Článek
Celý rozhovor si můžete pustit ve videu. Výběr odpovědí vám nabízíme níže:
Začneme ohlédnutím za krajskými volbami. Vy jste byla na řadě billboardů, byla jste tváří hnutí ANO, ač nejste členkou. Jak hodnotíte ten výsledek? Hnutí ANO vyhrálo, ale řekl bych, že to je výsledek nebo vítězství takové hořké, smutné. Souhlasíte?
Já nechám hodnocení na politolozích a expertech na tuto oblast. Já si vytvářím svoji vlastní představu. Když jsem se dívala na ta celostátní čísla, tak hnutí ANO je vítězem, o tom není pochyb, protože zvítězilo v deseti krajích. Vnímám proto pozitivně, že občané nějakým způsobem zhodnotili i kroky vlády. Co se týče sestavování koalic, ono se to pořád mění a je potřeba ještě týden počkat. To, že nakonec těch hejtmanů bude hnutí ANO mít možná méně než dosud, je politická realita.
Vyhráli jste v deseti krajích, doteď jste měli hejtmanů pět a teď to vypadá, podle mého názoru, na tři, maximálně čtyři. Ostatní se proti vám spojují, nikdo s ANO nechce vládnout. Andrej Babiš mluví o tom, že to je „spiknutí nenávisti“. Souhlasíte s tímhle jeho hodnocením?
Většinou nepoužívám takové expresivní výrazy. Je to prostě jakási politická realita, která se v těch krajích odehrála. Já si myslím, že by měli být respektováni vítězové voleb. Já dostávám celou řadu různých e-mailů a různých pozdravů od lidí, kterým se to nelíbí, ale je to možné povolební uspořádání, které se prostě nějakým způsobem stane. Uvidíme, kolik těch hejtmanů nakonec budeme mít. Těžko říct. Ono se to pořád v čase nějak vyvíjí. Já nemám ráda takové různé patosy, ale teď je skutečně velmi těžká doba, ekonomicky těžká doba, zdravotně těžká doba. Myslím si, že lidé to i mohou nějakým způsobem cítit na psychice. Je potřeba teď táhnout za jeden provaz, nepolitikařit. Já doufám, ať už tím hejtmanem bude Petr, nebo Pavel, teď to myslím v přeneseném slova smyslu, že bude hlavně spolupracovat s vládou a budeme se snažit dostat se z krize.
Divíte se tomu vy osobně, že s hnutím ANO nechtějí ostatní jít do koalic? Protože Andrej Babiš, šéf hnutí, je neustále uráží, nadává jim do korupčníků, že nic neumí, že by nedokázali postavit ani psí boudu, a pak se diví, že s ním nikdo nechce… Mně to trochu připomíná situaci, jako kdyby nějaký, dovolte to srovnání, muž se posmíval nějaké ženě, že je škaredá, hloupá, tlustá, pak by ji požádal o ruku a divil se, že ho odmítla.
Já bych odlišila tu celostátní politiku, která se odehrává na parlamentní úrovni. Po těch třech a půl letech, co jsem ministryní financí, tak musím říct, že tam se servítky skutečně neberou a je úplně jedno, jestli jsem žena nebo muž. Někdy ta rétorika je tam skutečně všelijaká a odlišná od té politiky na té územní úrovni. Tam si myslím, že je to hodně o těch vztazích. Podívejte se třeba do Pardubic, tam už to měli domluvené předtím, než skončily volby, takže byly tam jakési vztahy, byla tam nějaká parta, která tam vládla a chtěla vládnout dál, tak se domluvila. Takže já si myslím, že tam je to hodně na těch osobních vazbách, než by to odráželo tu celostátní politiku, tak to čtu já. A víte, ta parlamentní politika, ta je hodně tvrdá.
V těch volbách docela pohořely dvě strany, které vaši vládu podporují, jednak ČSSD jako koaliční partner a komunisté, kteří ji tolerují, byť z opozice. A tak si říkám, jestli za rok, kdyby takhle pohořely i ve sněmovních volbách a nedostaly se vůbec do Parlamentu, nemůže vám chybět partner ochotný s vámi vládnout?
Propadnutí sociální demokracie bylo velkým překvapením, protože byla na té krajské úrovni podle mě silně etablovaná. Byly tam silné osobnosti, které buď nebudou, nebo budou pokračovat. Přišli o poměrně hodně mandátů, ale to si musí samozřejmě vyhodnotit oni.
Koalice s SPD? Ta by ani nevznikla
Mně jde spíš o to, jestli vám nebudou chybět za rok jejich hlasy?
Já jsem v pozici, kdy musím umět mluvit téměř se všemi. Asi čtyřicet procent všech covidových zákonů připravilo ministerstvo financí, já jsem svolávala během jara několikrát šéfy parlamentních stran, snažila jsem se je přesvědčit a musím říct, že jsme našli nějaký kompromis a zákon pak prošel rychle. Takže já si myslím, že v té politice je možné všechno.
Když o tom mluvíte, vy jste právě ostatními i opozicí vnímána tak, že se trochu vymykáte z hnutí ANO. Jste docela smířlivá, neútočíte tolik, nejste tak konfliktní. Nevytýkáte tohle občas i vy osobně Andreji Babišovi? To, že když bude na všechny útočit, za chvíli mu nezbude nikdo, kdo by s ním byl ochotný sedět u stolu?
Andrej Babiš je z úplně jiného těsta než já. Já si naopak myslím, že se doplňujeme. My si umíme spolu říct velmi otevřeně názory. Není to tak, že bych se neuměla vymezit a ozvat. To on velice dobře ví a naopak si myslím, že to má i rád. Někdy na ten názor i dá. Ale on je jiný člověk a určitě má svou velkou fanouškovskou základnu. Myslím si, že tím, že je ten tvrdý manažer, oslovuje lidi. A teď je ta doba, kdy je to možná víc potřeba než dřív. Takže my jsme každý trošku jiný, já jsem spíš člověk jednání, diplomacie, jsem taky žena, tak už z principu toho. Ale nemyslete si, já umím být taky tvrdá.
Hypotetická otázka. Kdyby vám ti koaliční partneři vypadli ze Sněmovny, sociální demokraté a komunisté, nabízí se Tomio Okamura, jehož SPD je na vzestupu. Zeptám se vás: jako Alena Schillerová – seděla byste ve vládě společně s hnutím SPD, které mimo jiné třeba chce vystoupit z Evropské unie?
Vždycky je to o těch programových průnicích. Já zásadně neházím přes palubu žádnou demokraticky zvolenou stranu. A každá strana, která je v parlamentu je demokraticky zvolena. Vždycky čelím těm dotazům, jestli mi nevadí, že nám podpořili rozpočet komunisté. A říkám: rozhodně by mi více vadilo, kdybychom hospodařili v rozpočtovém provizoriu. A teď se vrátím k vaší otázce: Právě proto, že jsou tam takovéto příkopy jako vystoupení z Evropské unie, to jsou příkopy, které jsou pro nás nepřijatelné. Tam si myslím, že těžko ty průniky můžete najít.
Takže vy osobně byste v takové vládě neseděla?
Taková vláda by ani nevznikla, protože tyto příkopy, pokud by nebyly zakopány, jsou nepřekonatelné. Samozřejmě vám chci říct, že když projednávám nějaké dílčí věci, které jsou důležité pro lidi této země, pro podnikatele, tak se samozřejmě bavím se všemi a hledám tu podporu napříč politickým spektrem. Ne vždy se to podaří, ale je to potom cennější.
Je hnutí ANO vůbec připraveno na to, sedět v opozici? Čistě teoreticky.
Máme do voleb rok, takže teď přemýšlím úplně o jiných věcech. Může se za ten rok stát tolik věcí, hnutí ANO třeba může vyhrát tak, že bez něho nikdo vládu nesestaví, to už se stalo nakonec v roce 2017. Mohou se najít průniky s dalšími stranami. Je příliš mnoho „kdyby“ a myslím, že je v pořádku řešit je až po volbách.
Ještě tady k tomu vašemu politickému angažmá, je tady dotaz čtenáře, který se podepsal jako pan Filip J.: „Vy jste blízko Andreji Babišovi, poslední dobou se mi zdá nějaký unavený, jako kdyby ho to přestávalo v politice bavit. Máte taky ten dojem?“
Já ho vidím zblízka každý den, až tady skončím, tak máme hned pracovní jednání, máme jich denně několik. Vezměte si, že je v politice o mnoho déle než já, má určitý věk. Andrej Babiš nese v čele vlády tu největší politickou zodpovědnost za budoucnost této země, takže každý z nás je samozřejmě trochu unavený. Teď se nelituji, ale já to vnímám jako veřejnou službu, že jsme se pořádně nevyspali, neměli jsme pořádnou dovolenou… Takže možná někdy skutečně unavený je. On je ale hrozně urputný člověk, nikdy ty věci nevzdá.
