Sadílek: Ideálně bych se chtěl vrátit do PSV, řeší se ale i další možnosti

Máte za sebou utkání, které je pro vás vždycky asi specifické, v dresu Liberce jste hrál doma na Slovácku proti bratrovi a Liberec prohrál. Už jste to vydýchal?

Tak, vydýchal… Snažím se na ten zápas co nejrychleji zapomenout, protože si myslím, že byl víceméně remízový, ale rozhodla prostě penalta, malý detail. A ten zápas jsme nezvládli, i když jsme věděli, že je důležitý do dalších bojů, abychom se zase chytli na nějakou vítěznou vlnu. To se nepovedlo a musíme se teď soustředit na Slavii.

Je to zvláštní pocit, když máte nastoupit proti bratrovi? Zvlášť v takhle důležitém utkání? Přece jenom si člověk říká, že to není úplně běžný zápas.

Běžné to není, proti bratrovi nastoupit je vždycky speciální. A s bráchou máme skvělý vztah, takže jsem to docela vnímal, i když v zápase se chci soustředit jenom na sebe a na svůj vlastní tým a výkon, tak samozřejmě vnímáte i to, že na hřišti je váš bratr. Doufáte, že se nic hrozného nestane, že do sebe nezajedete nebo že se nezraníte. Hráli jsme proti sobě dvakrát. Poprvé to byla remíza v Liberci, teď prohra. Jsem naštvaný, že jsem proti němu teď nevyhrál, ale takový je fotbal.

A nebudete mu muset platit pivo? Až se zase potkáte.

Ne, ne. Už jsme se viděli hned po zápase, prohodili jsme pár slov a všechno bylo zase v pohodě.

No, vy jste to už naznačil, že na hřišti člověk nemá znát bratra. Taky jste se dvakrát potkali v nějakém tvrdším kontaktu a každý, kdo fotbal někdy hrál, ví, že potom létají z úst kolikrát i nespisová slova. Proběhlo i teď něco takovýho?

Ne, mezi námi ne. A já vím, že brácha není zákeřný hráč nebo že by prostě nezajel takhle úmyslně. Beru to prostě tak, že je to v zápalu boje, normální souboj.

Vám osobně se v dresu Liberce daří. Podáváte stabilní výkony, dokonce jste se vlastně tak trošku i rozstřílel, 3 vstřelené góly v ligové sezoně. To je určitě dobrá bilance. Určitě všechny fanoušky Liberce zajímá, jak to s vámi bude dál? Protože patříte Eindhovenu. Máte už nějaké zprávy z Holandska z PSV, jak to bude v letním období?

Když se vrátím, nebo když skončí sezona, tak mám ještě na rok smlouvu s PSV. Takže v ideálním případě bych se vrátil do PSV, ale řeší se i další možnosti, takže to spíš teď nechávám to jednání na manažerovi a soustředím se jenom na Liberec, aby se nám podařilo postoupit do Evropy, to je pro mě teď hlavní. A po sezoně, až bude chvilku čas, si projednám všechny další možnosti.

Zeptám se možná trošku obecněji, protože spousta fanoušků asi neví, jak to v těchto chvílích probíhá. Když patříte holandskému klubu, hrajete v Čechách, jezdí se na vás někdo z PSV dívat, nebo vy posíláte nějaké reporty? Jak vlastně funguje ta zpětná vazba?

Oni buď existují určité webové stránky, kde jsou sestřihy akcí i různých hráčů a týmů. Sportovní ředitel nebo skauti PSV teď totiž nemají možnost se dostat na stadion, tak to sledují vesměs přes internet, a občas mi napíšou po zápase, když třeba dám gól nebo když se ten zápas povede, že gratulují k výkonu nebo k výsledku. Ty zápasy se dají sledovat jenom online. Protože teď není možnost se na stadion dostat.

Ale jak to tak poslouchám, tak si z toho dávám dohromady, že to není tak, že by vás prostě pustili na hostování a teď se rok nestarali a nezajímali.

