S tím, co mi řekl Gross před smrtí, jsem musel jít na policii, říká poslanec ČSSD Dolejš

Stanislav Gross onemocněl zákeřnou chorobou ALS (amyotrofickou laterální sklerózou), které loni v dubnu podlehl. Zhruba dva měsíce před tím si k sobě domů pozval své dva stranické kolegy, Lubomíra Zaorálka a Richarda Dolejše. „Stanislav otevřel téma svého zdravotního stavu,“ vypráví Dolejš, „a v této souvislosti jsme dostali informaci, že mu byly při rozboru vlasů nalezeny v organismu těžké kovy. Takže je možné říct podezření, že tam mohlo jít o zavinění třetí osoby.“

Rozhovor s Dolejšem vznikl v rámci natáčení investigativního cyklu Seznamu Zvláštní vyšetřování.

V Grossově organismu se našly zvýšené hodnoty arzénu, methylrtuti a kadmia. Od chvíle, kdy lékaři bývalému premiérovi diagnostikovali chorobu ALS, která napadá svaly a nervy a v důsledku vede k udušení pacienta, se Gross neustále zabýval tím, co mohlo chorobu vyvolat. I proto si nechával dělat na různých klinikách řadu testů.

„Z té informace o těžkých kovech jsem byl v šoku, protože jsem s ním hovořil asi rok před tou poslední schůzkou a tam mi sdělil, že si teprve dělá rozbor z vlasů, ale výsledek jsem neznal,“ říká Dolejš.

Stanislav Gross zemřel doma 16. dubna 2015. Dolejš se tehdy zalekl informace, kterou si přečetl v médiích, že vdova Šárka nechce nechat provést pitvu, a rozhodl se zajít na policii.

„Vyhodnotil jsem si to tak, že by policie měla ty informace znát,“ říká Dolejš. „Pokud nám Stanislav tuto informaci dal, tak si ji nechtěl nechat sám pro sebe.“

Dolejš zároveň říká, že Gross nikdy nenaznačil, s čím konkrétním svou obavu z otrávení spojuje. Dokonce spolu prý ani nikdy nemluvili o různých Grossových kauzách, které Grosse, kdysi nejoblíbenějšího českého politika, připravily o pověst i politickou kariéru: nejdřív nevyjasněné pořízení bytu, následně zázračné zbohatnutí při obchodu s akciemi firmy Moravia Energo.

Dolejšovo oznámení pražská kriminálka prověřovala. Samotnému „oznamovateli“ ale už nikdy nedala vědět s jakým výsledkem. Znovu nevyslechla ani jeho, s žádostí o výpověď nenavštívila ani Grossovu sestru Ivanu.

„Důsledným prošetřením všech souvislostí a vyhodnocením dostupných materiálů nebylo zjištěno, že by se v dané věci jednalo o podezření ze spáchání trestného činu, přestupku ani jiného správního deliktu,“ oznámila mluvčí pražské policie Andrea Zoulová.

Doplnila, že kriminalisté s pomocí lékařů a soudních znalců prověřovali veškerou dostupnou zdravotní dokumentaci, i výsledky testů s těžkými kovy (z německé soukromé laboratoře), a nic podivného nenašli.

Šéf oddělení násilné kriminality Ladislav Novák k případu Grossova úmrtí uvádí: „Vše bylo prověřeno a odloženo. Žádné podezření tam nebylo.“ Potvrdil, že pitva se neprováděla („Nebyl k tomu důvod.“) a že o žádných Grossových obavách z otravy nic nevěděli: „Nic takového Stanislav Gross určitě nevyslovil, potvrzuje to i manželka. Vše je zaprotokolované.“

Faktem je, že Grossova manželka Šárka i dnes říká, že manžel žádné takové pochybnosti o otravě neměl. „Pro mě je to naprostá blbost. Ničím takovým se nezabýval, to by mi o tom řekl. Aspoň myslím,“ řekla v telefonickém rozhovoru.

Podivila se i tomu, že poslanec Richard Dolejš podával policii nějaké oznámení. „Nikdy jsem tady pana Dolejše neviděla, nikdy se o Standu nezajímal. Nikdy tady za ním nebyl,“ uvedla Grossová. Dolejš přitom potvrdil, že jeho a Zaorálkově schůzce u Grossových předcházela složitá logistická operace, protože se musela najít vhodná chvíle, kdy nebude manželka Šárka doma. Ona s Dolejšem se totiž dlouhodobě neměli v oblibě.

Gross při schůzce v únoru 2015 požádal Dolejše a Lubomíra Zaorálka o jednu pomoc: Aby mu pomohli sehnat kontakt na vědkyni a senátorku ČSSD Evu Sykovou, která se dlouhodobě specializuje na výzkum kmenových buněk, k nimž se upínají naděje mnoha pacientů s podobnými onemocněními, jaké měl Gross.

„Na paní Sykovou jsem Stanislavovi sehnal telefon, ale jak to tehdy dopadlo, zda se potkali, to už nevím,“ říká Richard Dolejš.

Senátorka Syková Seznamu potvrdila, že Grosse tehdy opravdu navštívila („Bylo to na žádost jednoho z ministrů.“), ale na léčbu kmenovými buňkami, byť zatím jen ve stádiu výzkumu, podle ní bylo pozdě.

„Když jsem ho viděla, tak už byl ve velmi těžkém stavu, už nemohl polykat, nemohl prakticky dýchat. Věděl, že děláme klinickou studii o kmenových buňkách, proto o tom uvažoval, ale pro něj už bylo pozdě. To už byl takový stav, že by mu to mohlo spíš uškodit,“ říká Syková.

Ona sama, se znalostí Grossovy zdravotnické dokumentace, žádné pochybnosti o počátku choroby nemá. Respektive nedomnívá se, že by ji mohly vyvolat vyšší dávky těžkých kovů.

„U něj to byl klasický průběh ALS,“ říká vědkyně a senátorka. „Takové hladiny těžkých kovů, které byly nalezeny u něj, se můžou vyskytovat u mnoha lidí a nemusí nic způsobit. A taky nevím, kde by k tomu přišel.“

Možnost podání nějakého jedu před mnoha lety před vypuknutím samotné nemoci nepřipadá Sykové jako pravděpodobná. „Já si nemyslím, že by to bylo nějaké jednorázové podání. Všechny ty možné spouštěče by měly mít dlouhodobý vliv.“

Na otázku, zda by tedy Gross musel jed užívat dlouhodobě, Syková už jen dodala: „Myslím, že si to myslel proto, že ho někdo chtěl léčit tím, že mu odstraňoval tyhle těžké kovy z krve. Aspoň takový dojem jsem získala, což mohlo být pro někoho docela lukrativní takhle ho léčit.“

Faktem je, že i Šárka Grossová říká, že si manžel nechal dělat „tisíce testů“. Stejně tak i sestra Ivana Karetová potvrzuje, že její bratr podstoupil různé léčebné procedury v Česku i v zahraničí. Žádná z nich mu ale nepomohla. Choroba ALS je totiž neléčitelná. Pacienti, kteří jí onemocní, umírají zhruba do tří let.

Pořad Zvláštní vyšetřování si pusťte zde: