Článek
Nový koronavirus ve svém původním ohnisku Wu-chanu zpomaluje tempo šíření, v Evropě je zatím situace spíše opačná. Každým dnem dynamicky přibývá nakažených.
Vědci zároveň nepřestávají povahu viru, který v mnoha ohledech ochromil chod států napříč zeměkoulí, studovat. Naděje se upínají například k tomu, zda jeho šíření mohou alespoň trochu zpomalit měnící se podnebné podmínky.
„V obecné rovině to třeba pro chřipku platí. Důvodů je více – když je větší teplo, tak se snižuje infekčnost. To je dáno čistě fyzikálně. Kapičky, které nakažený rozptyluje, se stihnou vypařit na povrchu a rychleji uschnou. Ovšem ne každý virus je sezonní,“ přiblížil pro Seznam Zprávy imunolog Jan Pačes z Ústavu molekulární genetiky Akademie věd ČR.
U nákazy SARS, která se poprvé objevila v roce 2002, se sezonnost ukázala, ale například u MERS – infekce ze stejné rodiny koronavirů – se takový průběh neprokázal.
„Protože je nový koronavirus SARS hodně podobný, očekává se, že by mohl být sezonní a že by se zvýšením tepla mohly jeho podmínky pro přežití zhoršit. To ale dnes nikdo s jistotou neví a uvidí se to třeba v květnu,“ dodává imunolog.
Společně s předpoklady jarního útlumu nového koronaviru se objevují i informace o možné druhé vlně šíření nákazy, která se naopak rozvine na podzim, kdy se podmínky pro šíření viru znovu vylepší. Podle experta takový vývoj logiku má.
„Nicméně jako lidstvo jsme se s tímto typem viru setkali poprvé a jeho chování je zatím nepředvídatelné. Tím, jak se nyní virus exponenciálně šíří, tak částečně mutuje a lidská populace proti němu získává obranu. Vyústění proto může probíhat mnoha různými způsoby. Všechny scénáře jsou otevřené a proto není dobré brát nákazu na lehkou váhu,“ dodává imunolog Pačes.
S českým odborníkem se shoduje i harvardský profesor Marc Lipsitch, podle kterého v případě SARS-CoV-2 máme důvod předpokládat, že se podobně jako další betakoronaviry může efektivněji přenášet v zimě než v létě. „Předpokládá se ale zároveň, že půjde pouze o nepatrnou změnu, která sama o sobě není dostatečná, aby přenos nákazy zcela zastavila,“ míní profesor.
Agresivnější virus
Postupnou mutaci koronaviru už dříve doložila studie vědců z pekingské a šanghajské univerzity. Díky bodové mutaci na dvou místech genetické informace je podle nich možné virus rozdělit do dvou mírně odlišných kmenů, z nichž jeden (označený jako S) je považován za evolučně starší, zatímco kmen L je evolučně mladší.
U analyzovaných nemocných převažoval kmen L, který mělo asi 70 procent nemocných, zatímco kmen S mělo 30 procent pacientů. Přímo ve Wu-chanu byl podíl nakažených s kmenem L ještě vyšší, zatímco mimo Wu-chan měli pacienti o něco vyšší zastoupení kmene S, ovšem kmen L i mimo Wu-chan převažoval.
„Z toho usuzují, že kmen L je agresivnější ve smyslu snadnějšího šíření v lidské populaci, nikoliv že by způsoboval závažnější onemocnění. Závažnost průběhu a smrtnost onemocnění se zdá být obdobná v Číně i v Evropě, jak lze dovodit ze zveřejněných dat z Itálie. Zda se kmeny L a S liší i v závažnosti průběhu, o tom zatím žádná data nejsou,“ přiblížila už dříve pro Seznam Zprávy doktorka Hana Zelená z Centra klinických laboratoří ZÚ se sídlem v Ostravě.
Také autoři této studie ale upozorňují na potřebu dalšího důkladného zkoumání epidemiologických dat či záznamů klinických symptomů pacientů s COVID-19. Své dosavadní poznatky vědci publikovali v National Science Review, magazínu Čínské akademie věd.
Více světla do situace kolem koronaviru nedávno vnesla Světová zdravotnická organizace (WHO). Do Číny poslala 25 expertů, kteří více než týden sledovali, jak se virus šíří, jaký má průběh a jak země zvládá vývoj epidemie.
Z jejich zprávy vyplývá, že více než tři čtvrtiny nakažených (78–85 %) infekci získaly doma nebo kvůli blízkému kontaktu s již nemocnou osobou.
Stejně tak většina z více než dvou tisíc nakažených zdravotníků infekci chytila buď doma, nebo v začátcích šíření, kdy nemocnice ještě nepoužívaly pokročilé ochranné prostředky.
