Článek
Bývalý šéf protimafiánského útvaru ÚOOZ jde do politiky. Od jeho listopadového odchodu ze služeb státu je to týden co týden, co se taková informace objeví. Podle té poslední má usilovat o křeslo senátora.
Sám Robert Šlachta mi na to řekl, že senátorem být rozhodně nechce. Co se týče politiky, nechává si prý vrátka otevřená a nevylučuje, že to zkusí třeba v komunálních volbách.
Tak, jak ho znám, myslím, že do toho nakonec půjde.
I z toho, že si těžký introvert s komplikovanými sociálními vazbami před pár týdny založil facebookové stránky, lze usuzovat, že se z veřejného života stahovat nechce. A navíc když jsem před časem připravovala jeho osobní portrét, bylo zřejmé, že se mu ve světlech ramp zalíbilo. Má rád publikum, rád slyší, že mu lidé věří a podporují ho.
Ostatně Robert Šlachta by nebyl první ani poslední policejní důstojník, který zkusil štěstí v politice či veřejném prostoru.
Bývalý policejní prezident Martin Červíček to vzal nejprve přes kraj, kam se dostal v dresu ODS v roce 2016. A pak získal i senátorský post, když v roce 2018 v náchodském volebním obvodu porazil tehdejšího lidoveckého předsedu Pavla Bělobrádka. Uspěl ve volbách a svým následným politickým vystupováním policii ostudu neudělal.
Šlachtův předchůdce v čele ÚOOZ Jan Kubice se zase na čas stal ministrem vnitra v Nečasově vládě, jeho náměstek Jaroslav Hruška zastupitelem v západočeském Manětíně. A v politice si také nevedli špatně.
Což se ovšem nedá říct o jiné postavě veřejného života, rovněž bývalém policejním prezidentovi Stanislavu Novotném. Ozbrojenému sboru šéfoval v devadesátých letech v éře Jana Rumla. Poslední roky ale můžeme sledovat přerod bývalého disidenta a respektovaného člena křesťanské komunity v advokáta Putinova režimu.
Novotný se nyní veřejnosti prezentuje jako předseda Asociace nezávislých médií, která sdružuje především dezinformační weby. A když nedávno v ruské státní televizi rozjel svoji nečekanou show starosta Řeporyjí Pavel Novotný, byl to právě jeho jmenovec Stanislav, koho si Rusové pozvali, aby to vyžehlil.
Starostu Novotného někdejší šéf české policie označil za blázna, kterého nikdo nebere vážně, a dodal: „V Česku jsou to lidé na okraji, marginálové, které ale podporují neziskové organizace s finančními prostředky od George Sorose. Ti lidé tam pracují jenom proto, že k nim tečou cizí peníze ze zahraničí. Pracují de facto ve prospěch cizích zemí jako jejich agenti.“
Na jeho případu je vidět, že ve veřejném životě se člověk neschová. Když nakonec půjde Robert Šlachta do politiky, bude na jeho kroky vidět a dřív nebo později se ukáže, zda patří do tábora „Červíčků“ nebo „Novotných“.
Anebo zda skrytě jedná ve shodě s premiérem Andrejem Babišem, kterému svým zásahem na Úřadu vlády v roce 2013 otevřel cestu k moci. Což mu předhazují jeho odpůrci.
Zkrátka Robert Šlachta v politice je mnohem lepší varianta než Robert Šlachta policejní prezident. I když je pro mnohé symbolem posledního poctivého policajta.
Lidé zatížení křivdami z minulosti by se totiž do vysokých postů v bezpečnostních složkách vracet neměli. Zvlášť ne do těch, v nichž mohou ovlivnit, koho zavřít.
Nejde o automatickou nedůvěru ke Šlachtovi. Platí to obecně.
Každý z vrcholových šéfů policie či tajných služeb, který skončil ve své funkci nedobrovolně a s nimiž jsem měla možnost o tom mluvit, měl velký problém se se svým vynuceným odchodem vypořádat. Všichni to brali velmi „úkorně”, každý z nich měl mezi svými kolegy i v politice lidi, kterým to dával za vinu.
A jen málokoho z nich to i po těch letech přešlo. Tu křivdu si sebou nesou zpravidla doteď a je dost riskantní dávat jim do rukou nástroje, které by jim umožnily odplatu. Nejen proto, že by mohli rozpoutat soukromý džihád. Hlavně proto, že by jejich rozhodnutí nemusela být ku prospěchu složky, kterou řídí.
Robert Šlachta má přitom na čem stavět. Od policie odešel poté, co sociální demokraté v Sobotkově vládě prosadili organizační změny, během kterých se Šlachtův ÚOOZ sloučil s protikorupční policií. Každý, kdo policejní práci a vyšetřování trochu rozuměl, varoval, že to je úplně nesmyslný krok.
Takhle velký úřad nelze efektivně řídit, spojení nekompatibilních jednotek povede k faktickému konci policejního boje proti mafiím a největším hospodářským zločinům. A vývoj dal těmto hlasům za pravdu: poslední velký zásah byl ten Šlachtův proti Nečasově pravé ruce Janě Nagyové. A z velkých ryb byl poslední, kdo si šel sednout, hejtman David Rath, od jehož zatčení v květnu uplyne osm let.
Od té doby nic. A policie nyní řeší, že se vrátí k původní podobě rozdělených útvarů.
To všechno může Robert Šlachta využít a po svém případném vstupu do politiky shánět spojence na takové změny zákonů, které neumožní politikům libovolně rušit specializované útvary jen podle osobní animozity k jejich šéfům.
A ve svou výhodu může obrátit i fakt, že kvůli jeho nevyzpytatelnosti mu nakonec ani Andrej Babiš vytoužený post policejního prezidenta nesvěřil.
