Článek
Vláda Andreje Babiše hledá už několikátý měsíc cesty, jak pomoci leteckému přepravci Smartwings. Nejprve variantou vstupu státu do aerolinek. Pak státní půjčkou a naposledy změnou podmínek programu Covid Plus tak, aby je splnila právě i letecká skupina Smartwings.
A kvůli tomu všemu čelí premiér vážným podezřením z klientelismu, se kterým chtěl po svém vstupu do politiky tak rázně zatočit.
Klíčová postava firmy Jiří Šimáně je totiž jeho letitý přítel. Jak známo, před třemi roky mu byl i na jeho „demonstrativní“ svatbě na Čapím hnízdě. Jenže Šimáně není sám. Minulý týden se ukázalo, že k premiérovi mají blízko i další z majitelů Smartwings, manželé Vikovi (neplést si s Vikem, který půjčil na byt Stanislavu Grossovi).
Jak ukazují archivní fotky z instagramového účtu premiérovy manželky, Roman a Lenka Vikovi jsou pravidelnými společníky Babišových na nejrůznějších akcích. Tu společně tráví Velikonoce, jindy s nimi vytížený premiér i s manželkou zajde na hokejovou Kometu.
To vše v kontextu s obchodními vztahy mezi Smartwings a jednou z premiérových firem, která se specializuje na letecké opravárenství, vyvolává oprávněné otázky.
Je přitom možné, že existují nějaké dost dobré důvody pro to, aby stát nenechal firmu padnout. Jenže potíž je v tom, že my je neznáme. A na otázky nedostáváme odpovědi.
Členové vládního kabinetu Alena Schillerová i Karel Havlíček opakovaně veřejně mluvili o tom, že bez státní pomoci hrozí Smartwings insolvence. Analýzy, které by to dokládaly, ale žádný z nich nikdy nezveřejnil. Ani jedné ze žádostí o jejich předložení politici nevyhověli.
Jediné, co zveřejnilo Ministerstvo průmyslu, je vyčíslení, jaké přímé škody by případný pád firmy přinesl. Ale znovu: V dokumentu není nikde jasně vyargumentováno, proč by měl stát firmě premiérových přátel pomáhat. V čem je její strategický význam.
Bez ohledu na konečný výsledek může kauza Smartwings už dnes posloužit jako ukázkový příklad, jak kabinet Andreje Babiše ve skutečnosti vládne.
Nevíme, na základě čeho se rozhoduje. Na základě čeho řídí zemi.
Zdaleka totiž nejde o první nebo výjimečnou zkušenost se současným vládním týmem. Poslední čtyři měsíce jsme toho prostřednictvím koronavirové nákazy svědky prakticky každý den.
Vláda rozhoduje o tak zásadních věcech, jako je třeba sanitární blokáda hranic a vypnutí ekonomiky, aniž by je veřejnosti srozumitelně vysvětlila. Neřekne jasně, proč v březnu zavřela zemi a proč nyní, kdy počet evidovaných nakažených opět stoupá, všechno nechává na hygienicích. Na základě jakých dat, analýz a výstupů stát postupuje.
A zase. Možná má vláda ke svým krokům „dost dobré důvody“. Ale lidem je dluží.
My zkrátka nevíme, proč premiér a jeho tým poslal v březnu lidi u Litovle a Uničova do karantény a Karvinou teď nechal otevřenou.
Nevíme, proč nechal provoz státních dolů tak dlouho běžet navzdory informacím o šířící se nákaze. Jaký je rozdíl mezi OKD a mladoboleslavskou Škodovkou, která sama v březnu na několik týdnů uzavřela své provozy?
Jistě, můžeme se domýšlet. Třeba tam rozdíl je.
Třeba v tom, že se Andrej Babiš horníků bojí. Mimochodem nikdo z vlády za nimi do Karviné nedorazil. Ministr Adam Vojtěch svou nedávnou misi pro jistotu ukončil jednáním se zástupci Moravskoslezského kraje a hygieny v Ostravě. Mezi karvinské horníky už nejel. Co kdyby mu řekli do očí, co si myslí o tom, že je vláda nechala napospas.
Ale takhle se přece vládnout nedá.
Přesně takhle totiž vypadá mafiánské řízení státu. Zvýhodním ty, kteří mi můžou být užiteční. A ostatní mě zajímají jen potud, dokud potřebuji jejich hlasy ve volbách.
Současný kabinet si z toho ale těžkou hlavu nedělá. Ministři bez uzardění řeknou, co si myslí, že v dané situaci mediálně zafunguje.
Co na tom, že to někdy ani není pravda.
Ostatně to, že se v případě potřeby klidně zaštítí třeba i neexistující analýzou, ukázala už před dvěma lety ministryně financí Schillerová. A to během diskuze, zda se zdaní církevních restituce. Hnutí ANO v čele s Babišem a Schillerovou tvrdilo, že zdanění je nezbytné a spravedlivé, protože restituce jsou o 54 miliard předražené.
„My jsme si udělali takovou rychlou analýzu toho, zda ty ceny odpovídaly, zda odrážely realitu. Dospěli jsme k tomu, že to ocenění bylo opravdu vyšší,“ oznámila v září 2018 Schillerová.
Jenže žádná taková analýza ve skutečnosti neexistovala. Přiznalo to Ministerstvo financí poté, co se po ní začali pídit novináři a úřadu Schillerové hrozil soud, pokud ji nevydá.
Stejně tak když premiér loni tepal neziskovky, oznámil, že si nechal zpracovat analýzu, která zmapuje jejich financování. Ani tentokrát žádná analýza nevznikla, jak posléze připustil Úřad vlády.
Všechny tyhle neodůvodněné kroky a malé lži vyvolávají dojem, že vláda usilovně pracuje. Jak říkají podřízení Karla Havlíčka: „On už od rána hrozně rychle běhá po chodbách.“
Když ale chcete slyšet odpovědi a jasné argumenty, najednou je ticho. Běháním po chodbách je nikdo nepřipraví.
