Satoranský: Bydlet s osmi borci mě překvapilo, olympiádu si užívám

Kapitán českého basketbalového týmu Tomáš Satoranský má na olympiádě v Tokiu za sebou dva zápasy. Čeští basketbalisté porazili Íránce, na Francii ale nestačili. V rozhovoru pro Seznam Zprávy říká, jak vnímá olympiádu v Japonsku ve stínu covidu, co ho překvapilo a jak třeba tráví volný čas, když se ho také dotýkají omezení, jako všech účastníků her.

Jak si užíváte to, že se po tak dlouhé době dostal český basketbal na olympiádu?

Užíváme si to tady všichni. Když někdo přijede na druhou, třetí olympiádu, tak z těch restrikcí šílí. A my samozřejmě tím, že se nám splnil sen a jsme na olympiádě, tak si užíváme celou atmosféru ve vesnici, potkávání se s jiným sportovci a myslím, že jsme jedni z mála, kteří kašlou na to, že musíme nosit roušky a jsme omezení spoustou věcí. Převážně si to užíváme.

Jak vnímáte to, že na zápasech nejsou fanoušci? Chybí vám jejich podpora?

Jednak nejsou fanoušci a jednak nelze fandit ostatním sportům, což by samozřejmě pro mě osobně bylo největší kouzlo olympiády, protože jsem fanouškem sportu obecně a to, že nemůžu třeba podpořit tenistky nebo se nemůžu podívat na jiné sporty, které nikdy v životě neuvidím, to je asi pro mě největší škoda. To samé samozřejmě s fanoušky.

Je to úžasná hala, kde hrajeme, druhá největší na světě, a kdyby se to naplnilo, tak je to nezapomenutelný zážitek obzvlášť proti USA, kdy hostující země udělá skvělou atmosféru, a to mě mrzí o to víc. Je to ale pořád olympiáda a my si to užíváme, protože patříme do olympijské vesnice a jsme součástí olympijských her.

Viděl jste s týmem zatím vůbec něco z Tokia, nebo jste jen v olympijské vesnici?

Celkově mě to překvapilo, protože je to poprvé, kdy jsme součástí něčeho jiného než mistrovství světa nebo mistrovství Evropy. Je to jiné než tyto akce už jen tím, jak bydlíme. Myslím, že je skvělé, že máme všechny sportovce na stejném patře a scházíme se v tom office, kde se navzájem podporujeme. Kdyby nebyl covid nebo pandemie, tak je to samozřejmě daleko veselejší a ta interakce sportovců je tam větší. Jezdili bychom fandit na sportoviště.

Je tu ale skvělá atmosféra, že se potkáváme s jinými sportovci z naší země a hrajeme za celou Českou republiku. Co mě překvapilo, je bydlení po osmi lidech na jednom bytě, na druhou stranu to podle mě k tomu patří a je to vrácení se do mládežnických let.

Jak trávíte volný čas?

Zavřený v bytě s osmi dalšími borci. Snažíme se co nejvíc chodit kolem vesnice, atmosféra je tam skvělá. Jsem fanouškem vlajek světa a vůbec zeměpisu, takže to je pro mě ráj chodit kolem a vyměňovat si odznaky, je to návrat do dětských let. Chodíme hodně často do jídelny, kde potkáváme ostatní sportovce. Jsem velký fanoušek tenisu, takže potkávám jiné tenisty, to je pro mě zážitek. Dále pak cestami na trénink, fandím ostatním sportovcům u televize.

Jste spokojený s jídlem, nebo jste si musel zvyknout?

Jídlo je dobré, budeme tady nejdéle ze všech sportovců, takže tam už se ten jídelníček poté opakuje, ale člověk si vybere, protože možnosti jsou veliké. Vybírám si hodně japonské jídlo, protože jsem ten typ člověka, který chce ochutnat lokální věci. Poslední dny se to ale samozřejmě bude opakovat. Zatím nebyl vůbec problém.

Jak snášíte vedra, která jsou v Tokiu? Oproti jiným sportovcům máte výhodu kryté haly.

Nás to úplně neovlivňuje. Nejtěžší věc, se kterou jsem se museli potýkat, byl čas zápasu a přesuny, Je to hodina do haly. Hráli jsme v deset ráno a v devět večer. Což je šílený rozdíl, v deset ráno jsem snad nikdy nehrál, naposledy možná mini žáky. S jetlagem se to na mně projevilo, cítil jsme se během zápasu trošku unavený. To byla největší výzva, co jsme měli. Určitě není ideální chodit mezi 40 nebo 35 stupni a pak do klimatizace, ale na to už jsme si zvykli.

Íránce jste porazili, s Francií prohráli. Jak hodnotíte výkon svého týmu?

Myslím, že jsme s nimi hráli dobrý basketbal první čtvrtinu, kdy se nám dařilo střelecky, a pak samozřejmě Francouzi ukázali svoji sílu. Myslím si, že to je jeden z adeptů na medaile. Myslím, že tady nemáme úplně nejlepší formu, v jaké jsme hráli v kvalifikaci v Kanadě, kde jsme se zlepšovali zápas od zápasu, takže samozřejmě nejsme spokojeni s tím, že jsme nedrželi krok s Francií delší dobu. Myslím, že první poločas byl celkem vydařený, ale oni ukázali sílu, kdy nás potom nenechali pustit zpět do zápasu.

Teď vás čeká zápas s USA. Jak se na tohoto těžkého soupeře budete připravovat?

Takticky se na takového soupeře moc připravit nedá. Tým má hráče, kteří umí všechno. FIBA (Mezinárodní basketbalová federace) basketbal je trošku jiný. Určitě ten pojem basketu musí být týmový, Amerika se zlepšuje, ale na druhou stranu jsou hratelní. Dřív bych to takto neřekl. Ale i to, co jsme viděli ze zápasů v přípravě, jak hráli, určitě jejich hráči nejsou zvyklí na to, že mají takto svázanou roli.

Většinou to jsou velké hvězdy ve svých týmech v NBA. Myslím si, že když se jim nedaří, tak je vidět nějaká nesehranost. Musíme do toho jít bezmyšlenkovitě, chceme se poprat o co největší výsledek, uvidíme, jak se ten zápas bude vyvíjet. Samozřejmě, že jsou favoriti, ale je to zápas, do kterého musíme jít s tím, že je to hratelné.