Článek
Lidé bez příznaků mohou mimo pozornost zdravotníků virus přenášet velmi dlouho. U každého člověka se přitom může koronavirus projevovat jinak. Zvýšená opatrnost je proto namístě. Inspirovat se Evropa měla i u států, které mají zkušenost s nákazou SARS a které jednaly rychle, říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy Jan Pačes - molekulární genetik a bioinformatik z Ústavu molekulární genetiky Akademie věd ČR.
Je to pravda. Ten titr (hladina či množství pozn. red.) se nyní hodně měří, protože souvisí s tím, jak moc je člověk infekční. Podle studie na 60 pacientech má člověk nejvyšší hladinu viru ve sliznicích - bohužel - před tím, než se u něj projeví příznaky. Jde o studii, takže uvidíme, jaké budou další výsledky.
S podobnými zprávami se setkáváme u laboratoří. Hlásí například, že u někoho byla nalezena doslova velká nálož viru, u někoho menší. Čím to je?
Poté, co vás někdo infikuje, se virus množí a jako reakce se následně aktivuje imunitní aparát. V první linii se aktivuje nespecifická odpověď - protože buňky napadené virem vysílají signály, že jim něco je a likviduje se všechno. Časem se vytvoří buňky, které už jsou proti viru specifické.
Když už se někdo s infekcí setkal, tak už takové buňky specifické pro daný virus, bakterii nebo pro konkrétní nákazu, má. Tudíž i odpověď je mnohem rychlejší.
Viry to mají jednodušší než bakterie, protože virus se schová dovnitř buňky - respektive infikuje buňky - tudíž se vlastně v oběhovém systému tolik nepohybuje. Teprve když buňky začnou praskat a vypouští ho dál, tak je k dispozici pro imunitní odpověď.
Celý průběh nemoci tedy souvisí s imunitou člověka?
Určitě. Jsou lidé, kteří se nenakazí, přestože vedle nakaženého seděli. Není to tak, že když projdete okolo člověka, který má koronavirus, tak ho okamžitě dostanete. Záleží na délce kontaktu a jak velké množství viru do vás vstoupí, také imunitní aparát je různý. Proto jsou starší lidé většinou senzitivní, protože už mají imunitní aparát v horším stavu. Tedy se snáze nakazí.
Jak je to s takzvanými superpřenašeči? Je pravda, že dokážou nakazit až tisíc lidí?
V téhle souvislosti se nyní mluví o takzvané Pacientce 31 v Jižní Koreji. To je dost extrémní případ. Ale obecně to takhle při epidemiích bývá - pár lidí virus šíří mnohem víc právě proto, že i u takových onemocněních, kde je to výjimka, se pořád vyskytují lidé, kteří vlastně jsou infikovaní a nemají příznaky, a tudíž virus roznáší. Nemusí mít viru významně víc, ale protože se u nich nákaza nezjistí a mohou být poměrně hodně infekční, roznesou infekci mezi velké množství lidí. Jižní Korea byla dobře připravená a zvládla to. Oproti Evropě tam nákaza zpomaluje, ale přesto, že začali včas, byl tam jeden takový pacient a s tím se nedá nic dělat.
Jak se virus chová, když se dostane do těla?
Virus sám o sobě je jen proteinový váček a uvnitř něj je v tomto případě RNA. Tohle vlákno RNA podstrčí do buňky a zmizí. Proto je důležitý konkrétní protein, kterým do buňky vstupuje. Ten je specifický - proto je většina virů specifických pro jeden konkrétní druh. Vyžadují jednu konkrétní molekulu, kterou mají buňky na svém povrchu. Proto dané viry také nenapadají všechny buňky těla stejně a napadají ty, které mají zrovna vystavenou tuhle molekulu.
Virus se tedy dostane do sliznic - v tomhle případě je nejčastější, že jde přes sliznice a například do plic. Respirační onemocnění ve skutečnosti nevytváří samotný virus, ale buňky, které ho začnou produkovat - tak zároveň vysílají signál okolním buňkám a imunitní systém je začne zabíjet. Když je to masivní, imunitní aparát si začne ničit svoje vlastní buňky příliš rychle. Tím vznikne edém - otok - a nakonec plíce třeba přestanou fungovat.
Rozdíly mezi krevními skupinami?
Podle Jana Pačese jde zatím o statistiku a dat není mnoho. „Ale podobná věc byla zdokumentovaná i u infekce HIV nebo hepatitidy B, a to i pro krevní skupiny AB0 i pro Rh faktor, takže to není překvapivé,“ popisuje. Článek však nevysvětluje daný molekulární mechanizmus.
Je možné, že se v následujících týdnech virus při šíření Evropou bude dále měnit a mutovat?
To je jisté a děje se to. Otázka je, jak to skončí. Virus většinou rozpoznává svůj druh a panuje určitá rovnováha. V tomhle případě došlo k tomu, že vstoupil do nového druhu a musí se ukázat, zda rovnováha vznikne. Možnosti jsou od úplně nejjednodušších - například, že virus nedokáže s hostitelem fungovat a vymizí, podobně jako se to stalo se SARS 1, u kterého už není ani jeden případ a v populaci se neuchytil.
Stává se to, když je virus velmi slabý a imunitní aparát ho stačí zlikvidovat, nebo je málo infekční či naopak velmi silný a všechny hostitele zabije - takže se nerozšíří.
Případně vznikne rovnováha - z viru se stane endemický virus, který je v populaci normálně přítomen. Takové koronaviry člověk běžně má. Například to, čemu se říká rýma, to způsobují také některé druhy koronavirů. Nemáme s tím žádný problém a náš imunitní aparát je na ně zvyklý.
Takže i v případě nového koronaviru se další vývoj zatím nedá předjímat?
Zatím se zdá, že už se virus rozšířil příliš. Takže vývoj směřuje spíše k tomu, že se z něj stane klasická - doufejme, že sezonní - infekce.
Práce na vývoji antivirotik pokračují a mnohé naděje teď směřují k jejich rychlému zafungování…
Raději bych nepočítal s tím, že to bude rychlé. Je jisté, že s tím svět bude bojovat do léta. V Číně trval náběh měsíce a další tři měsíce nákaza odchází. To už je skoro půl roku. Z toho můžeme usoudit, že to takhle bude i v Evropě. Evropské země však situaci nezvládají tak jako asijské. Ty jsou i po zkušenosti se SARS víc připravené - jak z hlediska vlády, zdravotnictví, tak z hlediska ukázněnosti lidí. Počty nakažených v Číně jsou sice hrozivé, ale celkem mají nakažených 50 lidí na jeden milion obyvatel, Itálie jich má už dnes 500. Rozdíl je patrný zejména při sledování provincie Chu-pej s městem Wu-chan a zbytku Číny.
