Satira zažívá díky naší vládě žně a nejspíš to potrvá další čtyři roky, říká polský karikaturista

Scházíme se pět dní před volbami v kavárně ve varšavské čtvrti Żoliborz. Tady si Andrzej Milewski každý den pročítá noviny a sociální sítě a vymýšlí náměty pro své karikatury.

Takřka za rohem bydlí ve dvojdomku reálně nejmocnější polský politik – Jarosław Kaczyński. Právě jeho strana Právo a spravedlnost, která v zemi vládne od roku 2015, je studnicí nápadů pro Andrzejovy kresby publikované v liberálním a jasně protivládním deníku Gazeta Wyborcza. Ironií osudu je, že kousek vedle bydlí také herec, který Kaczyńského hrál v populárním satirickém seriálu Ucho předsedy. Předseda obklopený satiriky. S Andrzejem si od začátku rozhovoru tykáme.

Jak se ti kreslí od té doby, co vládne Právo a spravedlnost? Máš víc témat?

Polsko je takový absurdistán, že témat na nakreslení bude dost za každé vlády. U nás je karikaturistů docela dost. Strana, která se po roce 2015 chopila moci, přišla s plánem na dost radikální přestavbu společnosti, tak jak nedávno řekl předseda: vyměnit elity. Je to strana velmi těsně propojená s církví, je tu svazek oltáře s trůnem, což také vytváří velké pole pro posměšky.

Takže přibylo témat?

Je víc témat o světonázoru. Ty jsou na komentování karikaturou skvělé, ať jde o interrupce, církev, umělé oplodnění, sexuální menšiny. To je na kreslení super. I když bych chtěl, aby většina z těch problémů v Polsku nebyla… ale když už jsou, dobře se kreslí.

A jak se ti kreslí předseda Kaczyński?

Předsedu jsem už dlouho nekreslil. To je určitě tím, že on se trochu stáhl do stínu, vládne ze zadního sedadla. U svého image obrousil hrany. Je neuvěřitelné, jakou změnou prošel – od jednoho z nejvíce nenáviděných politiků k lídrovi žebříčků důvěryhodnosti. Stačilo, že si přesedl na tu zadní sedačku a lidé si ho začali spojovat s 500+, tedy s přídavky na děti a sociálním přerozdělováním. On má kolem sebe nárazníky v podobě vlády a premiéra a sám se ukazuje jako takový moudrý, dobrý car, který lidem hází peníze.

Jaké jsou reakce na ty světonázorové karikatury?

Vždycky strašně moc komentářů, je jich tolik, že jsem je už přestal číst, protože se zvýšila i úroveň politického sporu. Společnost se rozdělila na dva tábory, dva zákopy – pravicový a liberálnělevicový – a teď už se jen hází granáty z jednoho zákopu do druhého. To se týká i humoru. Jsou události, kterým se směje jedna strana, ale druhá vůbec. Jen zřídkakdy se tyhle dvě bubliny protnou.

Čili pravice a liberální levice mají každá svůj styl humoru?

Jedni si dělají legraci ze druhých, ale jen málo sami ze sebe, a druzí to mají jako přes kopírák. To je prakticky pravidlo. A když se něco na pravici komentuje a kreslí se o tom, je možné, že volič z té liberální bubliny o tom vůbec neslyšel. Když zkouším občas nakreslit něco, o čem můj spřízněný elektorát neslyšel, zkouším si z toho udělat legraci, tak to nemá odezvu, protože lidé prostě nevědí, čeho se to týká.

V jakém stavu je podle tebe polská satira?

Zažívá žně. Témat je dost a chybět nebudou, protože PiS (po nedělních parlamentních volbách) povládne druhé volební období, o tom nemám pochyby. Doufám jenom, že nebudou mít ústavní většinu, jinak s námi všemi zametou. Naše satira je na dobré úrovni, i když je pro mě těžké hodnotit tu pravicovou, mě nerozesmívá, ale nejsem objektivní a přiznávám se k tomu.

Z čeho si dělá legraci satira, která stojí na straně Kaczyńského?

My máme rozhodně víc témat, kterým se můžeme vysmát, u nich je daleko víc tabu. Náboženství, Bůh, církev, vlast jsou pro ně takové nedotknutelné svátosti, ze kterých si jejich karikaturisté nebudou utahovat. A my můžeme.

Existují taková témata i na levé straně? Ta, která je lepší obejít zdaleka?

Samozřejmě. Pro liberály jsou tabu sexuální menšiny, feministky, hnutí Me Too, násilí proti ženám. To jsou témata, na která se nesahá. Můžeme se smát menšinám? Já si myslím, že rozhodně ano. Ale záleží na kontextu a na tom, jak to nakonec vyznívá. Ale menšinou je i „protiočkovací hnutí”, ne? A smát se jim je přeci ve společenském zájmu.

Nevyhýbáš se ani tématu ekologie. Tvoje kresba prodavačky nabízející rybu s igelitkou uvnitř je velmi populární, kolovala i v Česku.

Ano, to je příspěvek, který jsem udělal i v anglické verzi. Ta se pak sdílela po celém světě. Dostala se na Filipíny, do Indie… Kamarádi mi pak posílali předělané verze, sto úplně stejných memů. Někteří lidé si kvůli tomu myslí, že jsem ten nápad opsal, ale je to naopak.

Jak vlastně kreslíš?

Publikuji čtyřikrát v týdnu. Ráno čtu noviny, dělám si poznámky, pak čtu na twitteru, o čem píšou novináři a politici. A pak už doma kreslím. Večer se ještě koukám na publicistické pořady, abych měl tipy na další den. Kreslím rukou, pak scanuju a barvy už dodělávám na počítači. Pro případ krize mám vždycky nějaké karikatury v zásobě.