A baví ho to? Nechce z politiky odejít a třísknout s tím?
Ne, protože to se přece nedělá. Národ se neopouští v takto těžké chvíli a on by to ani neudělal. Nikdy.
Nahradit Babiše? Zatím to neřeším
Občas se mluví o tom, kdo jednou Andreje Babiše nahradí v čele hnutí ANO. Nejčastější spekulace je, že to budete vy nebo vicepremiér Karel Havlíček. Vy osobně přemýšlíte o nějaké politické dráze, že byste do hnutí ANO vstoupila a stala se jeho lídryní?
To neřeším. My s Karlem máme výborné vztahy, vůbec spolu nesoutěžíme. Já jsem se do politiky dostala skoro omylem, když moje životní filozofie je, že nic není náhoda, beru to jako veřejnou službu, dělám to, co teď je momentálně důležité, a nechám budoucnost věcem příštím…
Ani by vás to nelákalo?
Já jsem o tom zatím nepřemýšlela. Jediné, co jsem už připustila v médiích a zopakuji to: Pokud dostanu nabídku, abych kandidovala v parlamentních volbách, tak tu nabídku s největší pravděpodobností přijmu, protože po těch třech a půl letech v politice si myslím, že bych si měla říct o důvěru voličů. Měla bych vědět, že tu důvěru dostanu, nebo nedostanu, že mi věří, nebo nevěří, protože mám vliv na spoustu věcí. Beru to s velkou pokorou.
K možným voličům: Vy jste mimochodem známá také tím, že jste propadla sociálním sítím.
Mě to hrozně baví. Já jsem si Instagram zřídila už v době, kdy jsem ještě nebyla v politice, tehdy pro rodinu a přátele, abychom si mohli sdílet fotky. A pak jsem přišla do politiky, a tak jsem začala sledovat i ostatní kolegy a propadla jsem tomu…
Takže večer přijdete domů, vezmete mobil do ruky a začnete to tam sázet…
Většinou tak nebo poprosím kolegy, pošlu jim fotku nebo si ji vyberu a řeknu: prosím, pomozte mi to tam dát, protože jsem třeba někde v terénu. Ale vybírám si to všechno sama, příspěvky si taky vymýšlím a začalo mě to bavit, zvlášť když fotografie vyjadřuje nějakou emoci. Tím vlastně sděluji, co jsem dělala, co jsem tam cítila. Já jsem takový člověk, že ze mě to je hodně vidět, baví mě to moc.
Udělám maximum pro to, aby se letos vše neutratilo
Pojďme k tomu hlavnímu, k vaší práci ministryně financí. Já bych začal dotazem diváka: „Nevyhlásila jste náhodou vlastní nouzový stav pro české veřejné finance?“ Pan Novotný tím pravděpodobně myslí ty dva obří schodky státního rozpočtu.
Ze dne na den nastoupila plošná krize, kterou nikdo nečekal. Nebylo to tak jako třeba v roce 2008 nebo 2009, kdy to zasáhlo finanční sektor, hypoteční trh, bankovní sektor, prostě určitou část ekonomiky. Tohle bylo naprosto plošné. Bylo to těžké rozhodnutí. A teď jsme měli dvě cesty. První cesta byla nedělat vůbec nic. Nikomu nic nedat. Nechat ty lidi a ty firmy v tom. To byla cesta, kterou jsme se odmítli vydat, a byla to cesta, kterou notabene zvolila vláda v roce 2008 a 2009. My jsme se vydali jinou cestou plošné pomoci těm firmám, lidem. A to nestálo pět korun.
Stálo to 500 miliard…
Ještě nestálo.
Vy jste si udělali, kdybych používal váš termín, docela velkou vatu. Není těch 500 miliard plánovaného deficitu státního rozpočtu pro letošní rok nakonec přestřelených?
Udělám všechno pro to, aby se to neutratilo. A já hlídám každou korunu.
A máte nějaký tip, kolik nakonec by ten deficit mohl být?
Za předpokladu, že nebudou žádná plošná opatření ekonomického typu, že nebudeme plošně něco kompenzovat, tak tipuji, že by se mohl pohybovat kolem 400 miliard nebo přes. Když moc, tak 450 miliard.