Ne, ne. Jsem v kontaktu i se spoluhráči a píšeme si, takže jsme stále ve spojení. Jsem rád, že se zajímají. Já sám sleduji každý zápas PSV v lize, když mám možnost. Uvidím, co bude v létě. Já doufám, že v tom ideálním případě se tam vrátím.

Vy jste velmi úspěšný mládežnický reprezentant, máte za sebou mistrovství Evropy sedmnáctek, devatenáctek, jednadvacítek. K jednadvacítkám bych se ještě na chviličku vrátil. Řekněme, že český tým neuspěl, nepodařilo se postoupit ze skupiny. Já vím, že pohled hráče, pohled novináře a pohled fanouška jsou tři úplně rozdílné názory. Jak to vidíte teď s odstupem několika dní?

Pocit mám takový, že se z toho dalo vytěžit určitě víc. Že kvalita v tom týmu je, jinak bychom nepostoupili na tři evropské šampionáty ze tří možných. Bylo i smutné, že jsme se rouzloučili s takovým turnajem, že nám to moc nevyšlo a i hra nebyla ideální. Myslím, že se určitě dalo vytěžit víc. Klíčový okamžik byl zápas se Slovinskem, který jsme nezvládli. A potom se Španělskem. I když Španělsko a Itálie, to je absolutní špička v našem ročníku. Asi jsme zaslouženě nepostoupili.

Trenér Karel Krejčí byl poměrně hojně kritizován v tisku. Vzpomínám si na jeho větu, kterou jste svým způsobem už tady předestřel, že především Španělé jsou fotbalově někde úplně jinde. A docela by mě zajímalo, kde se to bere? Protože i čeští fotbalisté v 19, ve 20, v 21 letech trénují ve špičkových klubech, pracují na maximum, ale ten rozdíl byl přece jenom poměrně jasně viditelný.

Myslím si, že to je o nějaké odvaze. A třeba defenzivně si myslím, že jsme zápasy jakž takž zvládali, ale v ofenzivě jsme pokulhávali. A šlo poznat, že Španělé si ve vápně dovolí daleko víc než my. U nás je to spíš takové křečovité, hlavně nějak zakončit. A v tomhle jde vidět klid, co mají hráči Itálie nebo Španělska, ve vápně jsou prostě doma.

A byla taktika stavěná na to, že budete hrát nebo se pokusíte hrát vyrovnaně - ofenzivně, anebo spíš ubránit, co to jde, a třeba se spolehnout na standardku nebo na rychlý brejk?

Naše taktika, hráli jsme tak asi skoro celou jednadvacítku, byla víceméně týmové pojetí. A podle mě tři čtvrtiny gólů, co jsme dali, jsme vstřelili ze standardek. Tam byla naše hlavní síla. A samozřejmě, že bychom byli rádi, kdyby gólů ze hry bylo taky víc, ale nestalo a myslím, že když stoper (Ladislav Krejčí mladší) je nejlepší střelec v týmu kvalifikace, tak to mluví za vše.

Když se podívám na kariéru v reprezentaci, tak si říkám, že logickým vyústěním musí být nominace do A týmu. Vy už jste absolvoval vlastně soustředění s reprezentačním áčkem. Máte někde ve skrytu duše myšlenku na to, co kdyby vyšlo velké Euro v létě?

Jak jsem říkal, soustředím se teď jenom na Liberec a na to, aby se nám dařilo. Samozřejmě, že by to byl velký sen, dostat se na velké Euro, ale vím, že teď áčko šlape dobře, že je tam velká konkurence, ale určitě by to byl velký sen. Kdyby právě na mě ukázal trenér, tak bych se nebránil. Ale vím, že realita je taková, že áčko má taky nějakého týmového ducha. Tlačí to taky na týmové pojetí. A tým se de facto nemění.

A když jste dostal pozvánku na reprezentační sraz áčka, tak byl to pro vás trochu jiný svět?

Bylo to samozřejmě hezké, když můžete trénovat s nejlepšími hráči z České republiky. A já jsem si z toho strašně moc vzal, viděl jsem i profesionalismus ostatních hráčů, jako je třeba Tomáš Souček. A bylo to obohacující. A doufám, že to ještě zažiju.

