzáíová na okraj rozhovoru pro Rádio Svobodná Evropa.
Věděla, že po ni ozbrojenci Tálibánu začali pátrat bezprostředně poté, co dobyli hlavní město Kábul. Ukryla se. „Několika hodin po obsazení Kábulu jsem dostala fotografie, na kterých bylo napsáno: Gratuluji, tvůj dům byl mezi prvními, které byly dobyty.“
Šukría Barakzáíová se stala terčem teroristického útoku už v minulosti. V roce 2014 na vůz, kterým jela, zaútočil sebevražedný atentátník. Utrpěla středně těžká zranění a skončila v nemocnici.
Z Tálibánu měla strach a uprchnout se pokusila ihned po pádu Kábulu. První pokus však ztroskotal. „Byla jsme už na palubě letadla, které bylo připraveno ke startu. Bohužel pilot na poslední chvíli oznámil, že do letadla nastoupili nějací ozbrojení muži. Nemohli jsme odletět. Na palubě bylo asi jen 70 % lidí, kteří měli platné pasy a palubní vstupenky, a zbylých 30 % tam bylo navíc. Cestujících bylo příliš mnoho. Pět lidí se tísnilo v řadě se třemi sedadly… Musela jsem strávit celou noc v letadle na malém sedadle. Nefungovala tam klimatizace ani se nesvítilo. Nechávali pouze otevřené dveře letadla. Pod ním byli vojáci a obrovský dav lidí.“ Druhý den ráno se bývalá poslankyně rozhodla letiště opustit. „Mlátili nás pažbami pušek a tálibánští bojovníci nabíjeli své zbraně přímo před námi. Přičemž američtí vojáci stáli asi půl metru od nich. Bohužel nezasáhli, ale začali alespoň střílet do vzduchu.“
Barakzáíové se nakonec podařilo letištní plochu opustit. „Od rány pažbou pušky do nohy jsem nemohla téměř chodit. Když jsem se belhala z letiště, museli si lidé myslet, že jsem nejspíš nějaká chromá stoletá babička. Musela jsem si obléknout jiné šaty a měla na sobě tři závoje. Čtyřikrát jsem změnila vozidlo, než jsem dorazila na bezpečné místo, kde mi bylo nabídnuto útočiště.“ Bývalá politička strávila několik dní v úkrytu. Nakonec se jí podařilo dostat se na seznam jiného evakuačního letu. Ten už proběhl úspěšně a 24. srpna šťastně přistála v Londýně. „Nikdy jsem nemusela opustit svou vlast, nikdy jsem se nestala uprchlíkem. Cítím velkou bolest, opravdu velkou bolest. Nyní chápu, že nemít vlast je jako nemít identitu,“ říká žena, která se teď snaží dostat do bezpečí i další afghánské ženy, kterým kvůli jejich bývalé činnosti hrozí od Tálibánu nebezpečí.
„Moje hlavní obavy se soustředí na dvě skupiny lidí: Zaprvé na afghánské ženy, zadruhé na ty statečné lidi, kteří sloužili v bezpečnostním sektoru. Protože tyto dvě skupiny se stanou terčem odplaty Tálibánu,“ říká Šukría Barakzáíová.
Rozhovor naleznete v úvodním videu. Další reportáže z produkce RFE/RL najdete zde.