Tu nejistotu, v jaké plánujete veřejné finance, vám asi nikdo nezávidí. Ani opozice. Ale přece jenom… na příští rok jste přišla s návrhem schodku 320 miliard, ale sama jste pro Reuters připustila, že to může být opět až 400 miliard. Tak kolik to nakonec bude?
K 1. lednu 2020 jsme měli 40miliardový schodek, myslím ten první, základní rozpočet. Neberu ty další novely. K 1. lednu 2021 navrhuji 320 miliard. Rozdíl je 280 miliard. A já jsem to i vysvětlovala v tiskové zprávě, na sítích, snažím se to vysvětlovat, kde to jde. Když si tu částku rozložím, tak 214 miliard z těch 280 dělají buď propady na příjmové straně, nebo výdaje na výdajové straně, ale dočasného charakteru, které odezní. Menší budou v roce 2022… Pak tam máme ten rozdíl v trvalém charakteru, kde je zákon o valorizaci důchodů, peníze na platy pro regionální školství, tedy převážně na platy učitelů, kterým jsme to slíbili.
Rozumím, příjmy, výdaje, nejistoty, ale zeptám se vás: Jak se z toho dostaneme ven, jak z toho vybruslíme?
My máme naplánovaný určitý plán konsolidace, máme to nastaveno už v novele zákona o rozpočtové odpovědnosti a takto v tom chceme i pokračovat, abychom to o půlprocentního bodu strukturálního salda postupně snižovali. Ono to bude postupně, víte, že na rok 2022 už navrhuji, aby to bylo 286 miliard, na rok 2023 252 miliard. Celá řada těch věcí odezní, ta příjmová strana se začne zase více plnit. Ale my samozřejmě musíme nachystat i celou řadu opatření, jako například zmrazení platů státních úředníků s výjimkou učitelů.
Ale paní ministryně, když o tomhle mluvíte, v Německu, co jsem se díval, to jde rychleji. Mají ten schodek kolem 2,5 % HDP. My jsme dneska nad 4 %. V Německu se do dvou let chtějí dostat na nulu. Čím to je?
Německo bylo v úplně jiné fiskální situaci než my, než vypukla pandemie. Měli úplně jiný veřejný dluh než my.
Jeden dotaz, který poslala naše divačka Petra Svačinová: „Proč v době, kdy v rozpočtu počítáme každou korunu, přichází rozhodnutí o stavbě kanálu Dunaj–Odra–Labe? Snažíte se tím zavázat si prezidenta? Nemáte lepší nápad, jak těch 15 miliard jinak využít?“
Já bych chtěla upozornit, že žádných 15 miliard teď vynakládaných nebude. Já jsem musela dát na expertní názor ministerstva dopravy, které bylo tím, kdo předložil ten materiál. A teď se vlastně na základě toho materiálu, který vláda rozhodla v pondělí, budou analyzovat nejlepší přístupy. Realizace by připadala v úvahu někdy od roku 2030, takže my rozhodně v těchto krizových letech nic vynakládat nebudeme.
Říkala jste, že jste musela dát na názor ministerstva dopravy. Zdá se mi, že se vám to úplně nelíbí.
Tak já jsem ministryně financí. Mně se nikdy nelíbí nic, co stojí velkou spoustu peněz, takže vždycky, jak se říká lidově, stříhám ušima a chci k tomu prostě nějakou debatu. Ale v tuto chvíli ty peníze čerpány nebudou, bude se to analyzovat a bude se směřovat k nějakému dalšímu postupnému cíli.
Já z toho mám někdy dojem, když vaše vláda jedná o tomhle kanálu, že se snažíte spíš jenom vytvořit dojem u prezidenta Zemana, že se tím zabýváte, že jste to nehodili do koše, „tady se udělá studie a tady analýza“, ale že to úplně nemyslíte vážně…
Tak bych to neřekla. Já si myslím, že jsem ani nezaregistrovala žádné ingerence pana prezidenta. Ani se mnou o tom nikdy nemluvil. A to tam pravidelně jezdím s rozpočtem a víte, že jsem tam byla letos několikrát, protože těch rozpočtů bylo víc než obvykle. Myslím, že tam je skutečně na ministerstvu dopravy udělán kus práce.
