Článek
Petr Nečas půjde před soud kvůli podezření, že před lety křivě vypovídal v kriminální kauze své pozdější ženy Jany Nagyové-Nečasové. Jde o košatý příběh, kterému se kvůli nákladným prezentům, jež dostávala od byznysmenů a lobbistů jeho milenka a sekretářka v jedné osobě, přezdívá „kabelky Jany Nagyové“.
Shodou okolností se tak děje ve stejné době, kdy vychází najevo, že ministryně financí současné vlády Alena Schillerová bydlí na státní útraty v luxusním apartmánu za rohem u Pařížské ulice. A z eráru si pořídila i kosmetický stoleček.
Některé manýry politiků prostě přetrvávají. A je jedno, jestli vládne Nečasův kabinet nebo takzvaná protikorupční vláda.
Pro mnohé je přitom obžaloba bývalého premiéra důkazem, že justice funguje selektivně. A úplně zbytečně se vozí po muži, kterého kauza připravila o veškerý vliv a veřejná ostuda je pro něj dostatečným trestem.
Sedm let starý příběh, jenž vyústil v pád Nečasovy vlády a vydláždil cestu k moci Andreji Babišovi, zastánci bývalého premiéra označují za absolutně neoprávněný a přehnaně tvrdý policejní atak. A to kvůli tak drobným epizodám, jako jsou právě kabelky.
Jenže ono nejde jen o kabelky. Případ někdejšího předsedy vlády a jeho sekretářky je ve svém základu nesmírně vážný. To jen kulisy, v nichž se zneužití moci a tajné služby odehrála, z něj dělají dílo z červené knihovny a kvůli tomu máme tendenci jej zlehčovat.
Celý příběh je totiž ve skutečnosti o tom, že strategická rozhodování v zemi v řadě případů neměl pod palcem premiér, ale ředitelka jeho sekretariátu. A současně také ukazuje, jak moc jsou představitelé tajných služeb náchylní plnit zadání mocných bez ohledu na zákon. A co všechno mocní považují za samozřejmé, že si z „eráru“ pořídí.
Pro pořádek základní fakta: Jana Nečasová, tehdy ještě Nagyová, před lety využila svého intimního vztahu s premiérem, aby nechala tajnou službou sledovat jeho vlastní ženu, svoji sokyni v lásce. A byla už za to také pravomocně odsouzena k podmínce.
A právě soud pak v rozsudku potvrdil, že v Nečasově éře vládní agendu skutečně do značné míry určovala jeho sekretářka. Jako příklad zmínil historku, kterou zažila bývalá ministryně obrany Karolína Peake. U soudu vyšlo najevo, že Jana Nečasová-Nagyová jí uložila, aby s ní konzultovala věci týkající se armády. Nelíbilo se jí, že Peake rozhoduje příliš autonomně. Když se ministryně vzpouzela, za pár dní ve funkci skončila.
Jak se to celé mohlo stát?
„(Jana Nagyová) měla obrovský, nezdravý vliv na tehdejšího premiéra a ovlivňovala jak jeho soukromí, tak pracovní život,“ nabídl vysvětlení na základě odposlechů, svědectví a listinných důkazů soud.
A Petr Nečas má jít teď k soudu za to, že podle obžaloby křivě vypovídal, když tvrdil, že úkol sledovat svoji tehdejší manželku zadal tajné službě sám. Kdyby mu to s jeho svědectvím vyšlo, dostal by z potíží nejen svoji současnou ženu, ale také lidi z tajných služeb, kteří byli spolu s Janou Nagyovou-Nečasovou odsouzeni.
Premiérova motivace vyplula napovrch právě při čtení rozsudku nad Janou Nagyovou-Nečasovou, kdy soud prohlásil: „Nečas vypovídal nepravdu ve snaze pomoci své současné manželce. Byl výrazně v submisivním postavení, obžalovaná ho komandovala, nadávala mu… Proto se rozhodl vypovídat u soudu úmyslně nepravdivě i za cenu toho, že může být stíhán za křivou výpověď.“
Po takové veřejné náloži je jasné, že Petr Nečas už byl potrestán dost. Přesto by měl rozsudek zaznít.
Nejde totiž jen o Nečase. Jde o signál do budoucna ke všem mocným lidem z politiky a jejího zákulisí, kteří mají tendence zneužívat tajné služby a státní správu vůbec ke svým osobním cílům. A stejně tak jde o signál směrem k lidem ze státní správy, že když na ně podobné nezákonné chování praskne, nikdo je ve finále nepodrží.
Nad tím, co protřelí zpravodajští důstojníci a nejvyšší šéfové tajné služby před lety udělali, zůstává rozum stát. Jana Nagyová-Nečasová jim uložila, aby sledovali premiérovu manželku podle závěrů soudu proto, že ho chtěla dotlačit k rozvodu a urychlit jej. Zkrátka sháněla na sokyni „kompro“. Jako motiv soud označil hlubokou nenávist k Nečasově první ženě.
A nejvyšší šéfové tajné služby bez mrknutí oka plnili zadání, které jim dávala sekretářka. Byť v té době v pozici milenky premiéra a vlivné postavy politického zákulisí.
Nikdo takový samozřejmě tajnou službu úkolovat nesmí. A tajná služba, která svojí aktivitou do značné míry narušuje soukromí lidí, musí všechny podobné nesmyslné žádosti smést ze stolu. Nestalo se. Zvítězila snaha nerozházet si to s mocnou důvěrnicí premiéra.
Jana Nečasová-Nagyová mohla sebe i bývalého premiéra celé té lapálie ušetřit. Kdyby si na sledování sokyně najala soukromé detektivy. Jenže ty by musela sama zaplatit. A tak raději rozjela akci na státní útraty.
Chovala se podle starého pravidla, které rádi opakují cynici mezi politiky. A to říká: z eráru krev neteče.
Případ bývalého premiéra se ocitl ve finální fázi sedm let po samotném zásahu na Úřadu vlády. David Rath byl pravomocně odsouzen až po sedmi letech od svého zatčení. Od té doby policie žádnou velkou rybu nezatkla.
Papalášství ale nevymizelo, jak ukazuje zmiňovaný případ Aleny Schillerové. I proto buďme rádi, že pořád platí, že žijeme v zemi, kde zneužívání moci ve svůj prospěch nakonec končí před soudem. I když to trvá.