Spousta českých fotbalových příznivců se právě třeba díky Tomáši Součkovi a Vladimíru Coufalovi stala ještě většími fanoušky Premier League. Máte to taky tak?

V médiích je to často a zápasy jsou i v televizi, takže se občas podívám. A je jenom dobře, když dělají takové jméno českému fotbalu v zahraničí.

Když se vrátím k tomu, jak působíte v Liberci, stal jste se poměrně rychle jedním z klíčových mužů. Je to poznat třeba při trénincích a hlavně při zápasech? Že trenér od vás i třeba chce něco navíc? Právě proto, že věří tomu, že vy jste ten, který by měl táhnout tým?

Samozřejmě, že trenér na mě tlačí. A myslím si, že i v tomhle jsem se nějak posunul. Já jsem byl jenom defenzivní záložník. Tady mě ale tlačí do ofenzivy. Dal jsem už tři góly, to jsem ani nečekal, když jsem sem šel na hostování. Trenér Hoftych mě tlačí, ať chodím i do zakončení. Takže chce ode mě i nějakou nadstavbu, ne jenom defenzivní úkoly. A to je jenom dobře pro moji kariéru.

A nechce po vás třeba i mít větší slovo v kabině?

Od toho jsou tady zkušenější hráči jako třeba Rabušic, Jugas a Mikula, ale samozřejmě, že vnímají, když mám nějakou připomínku. I na hřišti jsem takový, že dokážu zařvat, a když se i něco nelíbí, tak to dokážu říct. Nemám s tím problém, i když je mi 21 let. A myslím si, že mě kluci i v pohodě berou.

Vy jste známý mezi českými fanoušky i tím, že vám nedělá problém hrát několik postů. Ať je to levý obránce, právě defenzivní záložník nebo záložník, který má více práce dopředu. Jak jste na tom vy, jak se vidíte?

Já už jsem to říkal několikrát, že nejradši jsem uprostřed zálohy. Je jedno, jestli je to šestka, osmička nebo teď v Liberci desítka. Na levém beku jsem zaskakoval v reprezentaci v jednadvacítce. A druhou sezonu v PSV. Samozřejmě jsem rád, že umím zahrát na více postech, protože univerzálnost je podle mě hodně ceněná vlastnost, ale rád bych hrával hlavně ve střední záloze.

Já vám rozumím v tom, že univerzálnost je samozřejmě velice přínosná pro tým, ale kolikrát ne pro samotného univerzálního hráče. Protože nemá úplně jisté místo v sestavě, to jedno dané, na kterém nastupuje pravidelně.

Samozřejmě to někdy není příjemné. Když jsem v PSV hrával středního záložníka a musel jsem se zase vrátit na pozici levého beka v reprezentaci, tak ty úkoly jsou samozřejmě jiné, ale mně to problém nedělalo. I když přirozeně bych rád hrál na jednom postu, který by pro mě byl primární. Když je to ale potřeba udělat pro tým, tak mi to nedělá problém.

A ještě slovo k trenérovi. Je Pavel Hoftych hodně přísný?

Jo, dokáže zařvat. Ale zase musím říct, že si na něm cením lidskost. To moc trenérů nemá, že dokáže pochopit i chyby. A myslím, že i parta v Liberci je taková, právě kvůli trenérskému týmu.

Máte v tuto chvíli jistou ztrátu na pohárové příčky. Počítám ale, že cíl se nemění. Pořád se hraje v Liberci o poháry.

Ano, samozřejmě nic nevzdáváme. Pořád jsme na páté pozici, která by možná zaručovala evropské poháry, kdyby Slavia nebo Sparta vyhrály český pohár, takže my se budeme snažit tlačit na čtvrté, třetí místo. A jít zápas od zápasu, teď nás čeká Slavia, velmi kvalitní soupeř, asi momentálně nejlepší v republice. A uvidíme, třeba překvapíme a dokážeme z toho utkání něco vytěžit.