Zrušení superhrubé mzdy? Pere se ve mně „daňařka” s „rozpočtářkou”
Pojďme k dalšímu tématu, kterým je superhrubá mzda, tedy snížení sazby daní z příjmů fyzických osob u zaměstnanců. Kritizuje ho prezident Zeman a i guvernér Rusnok mluví o tom, že jde o nepromyšlený krok, který ohrožuje vývoj a udržitelnost naší ekonomiky. Nezahráváte si v předvolebním roce jako ministryně financí s ohněm? Navíc v krizové době.
My máme v programovém prohlášení vlády, že zrušíme superhrubou mzdu a že snížíme tu efektivní daň. Je to 20,1 %, snížíme to na 19 % a zrušíme tu solidární přirážku u příjmu nad čtyřnásobek průměrné mzdy.
Ale Andrej Babiš navrhuje snížení na 15 %, což pro vás jako ministryni financí znamená ohromný propad státního rozpočtu. Souhlasíte s ním?
Já se nebudu zaklínat Andrejem Babišem. Já vám teď odpovím jako daňařka. Já mám za sebou meziresortní připomínkové řízení v roce 2018. Dala jsem ten návrh, který je v programovém prohlášení vlády, do meziresortu. A odhalil dva problémy. O jednom jsme věděli, a to, že kdybychom zrušili superhrubou mzdu a zavedli daň z příjmů 19 %, tak to v podstatě znamená, že budeme zvedat daně živnostníkům, protože daň můžete mít jednom jednu. Oni dneska mají 15 % a my bychom ji zvedli na 19 %. My jsme o tomto věděli a dali jsme do toho programového prohlášení vlády, že to budeme kompenzovat tak, že dvě třetiny zaplaceného sociálního pojištění si budou moci dát do výdajů. Odhalilo to ale, že máme i určitou skupinu poplatníků, kteří mají třeba příjmy z pronájmů, a těm bychom efektivně opravdu tu daň zvedli. Což je něco, k čemu jsme se taky zavázali, že nebudeme dělat. A tohle nemáme jak kompenzovat. Takže daňově je lepší, že budou mít všichni 15 %.
Splníte slavný slib ODS: rovná daň 15 %.
ODS to slíbila, pak jim to nevycházelo, tak zavedli tu superhrubou mzdu.
A teď to splní Babišova vláda. To je velký paradox.
To nebude rovná daň. My tam chceme dvě sazby. Samozřejmě o to bude ještě boj ve Sněmovně. My chceme 15 % pro většinu, tzn. pro ty, co mají příjmy do čtyřnásobku průměrné mzdy, což je necelých 140 tisíc. A pro ty, co mají příjmy nad čtyřnásobek průměrné mzdy, by tam byla ještě ta daň 23 %.
Dobře, budou dvě sazby. Ale jako ministryni financí, která potřebuje tu státní kasu plnit, protože za vámi chodí všichni ministři, aby měli na své výdaje, přijde vám to v pořádku? Neměla byste tady bouchnout do stolu a říct Andreji Babišovi, že v krizovém roce, kdy už teď hlásíte výpadek 320 miliard na příští rok, si už další miliardy nemůžete dovolit?
Já si bouchnu často. Andrej Babiš se mnou o tom debatoval a ty debaty vedeme pořád. I s koaličním partnerem jsme o tom debatovali, ty jsem nakonec přesvědčila čísly. A ve mně se lámaly dvě osoby. Daňařka, která říká: ano, to je správně. A pak je ta rozpočtářka, která říká: je to velká díra do rozpočtu. A teď to musíte rozvažovat mezi sebou. Co ale táhne ten ekonomický růst, to je spotřeba.
Výdaje domácností. Chcete lidem nechat víc peněz.
Přesně tak.
Já jsem ten rozhovor s Markem Morou četla. On to řekl jako jednu z alternativ, je to jedna z možností. Ale podívejte se, co se stalo na jaře – podpořili jsme spotřebu, dali jsme kompenzační bonus, rozdali jsme Antivirus a podpořili spotřebu.
Ale nejistota je teď větší…
O to víc teď potřebujeme podpořit ekonomiku. Průměrná mzda mezi léty 2020 a 2021 podle makroekonomické predikce ministerstva financí poroste asi o 0,8 %, což je de facto zmrazení mezd. Proto já navrhuji, aby to bylo fér, zmrazení platů státních úředníků. Jestli neporostou v národním hospodářství mzdy, proč mají růst státním zaměstnancům?
