Sáhne konzervativní Southgate proti Česku po zbraních hromadného ničení?

Historicky první výhra v úvodním zápase Eura vlila solidně proočkované anglické společnosti další povzbuzující koktejl do žil. Životabudič ale během prestižního ostrovního derby se Skotskem vyprchal rychleji než pěna z dobře načepované jedenáctky. Deštivému počasí navzdory, podle některých uznávaných britských fotbalových expertů patřil páteční gólově suchý večer mezi vůbec ty nejhorší výkony „southgateovské Anglie“. Poslední zápas ve skupině s Českem je pro svěřence trenéra Garetha Southgatea vítanou příležitostí, jak dostat domácí příznivce, kteří v pátek neváhali mizerně hrající Angličany doprovodit z pažitu nespokojeným bučením, zpět na ten správný břeh.

Konzervativní Southgate má pro letošní Euro k dispozici i na anglické poměry výjimečně talentovaný výběr. Individuální kvalitou, fotbalovým IQ, ale i zdravým charakterem se to v táboře anglické reprezentace jen hemží. Drtivá většina hráčů hraje pravidelně fotbal na té absolutně nejvyšší úrovni. Kromě všemožných zástupců z klubů anglické nejvyšší soutěže najdeme ve výběru Southgatea jen brankáře Sama Johnstonea, jehož WBA právě sestoupilo z Premier League, čerstvě korunovaného španělského mistra Kierana Trippiera a duo německých legionářů z Borussie Dortmund Judea Bellinghama a Jadona Sancha.

O kvalitě Premier League, logicky bezkonkurenčně největší hráčské zásobárny Albionu, i vzhledem k triu anglických finalistů květnových finálových večerů v evropských klubových pohárech, netřeba hovořit. Jenže na specifika tlaku, který aktuálně pociťují fotbalisté technicky „absolutně domácího“ mužstva letošního Eura, se dokonale připravit takřka nelze.

Anglie půjde do přímého boje o první příčku s Českem s vědomím, že pro posun do čela tabulky musí jakkoliv vyhrát. Bez ohledu na výsledek souběžně hraného zápasu Chorvatů se Skoty, Česku na prvenství ve skupině díky lepšímu skóre postačí bod za remízu. Nepouštějme se do přehnaně divokých spekulací, ačkoliv Angličané v závěru duelu se Skoty projevili určitou spokojenost s bodem. V boji s českou reprezentací si půjdou domácí hrdě za vítězstvím i za cenu rizika, že jim nemilosrdný los přisoudí kohokoliv z druhé pozice favority nadupané skupiny „F“.

Zatímco Češi vlastní postup z jakéhokoliv místa ze skupiny s domácími ostrovany a vicemistry světa budou pokládat za solidní úspěch, ambice Angličanů by neuspokojil ani případný postup do čtvrtfinále. Proto nelze očekávat, že by kdokoliv nechtěl pro sebe to nejlepší – předvést se v dobrém světle, pozvednout morálku a nachystat se na snad jistou vyřazovací fázi.

Duo pravděpodobně nejlepších manažerů Premier League, tedy pánové Tuchel a Guardiola, by si hrátky s anglickou skládačkou užívali o poznání více než známý odpůrce kreativní improvizace Southgate. Pro Angličany je to jasná škoda, když jejich současná nominace nabízí nepřeberné množství plejerů takticky vyspělých na několika různých postech.

Abychom anglickému kouči vyloženě nekřivdili, versatilitu svých svěřenců Southgate přece jen občasně využívá, jenže zpravidla pouze v defenzivních řadách, kdy například pro úvodní duel s Chorvaty upřednostnil na mezinárodní scéně nejzkušenější krajní beky Walkera s Trippierem, přičemž druhý jmenovaný byl nucen hrát na levém kraji „přes nohu“, ačkoliv měl Southgate k dispozici skvěle hrajícího rozeného levonohého obránce Bena Chilwella. I když Trippier odehrál nad očekávání dobrý zápas, tenhle krok celkem jasně demonstroval způsob uvažování anglického kouče. Experimentuje pouze s mezinárodně zavedeným zbožím, které si navíc sám pečlivě odzkoušel.

Podle mnohých anglických odborníků je právě nyní načase stereotyp kolem Southgateova konzervatismu efektivně rozbít. K dispozici má Anglie širokou škálu ofenzivních variant, ze kterých jde strach. Na Euru zatím nijak neoslnila největší ofenzivní modla Albionu Harry Kane, jemuž se na jeho obranu nedostává od spoluhráčů adekvátní podpory. Raheem Sterling sice rozhodl svým gólem (prozatím jediným anglickým) o jediné výhře Anglie, ale v pátečním zápase se Skotskem ustavičně brzdil jakékoliv útočné snažení domácích ve finální fázi. Talentovaný Phil Foden, pravda nastřelil po pohledné akci s Chorvaty tyč, kromě svého účesu připomínajícího ikonického Paula Gascoigna je od svého herního projevu z Manchesteru City k nerozeznání.

Zcela na rovinu, Kanea bych na anglické lavičce neočekával. Ani bych to Southgateovi neradil. Ostatně jak už sám Southgate prohlásil, ofenzivní opora Spurs bude figurovat v základu. Zajímavé ovšem bude, zdali se anglický kouč alespoň trochu odváže a do hry zapojí někoho z arzenálu „zbraní hromadného ničení“, které zatím posedávají v předstíraném pohodlí anglického muničního skladu.

Sancho, Bellingham, Rashford, Grealish nebo Dominic Calvert-Lewin odehráli dohromady na turnaji něco málo přes 80 minut, z toho jen Rashford necelých 50 minut. Je logické, že Southgate tasil podle nejlepšího svědomí objektivně ta největší esa, ale při pohledu na minutáž výše zmíněných v souvislosti s předváděnou hrou a výsledky se jeví dobrovolné nevyužití obrovského potenciálu z lavičky až hříšně.

V nejnovějším podcastu Angličan došlo mimo jiné na otázku, co má Southgate proti dvojici vynikajících talentů, jakými jsou Sancho a Bellingham. Ačkoliv oba patří k vůbec těm nejnadějnějším mladíkům pobíhajícím po evropských trávnících, Southgate k nim chová zřejmě pro jejich „neanglické“ angažmá patrně rezervovaný vztah. A to se může vymstít.

Anglie na turnaji dosud nepředvedla vyloženě typický styl vedení útoku. S Chorvaty byl nejnebezpečnějším hráčem Kalvin Phillips, jenž svými útočnými náběhy pokryl obsáhlý prostor. Po jeho individuální akci se prosadil se štěstím právě Sterling. V obou zápasech se Angličanům nedařilo zapojit dostatečně do hry Harryho Kanea, jenž se osamocen bez podpory ve středu pole může stavět na hlavu. Právě nasazení přímočarých rychlíků typu Sancha nebo Rashforda by mohlo Kanea dokonale doplnit. Pokud přece jen dojde k jisté rotaci v záložní řadě a Southgate vytasí dynamické kreativní hráče, mohou Češi večer ve Wembley nasednout na řádný kolotoč.