Schillerová o tom, proč si ji Babiš vybral a jak dopadají jejich hádky

Ministryně financí se při natáčení pořadu Neboli svěřila nejen svou překvapivou zálibou v mystice a pochlubila sbírkou andělů. „Já jsem se kdysi potkala s irskou mystičkou Lornou Byrne, která je autorkou bestselleru Andělé v mých vlasech. Hodně mě to ovlivnilo, jde to zevnitř,“ vysvětluje Alena Schillerová svou lásku k andělům. Zmíněná kniha je o andělských pomocnících, kteří nás neustále obklopují a pouze čekají na naši prosbu o pomoc.

Vy tady v kanceláři sedíte s tužkou v ruce a papíry popsanými spoustou čísel. A tváříte se pořád stejně, i když místo plného rozpočtu vám najednou bude chybět 300 miliard korun. To nemáte vůbec žádné pochybnosti, jak to všechno dopadne?

A jak vám to pomůže, kdybych se tady z toho měla hroutit? Ale nebyla bych normální, abych nějaké obavy nepociťovala, to by asi nebylo v pořádku. Jen si prostě myslím, že nejvíc nám může dneska uškodit hysterie a panikaření. Teď je strašně důležité víc než kdy jindy stát rovnýma nohama na zemi a dělat to, co máte. Takže já prostě se soustředím na ty úkoly, které mám, mám jich mnoho. A tím pádem vlastně nepřemýšlím z toho úhlu pohledu, abych v sobě živila nějaké strachy. Strachy jenom přivolávají právě to, čeho se bojíte.

Zpětně viděno: Nepřehnala to vláda nejprve s tím prudkým dupnutím na brzdu?

Při vší pokoře, ona až historie to zhodnotí. To teď těžko asi můžeme hodnotit, ale určitě jsme udělali celou řadu chyb. Například s těmi ochrannými pomůckami, kdy jsme věřili různým dodavatelům, pak to krachlo atd. Ale kdo nic nedělá, nic nepokazí, říkala moje babička. Troufnu si říct, že v těch zásadních věcech chyby nevidím. Samozřejmě rozhodnutí zavřít hranice, omezit svobodu pohybu, omezit svobodu podnikání… to bylo pro mě to nejtěžší rozhodnutí, které jsem jako členka vlády musela udělat. A teď tu ekonomiku pomalu otevíráme. S vědomím toho, že to nesmíme udělat ani moc rychle, ani moc pomalu, je to velmi těžké.

Vy jako ministryně financí, která potřebuje, aby peníze zase tekly do rozpočtu, jste netlačila na rychlejší obnovení života v zemi?

Samozřejmě, že jako ministryně financí bych to uvítala, ale netlačila jsem na pilu. Prostě draví je na prvním místě. Ono to bylo na vládě strašně těžké rozhodování, měříte opravdu na miskách vah. Dlouho trvalo, že jsme vůbec našli nějakou shodu nad seznamem jednotlivých vln postupného uvolňování. A nakonec jsme díky příznivému vývoji vše o dva týdny urychlili. Beru život tak, jak přichází. Mám takovou filozofii, že vždycky je všechno tak, jak má být. Já si myslím, že po téhle pandemii se svět změní, změní se i určitě život v České republice, změní se přístup lidí. Prostě najednou si uvědomujeme, že nepotřebujeme neustále si nakupovat nové věci.

Na druhou stranu, spotřeba domácností je většinou ve vyspělých zemích prostě tahounem ekonomiky.

Teď začnou být velmi důležité investice. A nemyslím jenom takové ty typické pro 20. století do infrastruktury, ale my budeme muset prostě investovat opravdu investice 21. století, my budeme muset investovat do 5G sítí, do digitalizace nebo změn ve školství. My se prostě budeme muset přizpůsobit a možná z pandemie vyjdeme i poučeni. Samozřejmě celá řada oborů, nejvíc asi cestovní ruch, se prostě promění.

Máte teď větší pochopení pro svého předchůdce Miroslava Kalouska, prominentního kritika vaší vlády? Najednou zažíváte totéž, co on před deseti lety: z přebytkového rozpočtu je vlivem vnější krize najednou hluboce deficitní.

Ta situace není srovnatelná, protože tehdy krize přišla z bankovního sektoru, zasáhla samozřejmě ekonomiku, ale ne jako celek. To, co se stalo teď, nikdy prostě nebylo. My jsme ze dne na den vypnuli ekonomiku, a to v celém světě. Samozřejmě se snažím poučit, studovala jsem tu dobu a snažila se tam hledat nějaké poučení. On byl ještě v jiné situaci, neboť tehdy veřejné finance nebyly zdravé. My jsme byli v naprosto zdravých financích. Proto mám velkou naději, že česká ekonomika by mohla mít šanci se z toho dostat prostě poměrně rychle. Vláda v roce 2010 dělala masivní škrty, ale já říkám, že nikdy se do prosperity neproškrtáte. My naopak máme jinou filosofii: Měli jsme naprosto zdravé finance, vyšli jsme prostě z výborné makroekonomické situace, můžeme si dovolit se zadlužit a uděláme to, abychom pomohli lidem a firmám této země.

Uvědomuji si, že jsem se vás nikdy nezeptal, jak jste se vlastně dostala k postu ministryně financí. Vy jste se nějak znala s Andrejem Babišem?

Právě, že vůbec ne, o tom se jen různě spekuluje. Já jsem byla 25 let zaměstnaná na Finanční správě. A v roce 2014 jsem z Brna přešla do Prahy Generální finanční ředitelství. V roce 2015 bylo vypsáno výběrové řízení na náměstkyni pro daně a cla na ministerstvu financí. Bylo nás tam pět, tři šli do užšího výběru a v něm si Andrej Babiš vybral mě. Nevím proč, já jsem se ho na to nikdy neptala, teď už je to asi jedno. Já si osobně myslím, že kvůli tomu, že jsem pocházela z finanční správy, že jsem měla zkušenosti s výběrem daní, což vlastně na tomto postu je velice klíčová věc.

Jak s ním dneska vycházíte? On má takovou vlastnost, už z Agrofertu, že si najde nějakého oblíbence, toho vyzdvihuje do nebes a na ty ostatní trochu nadává. Současným oblíbencem je vicepremiér pro ekonomiku Karel Havlíček. Jak s premiérem vycházíte vy?

Já s ním vycházím pořád stejně, my spolu děláme vlastně už přes čtyři roky, dva roky jsem byla náměstkyně, dva roky jsem ministryně. Spolupracujeme na denní bázi, voláme si, píšeme si. Je to standardní, my se umíme i pohádat spolu. To není vůbec žádný problém, protože já samozřejmě mám svoje názory pevné a on taky. Ale ty hádky nedopadají jako 1:0 nebo 100:0 pro pana premiéra. Dost často i umí naslouchat, takže vycházíme spolu naprosto standardně. On říká, že rád dělá se ženami. Což se mu nedivím, já to chápu, my jsme pracovité, zodpovědné, systematické.