Další pomoc živnostníkům neplánujeme
Co živnostníci? Teď, když je tady druhá vlna a velká nejistota. Pomůžete jim? Bude další Pětadvacítka?
Ono to tedy bylo víc než Pětadvacítka. Mohlo se čerpat až 44 500.
A bude něco takového ještě?
K dnešnímu dni tam máme vyplaceno asi 23 miliard, odpustili jsme na 6 měsíců sociální a zdravotní pojištění a tak dále. Odkládaly se daně… V tuto chvíli nic neplánujeme, protože to omezení je asi na 14 dní tak, jak to nastavil ministr zdravotnictví. Navíc není to už žádné vypnutí. Třeba ty restaurace mohou mít otevřeno do deseti večer, po desáté zavírají, celá řada jich zavírá normálně v deset hodin. Takže v tuto chvíli vzhledem k tomu, že jsme neudělali žádné plošné vypnutí, neplánujeme žádné plošné opatření.
Já tady k tomu mám jeden takový živnostenský dotaz. Paní Věra se ptá: „Jsem samoživitelka a živnostnice. Pracuji v pohostinství, koronakrize na mě udeřila se vší silou a žádné Pětadvacítky mi úplně nepomohou, když mám na starosti dva syny, z nichž jeden teď ani nebude moci do školy, což mi zkomplikuje i další přivýdělky. Pořád si stojíte za názorem, že si samoživitelky pomoc nezaslouží, protože ‚jiní‘ jen žadoní o dávky? Přijde vám to fér? Co mohu dělat, abych se v téhle době mohla o svou rodinu sama dostatečně postarat?“
Já jsem ten výrok takhle neřekla. Byla to moje neobratnost ve vyjadřování. Já jsem chtěla říct, že když přišly návrhy, ať se dá jednorázová pomoc tak jako důchodcům, samoživitelkám a samoživitelům, tak jsem řekla, že my neumíme definovat, kdo je samoživitel. Ta definice neexistuje. Uváděla jsem tam ten příklad, který byl potom takto vytržen z kontextu a použit… Já si samozřejmě nesmírně vážím opravdových samoživitelů.
Nemáte pro to nějaké hlubší analýzy, kolik je „fingovaných“ a kolik „opravdových“ samoživitelek a samoživitelů?
Takové analýzy já nemám. Protože to je věc České správy sociálního zabezpečení, ta není v mé gesci.
Nelitujete zpětně toho výroku? Ono se to dotklo hodně lidí. Samoživitelky jsou dneska, řekl bych, možná ohroženější skupinou než důchodci. Často zůstanou doma, ten druhý partner občas neplatí alimenty a takový výrok vypadá trochu jako takové to babišovské vidění světa: „Všichni kradou, tak na ně zaklekneme“.
Zkuste si ten rozhovor pustit, já jsem skutečně vysvětlovala, že nemáme žádný přehled o těchto lidech, nemáme ho tak jasný jako o důchodcích. To bylo jediné. Abych paní neutekla z otázky: Máme robustní sociální systém, opravdu robustní. Navyšovala jsem tam peníze i teď z rozpočtu z roku 2020. Celá řada těch sociálních dávek, jako je hmotná nouze, podpory v nezaměstnanosti, rostla. Takže to všechno jsou dávky, které se zvýšily. I nemocenské pojištění. Máme tady celou řadu podpor, pokud se někdo dostane do takovýchto problémů, tak se samozřejmě může obrátit na stát.
Zdá se, že ne všichni to takhle cítí. Ale, paní ministryně, poslední otázka, abych se zeptal slovníkem hnutí ANO: Kdy zas bude líp?
Víte, mě těší jedna věc. Já pravděpodobně vstoupím do historie jako jeden z ministrů financí s vysokým schodkem, ale osobně si myslím, že důležité je, že jsme v tom lidi nenechali. Nedali jsme na tu misku vah tu ekonomiku nad zdraví, prostě to zdraví bylo pro nás nejpodstatnější. Myslím, že jsme tím zbrzdili propad ekonomiky. Zachránili jsme celou řadu firem, celou řadu živnostníků, to je pro mě to podstatné. A to, že ta ekonomika se odrazila od svého dna a že ta čísla, když se podíváte na pokladní plnění, se zlepšují, tak si myslím, že tím jsme vytvořili takový most k té době, kdy bude zase líp.