Článek
Ta středeční zpráva ČTK vůbec nezní dobře: V Thomayerově nemocnici v Praze se prokázala nákaza virem COVID-19 u třinácti seniorů na oddělení následné péče. Stejně tak u dvou sester z tohoto oddělení. Jeden z pacientů zemřel.
Poslední dva týdny jsem mluvila s desítkami lékařů a sestřiček. Proto mě zprávy z pražské „Thomayerky“ tak moc nepřekvapily.
Sami zdravotníci totiž očekávali něco podobného už dřív. Počet nakažených ve svých řadách odhadují mezi padesáti a sty. „Teď přicházejí dny, kdy pacienti začnou doplácet na to, že jsme v uplynulém měsíci nedokázali je a ani sebe ochránit před nákazou. Protože jsme neměli ochranné vybavení,“ řekl mi v pondělí jeden z lékařů velkého státního špitálu.
Konkrétně třeba právě Thomayerova nemocnice na tom byla ještě ve středu tak, že její zaměstnanci sami sháněli sponzory na nákup pračky se sušičkou, aby mohli prát roušky pacientům. Když jim je nevyperou, pacienti je na ústech mít nebudou. A když bude někdo z nich nakažený, může se nákaza šířit nemocnicí.
V jiné pražské nemocnici zase zraněné po autonehodách či úrazech ještě o víkendu vozili po nemocnici v jejich vlastních zakrvácených a potrhaných rouškách, ve kterých přijeli. Náhradní pro ně neměli.
V další zase dostali nařízeno, aby všichni odevzdali veškeré výkonné respirátory, pokud je v minulosti nafasovali, protože chybí pro personál na JIPce.
Ano, roušky a respirátory teď chybí všude po světě. Jen v Česku se ale vládní politici pokusili odpovědnost přehodit na ty, které sami vyslali do první linie „nahé“.
Třeba premiér Andrej Babiš 14. března, když prohlásil: „Není pravda, že zdravotníci nemají pomůcky, mají je… Všude respirátory dostali, kdo říká opak, lže.“
A to samé ministr zdravotnictví Adam Vojtěch, který řekl, že nemocnice přece dostaly pokyn, aby se zásobily. „Pokud to někteří neudělali, tak je to zkrátka jejich selhání a my to musíme řešit.“
Jak premiér, tak ministr zdravotnictví zapomněli dodat, že to byli právě oni, kdo fakticky nemocnicím znemožnil, aby se na epidemii připravily.
Deset dní poté, co Vojtěch skutečně rozeslal do nemocnic e-mailový přípis, aby se zásobily ochrannými pomůckami na čtyři měsíce dopředu, totiž přišlo další nařízení. A to nemocnicím jakoukoli aktivitu fakticky znemožnilo.
Bylo to rozhodnutí ze 6. března, kdy si Ministerstvo zdravotnictví stáhlo dodávky ochranných pomůcek pod sebe.
„Chtěli jsme se předzásobit, měli jsme nasmlouvané ty kontrakty na dodávky roušek a respirátorů, ale výrobci nám je odřekli. Právě proto, že vláda rozhodla o centrálním nákupu. A my jsme tomu ještě zkraje věřili, že to mají pevně v rukou,“ popsala mi situaci Ivana Urešová, šéfka nemocnic Královéhradeckého kraje.
A stejně argumentoval i jeden z dodavatelů ochranných pomůcek: „Stát začal regulovat, komu máme dodávat. Směli jsme dodávat jen státním organizacím, jenže to nejsou kraje, a tedy ani nemocnice. I když to po nás nemocnice chtěly, nesměli jsme jim nic dodat.“
A proto ani teď na českém ochranné pomůcky trhu nejsou. Když se dodavatelé od vlády dozvěděli, že do nemocnic dodávat nemohou, přestali se zásobit. A to, co měli, prodali. Mimochodem, hlavně do Číny.
Lež k politice bohužel patří. Posledních pár let jako by se dokonce stala pracovním nástrojem těch, kteří nám vládnou. Tentokrát je to ale jiné.
Premiér i ministr zdravotnictví lhali, aby ze sebe před voliči setřásli vlastní selhání. A neváhali proto nespravedlivě obvinit ty, které vystavili největšímu riziku. Lékaři a sestřičky, kteří podle svých slov zažívají nejtěžší chvíle své kariéry, si to pamatovat jistě budou.
A my všichni teď skrze výše popsané alespoň víme, jak upřímně jsou míněny Babišovy a Vojtěchovy omluvy z televizních obrazovek.
