Článek
Teď v srpnu to je přesně patnáct let, co z pražského letiště v Ruzyni odstartoval letoun společnosti Qatar Airways směrem do Kataru. Na palubě seděl člen tamní královské rodiny Hámid bin Abdal Sání, který byl původně v České republice odsouzen do vězení za sex s nezletilými dívkami.
Cestu domů mu navzdory rozsudku zajistil tehdejší ministr spravedlnosti Pavel Němec. Odvolával se na údajnou záruku Kataru, že princovu kauzu vyřeší místní justice. Jak se později ukázalo, nevyřešilo se nic a Sání do vězení vůbec nešel. Přesně tak, jak předem varovali experti.
A veřejnost měla právem dojem, že spravedlnost zase jednou dostala na frak. Vidíme to na vlastní oči, čteme to černé na bílém a nic to neznamená.
Ty samé pocity dnes nutně musíme mít při čtení myšlenkových pochodů nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana. V červenci oznámil, že nebude podávat správní žalobu proti verdiktu středočeských úředníků, kteří u premiéra Andreje Babiše neshledali střet zájmů.
Pavel Zeman tehdy takticky zamlčel celé své zdůvodnění, které vyšlo najevo až nyní. A dozvídáme se z něj překvapivé věci.
I Pavel Zeman si coby nejvyšší autorita státního zastupitelství myslí, že český premiér navzdory pravidlům dál ovládá holding Agrofert. A verdikt Středočeského kraje, v jehož čele stojí premiérova loajální stranická kolegyně Pokorná Jermanová, považuje za chybný.
„Po prostudování všech relevantních podkladů lze dospět k závěru, že obviněný z pozice zakladatele a obmyšleného svěřenského fondu a na podkladě pravidel fungování svěřenského fondu v jeho statutu disponuje prostředky, díky nimž fakticky a nepřímo (prostřednictvím svěřenského správce a rady protektorů) vykonává v obchodních korporacích provozujících média rozhodující vliv. (…) Rozhodnutí správního orgánu je nesprávné,“ výslovně stojí v dokumentu ze 17. července, který podepsal Zemanův podřízený, státní zástupce Zdeněk Snášel.
Ani to ale podle Pavla Zemana nestačí k tomu, aby rozhodnutí středočeských úředníků nechal přezkoumat správní žalobou. „Šetřením podnětu nebylo zjištěno, že by zde byly natolik zásadní důvody veřejného zájmu,“ zdůvodnil své rozhodnutí.
Na jednu stranu tedy říká: myslím si totéž, co asi všichni vidíte, tedy že premiér dál ovládá svůj holding. Ovšem nakonec dodává: Ale nevadí mi to natolik, abych s tím něco dělal.
Co víc už ale je veřejný zájem než vědět, jestli ministerský předseda neobchází zákon, aby si vzal něco, co mu nepatří? Tedy miliardové dotace. Z veřejných peněz.
To je totiž to, o co se v celém příběhu hraje.
Rozhodnutí Středočeského kraje se sice týkalo jen diskuse o tom, zda premiér ovládá média z holdingu Agrofert. Pokud by ale padl v příběhu finální verdikt shodný jako ten, který na začátku kauzy vynesl černošický úřad, tedy že je zde zjevný Babišův střet zájmů, mělo by to dříve či později dopad i na vztah premiéra k dalším firmám z holdingu.
Tedy i k těm, které získávají dotace a veřejné zakázky. A kde úřady podřízené Babišovým ministrům trvají na tom, že žádný premiérův střet zájmů nevidí, a dál holdingovým firmám posílají stamiliony z veřejných rozpočtů.
Takovým přelomovým verdiktem mohlo být právě rozhodnutí správního soudu. Kam se ovšem Pavel Zeman rozhodl případ neposlat. Takže se to nedozvíme.
Jeho vlastní konstatování, že premiér dál ovládá holding, úřady k ničemu nezavazuje. Mohou ho ignorovat a miliony mohou dál proudit do Babišovy firmy.
Skoro to vypadá, že v České republice prostě předseda vlády před soud jít nesmí (tedy pokud se nejmenuje Petr Nečas a nechrání před vězením svoji mocichtivou milenku, dnešní manželku).
Viděli jsme to už na kauze Čapí hnízdo. Žalobce Jaroslav Šaroch po dlouhých čtyřech letech stíhání premiéra za dotační podvod zastavil. Byl to tehdy opět Pavel Zeman, kdo toto rozhodnutí zrušil. I tehdy ale mohl sám rozhodnout, že případ pošle k soudu. Neudělal to, ale alespoň Šarochovi přikázal, aby případ znovu posoudil.
Není to přitom žádné lačnění po krvi. Vůbec nejde o to, že by Andrej Babiš s „klepety“ na rukou měl jít za každou cenu před soud. Projednání před soudem je ale důležité hned z několika důvodů, a to bez ohledu na výsledný rozsudek.
Paragrafy o střetu zájmů totiž umožňují úřadům, aby si vykládaly tuto problematiku různě. A to také soustavně dělají, jak vidíme právě v případě premiéra. A jen soudní verdikt mohl pravidla hry vyjasnit.
Kromě toho soudní líčení na rozdíl od policejního vyšetřování nebo interních porad žalobců probíhají veřejně nebo jsou z nich zveřejňovány rozsudky s detailním odůvodněním. Lidé si tak sami mohou udělat obrázek.
Po kauze katarského prince a pochybném zametení kauzy dnešního hejtmana Jiřího Čunka to byl mimo jiné právě Pavel Zeman, kdo měl lidem navrátit pocit, že ještě existuje spravedlnost. Bez rozdílu pro všechny.
Svým nesrozumitelným výrokem dokázal jen opak.
