Článek
I tak lehkomyslný personalista, jakým se už roky zdá být premiér Andrej Babiš, musí být poslední dny zděšený. Nemine den, aby novináři neodhalili další „malou domů“ nebo nějaké drobné šméčko ministra zdravotnictví Petra Arenbergera (za ANO).
Dosud tu máme zatajení majetků a příjmů, pronájem vlastní nemovitosti nemocnici, kterou řídí, a podezření z neoprávněného získání obecního bytu.
Dost na to, aby za normálních okolností Petr Arenberger už z vlády vyletěl. I z té Babišovy. V tom je Andrej Babiš nemilosrdný. Ohrožuješ mě? Odejdi. Zažil to třeba Roman Prymula s vyšehradským dýchánkem a kdysi i Babišova blízká spolupracovnice Radmila Kleslová, která kasírovala obří odměny ze státních firem.
Abychom to uvedli na pravou míru: předsedovi samozvané protikorupční vlády u nich nevadila samotná podstata průšvihů. Jako smrtící podle svých spolupracovníků viděl to ušmudlané provedení a trapný dojem, který za sebou lidé s ním spojení zanechávali. Nechali se chytit a pak měli hloupé řeči, proto museli jít.
Kupříkladu právě Kleslová se bránila po odhalení obřích odměn ze státních firem nátlakem na členy jejich dozorčích orgánů, kterým říkala: „Úplně není dobrý, když takhle proti mně vyjíždíte, odteď mám s vámi problém. Nemyslíte politicky.“
A protože kontroloři si Kleslovou nahráli, nezbylo Babišovi nic jiného než se jí zbavit.
Dnes se ale premiér ocitl tak trochu v pasti. Vidí, že Arenbergerovy kousky důvěryhodnosti vládě nepřidají, i on se nechal chytit. S jeho odvoláním ale premiér váhá.
Má pro to jeden podstatný důvod. Když totiž ministra odvolá za výše popsané přehmaty, moc dobře ví, že musí počítat s otázkou: A co vy? Kdy přijde vaše rezignace?
Problémy Petra Arenbergera jsou totiž až překvapivě shodné s tím, co dosud praskalo na ministerského předsedu. A co Babiš vždycky uhrál s taktikou „Nikdy neodstoupím, nech si to všichni zapametajů“.
Pojďme si to srovnat.
Petr Arenberger nyní porušil zákon o střetu zájmů, když neuvedl do majetkového přiznání všechny své nemovitosti.
Andrej Babiš v roce 2017 porušil ten samý zákon, když nesouhlasily údaje v jeho majetkovém přiznání s čísly z auditu, který sám zadal, aby rozptýlil pochybnosti o svém hospodaření. I v jeho případě – stejně jako nyní u ministra zdravotnictví – rozdíl činil desítky milionů.
„Je to chyba účetní, majetkové přiznání dělala poprvé,“ tvrdil tehdy premiér, když se na to přišlo.
Oba politici se tedy shodně ocitli v podezření, že spáchali přestupek. Jak dopadne vyšetřování u Arenbergera, zatím nevíme, každopádně premiér z šetření Městského úřadu v Černošicích vyvázl. Případ byl odložen coby promlčený.
Nápadně totožná je i další Arenbergerova kauza. Ministr čelí podezření, že v roce 2019 během koupě obecního bytu na Praze 1 neuvedl v řízení pravdivé údaje. Obci zatajil podstatnou informaci, že vlastní i jiné nemovitosti. Úřad s ním už zahájil řízení, na jehož konci může ministr o byt přijít.
Zjednodušeně řečeno – lhal, aby dosáhl na něco, na co neměl nárok.
A u premiéra je to stejné s dotací na Čapí hnízdo. V žádosti o dotaci 50 milionů korun z veřejných peněz na jeho víkendové sídlo u středočeských Olbramovic byly rovněž uvedeny nepravdivé údaje. Například o financování celého projektu. Farma si ve skutečnosti vzala půjčku na čtyři roky, do oficiální žádosti o dotaci ale uvedla desetiletou splatnost, aby vycházely finanční ukazatele celého případu. Kdyby tam byly pravdivé informace, farma by na dotaci nedosáhla.
A Andrej Babiš do toho byl osobně zapojený a musel o lživých podkladech vědět, protože 25. června 2008 podepsal dohodu o ručení za tento úvěr. V dohodě je pochopitelně uvedena i splatnost půjčky. Právě uvedení nepravdivých údajů je podle evropských regulí důvod pro to, aby byl takový projekt z dotačního programu vyřazen a finanční injekci nezískal.
Za Čapí hnízdo je předseda vlády trestně stíhaný. Z funkce kvůli dotačnímu podvodu odejít odmítá. „Je to kampaň, neodstoupím.“
A co by říkal teď, kdyby odvolal ministra zdravotnictví vlastně za stejnou věc?
Do třetice tu máme ještě srovnání Arenbergerova pronájmu vlastních skladů nemocnici, kterou shodou okolností v té době řídil. Můžeme si být skoro jisti, že formálně bude všechno v pořádku. Zcela jistě proběhlo výběrové řízení, Arenbergerova nabídka jistě byla nejvýhodnější. Ale právě proto, aby politici nečelili podezření, že si vydělávají na eráru díky své funkci, se takové pronájmy dít nemají.
Stejně jako se ale nemá dít to, že premiérova firma dostává miliardy z veřejných rozpočtů a rozhodují o tom premiérovi podřízení ve vládě. A on osobně se podílí na stanovení rámcových pravidel, které firmy se mohou o dotace ucházet.
Byli by ministři ochotni jít proti zájmům svého vládního šéfa a říct, že jeho firma peníze nedostane, protože na ně nemá nárok? Z praxe vidíme, že se do toho Aleně Schillerové, Kláře Dostálové nebo Karlu Havlíčkovi nechce. Dokonce po něm doteď nevymáhají ani peníze za projekty, které byly podle auditu Evropské komise vyplaceny neoprávněně, jako třeba sto milionů na pekárenskou linku Penamu.
Rozdíl v příbězích obou mužů je jediný. Andrej Babiš reaguje vždycky podrážděně a kontinuálně mluví o spiknutí. Petr Arenberger s orouškovaným úsměvem nonšalantního playboye zůstává nad věcí. Chová se tak, jako by mu to bylo úplně jedno.
Když nastoupil do funkce, jeho spolupracovníci mi říkali, že tu funkci vzal, protože se mu to bude hezky vyjímat v jeho oficiálním životopise. Nevěřila jsem tomu. Poslední týdny daly těm hlasům za pravdu.
Na jeho neuvěřitelné story ale vidíme, jak to dopadá, když ignorujeme pravidla v politickém životě a dovolujeme mocným, aby i v případě vážných podezření dál zůstávali ve svých funkcích, v nichž ovlivňují naše životy. U politiků zkrátka nemá platit presumpce neviny, jak kdysi říkával i Miloš Zeman. Politici spadají pod přísnější měřítka právě proto, abychom jim mohli věřit.
