Saúdky smí nově vycestovat i bez svolení mužských strážců. Krutých trestů se však nezbavily

Páteční reforma umožňuje Saúdkám žádat o cestovní pas a vyrazit do zahraničí, a to i bez svolení manžela, bratra, syna či jiného blízkého muže. Opatření říká, že získání pasu bude umožněno všem občanům země, kteří o něj požádají – vycestovat tedy může kdokoliv starší 21 let. Dekrety dále povolily vydávat ženám úřední dokumenty, které souvisejí s jejich rodinami. A Saúdky se nově mohou stát opatrovnicemi dětí.

Ženy by také nově měly mít větší pracovní příležitosti – od nynějška mají všichni občané právo na práci, a to bez ohledu na věk, pohlaví či handicap.

„Transformace Saúdské Arábie musí proběhnout. Země je závislá na ropě a polovina jejích obyvatel je mladší 25 let,” komentoval změny v rozhovoru pro Seznam odborník na Blízký východ Matěj Denk z Asociace pro mezinárodní otázky (AMO).

Saúdská Arábie představila už v roce 2016 vizi „2030”, ekonomickou a společenskou transformaci země. Jejím cílem bylo mimo jiné více zapojit ženy do pracovního procesu – a to z 22 procent na 30 procent. „A to nešlo ve chvíli, kdy ženy nemohly řídit ani automobil a ke všemu potřebovaly povolení jejich opatrovníka,” připomíná Denk.

Není to přitom zdaleka první rozšiřování práv žen v této arabské zemi. Kurz mírných reforem nastolil před pár lety korunní princ Mohamed bin Salmán. Loni na jaře třeba prohlásil, že Saúdky nemusí nosit abáje, tedy dlouhý splývavý šat, který zakrývá celé tělo, a nemusí si ani zahalovat tvář – podle něj stačí, že je jejich oblečení slušné a střídmé.

Princ ženám také povolil vstup na sportovní stadiony i za přítomnosti mužů a od loňského června si mohou pořídit i řidičský průkaz.

Salmán je jako korunní princ faktickým vládcem země – Saúdské Arábii kraluje jeho otec Salmán bin Abd al-Azíz, jenž mu letos na jaře sebral některé pravomoce. Reagoval tak na kritiku účasti prince na vraždě saúdského disidenta Džamála Chášukdžího a dalších tajných operací s cílem potlačit opozičníky.

Princova „operativní skupina” se podílela i na zadržení a mučení saúdských aktivistek, které v zemi bojovaly za ženská práva – mimo jiné se zasazovaly právě o možnost řídit automobil.

„Ty nové zákony, které umožňují ženám cestovat nebo řídit automobil, jsou doprovázené i rozsáhlými zátahy na ženské aktivistky, které dlouhou dobu o tato práva usilovaly,” podotýká expert AMO. „Otázka ženských práv totiž není v Saúdské Arábii nová. Určitá hnutí tam byla už v 90. letech. Rozdíl je ale podle aktivistek v tom, že tehdy byly třeba zadrženy, vyhozeny z práce, byl jim sebrán cestovní pas. V současné době ale podstupují mučení, bití, mluví se o waterboardingu, mluví o mučení elektrickým proudem – a to je úplně nová věc. Takže ten režim zdánlivě povoluje, ale to, co nepovolí, velice přísně a krutě trestá.”

I přes reformy posledních let tak má postavení žen v Saúdské Arábii k rovnosti daleko. „Ozývaly se hlasy odborníků a odbornic v souvislosti s tím oznámením o konci nutnosti mít povolení svého ochránce pro vycestování ze země – říkali, že sice oslavujeme tento krok, ale problém je ten, že v Saúdské Arábii jsou práva žen tak nízko, že vlastně jakýkoli krok se nám zdá jako velký krok kupředu,” řekl Denk z AMO. „Množství restrikcí, kterým tam ženy čelí, je nadále velké.”

Kupí se případy Saúdek, které ze země uprchly a ve státech, jakými jsou Kanada nebo Austrálie, žádají o azyl.

Sledovaný byl například případ osmnáctileté Rahaf Mohamed al-Qununové, která ze Saúdské Arábie uprchla před nuceným sňatkem a rodinou s cílem dostat se do Austrálie. Na půli cesty, v thajském Bangkoku, ji ale chtěly úřady deportovat zpět na Blízký východ, ona se proto zabarikádovala na hotelovém pokoji. Azyl jí nakonec poskytla právě Kanada.

Ženám jsou stále zapovězené některé činnosti a úkony. Mnohá rozhodnutí stále závisí na jejich „wali”, tedy oficiálním mužském opatrovníkovi, kterým bývá zpravidla otec, manžel nebo bratr.

Ačkoliv existence takového opatrovníka není zanesená do saúdské legislativy, vládní úředníci, soudy a obecně Saúdové ji berou jako danou věc. I kvůli tomu se třeba oběti domácího nebo sexuálního násilí obvykle nedovolají spravedlnosti, policie totiž často požaduje potvrzení od jejich opatrovníka, že ženy či dívky mohou podat trestní oznámení. A to i v případě, že chtějí nahlásit právě svého „wali”.

Ženy také musí trávit co nejméně času s muži, s nimiž nejsou příbuzensky spjaté. Většina veřejných budov a míst, jakými jsou banky, univerzity, ale i dopravní prostředky, mají oddělené vchody i prostory pro muže a ženy.

Nepřipadá třeba v úvahu, aby ženy a muži chodili plavat do stejného bazénu – o takové zkušenosti napsala redaktorka agentury Reuters. „Jako žena jsem se do bazénu ani tělocvičny nesměla ani podívat,” uvedla Arlene Getzová, která byla při pobytu v Saúdské Arábii ubytovaná v rijádském hotelu. „Jsou tam muži v plavkách, řekl mi tamní zaměstnanec. Natož abych je mohla použít.”

Represe lidských práv v Saúdské Arábii se netýká jen samotných žen, míří i na sexuální menšiny. Homosexualitu tady trestají smrtí. V dubnu úřady nechaly popravit pět Saúdů, kteří se doznali k pohlavnímu styku s jiným mužem. K nejvyššímu trestu v případě takového „činu” přistupuje ještě pět dalších států – Írán, Jemen, Nigérie, Súdán a Somálsko.