Článek
Dříve změnu názoru označil za „vlastní zesměšnění”. Ve čtvrtek ale prezident Miloš Zeman oznámil, že by v případě obnovy trestního stíhání Andreje Babiše v kauze Čapí hnízdo celou věc stopl. „Když se do toho už nebude vrtat, tak bude klid a budu rád. Kdyby se do toho vrtalo, tak prezident má Ústavou dané právo abolice,“ řekl Zeman.
Premiérovo stíhání kvůli údajnému dotačnímu podvodu zrušili pražští žalobci minulý týden, k trestnému činu podle nich nedošlo. Rozhodnutí ale nyní přezkoumává nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman. Právě on může ještě stíhání obnovit. Na finální slovo má tříměsíční lhůtu.
Prezident mu ale poslal jasný vzkaz už nyní – pokud se trestní stíhání premiéra obnoví, Hrad ho může kdykoliv smést ze stolu. Podle advokáta Josefa Lžičaře je zvláštní, že takový signál prezident vysílá zrovna teď, nejvyššího státního zástupce by to mohlo ovlivnit. „Teď ví, že jeho krok zapadne. Je nezvyklé, že to řekl v téhle fázi, když má čekat, jak věc zastupitelství přezkoumá. Myslím, že to řekl, aby prokázal sílu. Má volnou ruku,” dodává.
Prezident nemusí abolici ze zákona ani nijak zdůvodnit. „Právní povinnost nemá, nicméně platí, že jsme v demokratickém právním státu a předpokládáme, že je moc vykonávána transparentně. Pokud chce mít důvěru, tak to odůvodnit má,” říká k věci ústavní právník Jan Kysela. Abolice by podle něj mohla přijít velmi rychle, prezident nemusí na nic čekat. Imunizovat přitom může jakoukoliv konkrétní osobu před konkrétním stíháním – jak Andreje Babiše, tak i ostatní stíhané.
Podpis Benešové?
Scénář abolice má jediný háček – vyžaduje kontrasignaci. A to buď samotného premiéra, nebo jím pověřeného člena vlády. Oslovení právníci a experti se shodují na tom, že se situací, kdy by si premiér mohl spolurozhodnout o vlastním stíhání, Ústava nepočítá. „Platí zásada, že člověk nemá rozhodnout ve své vlastní věci, tohle by bylo ono. Jaké by to ale mělo konsekvence? To by se patrně ukázalo až při nějakých soudních tahanicích. A je otázka, jestli by k nim vůbec došlo,” míní bývalá šéfka Nejvyššího soudu Eliška Wagnerová.
Varianta, že si Babiš sám abolici nepodepíše, ale znamená hledání náhradníka. „Předpokládám, že v tomhle případě by připadala v úvahu ministryně spravedlnosti Marie Benešová, která k té věci má nejblíž. Takže pokud by na to přišlo, došlo by k takovému pověření,” dodává Wagnerová.
Vyjádření pana prezidenta k abolici je zbytečné, protože si myslím, že nic takového ani nemůže nastat. Vyvolává zbytečně vášně a není namístě. Žádní politici by to teď neměli komentovat a měli by nechat konat justici.
— Andrej Babiš (@AndrejBabis) September 20, 2019
Sama Benešová se k věci odmítla vyjádřit. „Nikdy jsem nespekulovala nad tím „co by bylo, kdyby“. Nebudu to dělat ani v tomto případě. Na podobné otázky mohu reagovat, až taková situace nastane,” vzkázala ministryně.
Podle právníka Kysely platí, že pověřený člen vlády může podepsání odmítnout, vystavuje se ale riziku, že si to s ním premiér vyřídí. „Riskuje, že ho předseda vlády odvolá, tam je celá řada specifických sankcí,” dodává Jan Kysela.
Koaliční ČSSD se zatím odpovědi spíš vyhýbá. „Pokud by ta situace nastala, budeme ji řešit,” odpověděl šéf strany Jan Hamáček na dotaz, zda by požádal koaličního partnera, aby abolici nepodepisoval z vlády nikdo. „Pokud by došlo k uplatnění abolice, tak by to byl zásah do justice a lidé by si nebyli před zákonem rovni,“ komentoval dále Hamáček.
Zástupci hnutí ANO se zatím vyjadřují zdrženlivě. „Otázkou bych se zaobírala jedině v tom případě, že by byla skutečně na stole. To jak víte, není. A já nemám ráda kdyby,“ odmítla podrobnější komentář ministryně financí Alena Schillerová.
Opozice Zemanovo prohlášení označila za pohrdání právem.
Eliška Wagnerová nicméně připomíná ještě jednu možnost – i když na abolici dojde, Andrej Babiš může požádat, aby stíhání pokračovalo a soud rozhodl, ačkoliv by v takovém případě nepadl žádný pravomocný trest.
Tehdy jsme se smáli
Kde se vůbec abolice v pravomocích prezidenta vzala? Její současné mantinely se nastavily v roce 2012, když se po právní stránce zaváděla přímá volba prezidenta. „Dospělo se k závěru, že právě tenhle typ milosti je nejcitlivější – jak z hlediska právního státu, tak politicky. A proto se zavedla dílčí pojistka v podobě kontrasignace,” popisuje ústavní právník.
Podle pamětníka tehdejší diskuze se řešilo, zda milost, abolici a amnestii vůbec uchovat či zda nejde o feudální přežitek. Nakonec se politici dohodli, že pravomoci prezidentovi zůstanou.
„Vycházelo se z toho, že milost je prezidentův individuální akt a rozhoduje o uzavřené věci. Soud proběhl a nikdo mu tak nemá do toho mluvit. V případě abolice ale prezident zasahuje do moci výkonné nebo soudní a proto by měla odpovědnost převzít vláda. Proto se tehdy přesunula abolice mezi body, kdy je potřeba spolupodpis,” uvedl Kysela.
Za tehdejší společný klub TOP 09 a Starosty se jednání o změně Ústavy účastnil současný europoslanec Stanislav Polčák. Ten vzpomíná na historku, kdy seděli zástupci politických stran, kteří měli projednání novely na starost, v kancelářích ústavněprávního výboru a řešili právě kontrasignaci abolice. „Někdo nadnesl, že co kdyby se abolice týkala člena vlády, zda by o tom neměl pak rozhodovat někdo jiný, třeba Sněmovna. Všichni jsme se tomu zasmáli a dál se to nerozvádělo,” líčil Seznamu. „Řekli jsme si, že to nepřichází v úvahu. V té době se vždy obviněný člověk uvolňoval z vlády,” dodal.
