S Messim a spol. svedla Slavia epickou bitvu jako z Pána prstenů. Bez střelce ji ale vyhrát nelze

Už se to stalo zvykem, že se na Sinobo Stadium servíruje menu složené z mimořádného zážitku, jemuž však pro dokonalý pocit slasti chybí ona pověstná sladká tečka.

Slávistické výkony v Lize mistrů mají prostě dvě roviny: na jedné straně přinášejí zážitek, tentokrát chvílemi až dechberoucí, z toho, že si to frajeři z Prahy rozdávají i s těmi nejlepšími na planetě na férovku a neparkují před bránou autobus se zataženou ruční brzdou. Na stranu druhou platí a platit bude, že fotbal se hraje na góly. A s jejich střílením má Slavia zjevně problém. Složka A neodpovídá složce B. A je to škoda, protože to, co Slavia proti Barceloně v poli předvedla, by si sladkou tečku, alespoň v podobě jednoho bodu do tabulky, zasloužilo.

Takhle zůstane sparťanské vítězství Uhrinova týmu nad Cruijffovou Barcelonou z prvního dubnového dne roku 1992 nadále osamocené. Výsledek na ukazateli skóre to slávistům, bohužel pro ně, hyzdí, navzdory tomu, že výkon proti Barceloně, byť pochopitelně v novějším vydání, podali stejně epický a velkolepý jako před lety Mistr, Siegl, Vonášek, Kouba a spol.

A to přesto, že hůř už červenobílí ve středu začít nemohli. Čas 2:48, skóre 0:1. I slávisté po utkání přiznali, že specifičnost zápasu se slavnou fotbalovou značkou FC Barcelona a pohled na Lionela Messiho či Luise Suáreze v životní velikosti na ně tak trochu dolehly a rozmlžily koncentraci.

Rozhovory s hráči Slavie si ostatně pusťte ve videu nad tímto článkem.

Aniž by tušila, že tak brzy inkasuje, upravila přece jen Slavia pro zápas s gigantem své obvyklé taktické noty. V první půli bránila standardnějším způsobem než je u ní běžně zvykem. V zásadě ve dvou liniích, z nichž tu zadní tvořila obvykle v neměnné úsečce obranná čtyřka. A pár metrů před ní se zbývající hráči dle vývoje barcelonské hry a kombinace vlnili v návaznosti na linii první coby její rovnoběžka, druhá linka pomyslného písmene V nebo jako vypouklý srpek půlměsíce.

A z tohoto postavení se Slavia stále častěji odvažovala k výpravám před barcelonskou branku, kde platilo, že čím náhlejší a překvapivější byl slávistický vpád, tím nadějnější díry v barcelonské defenzivě se před nájezdníky obnažovaly. Bohužel pro příznivce domácích toho slávisté opakovaně nebyli schopni využít.

Pro pořádek dlužno dodat, že naopak jim za jejich záda vozil po pravé straně Semedo jeden balon nebezpečnější než druhý.

Po změně stran se slávisté rozhodli, že nemají co ztratit. A spustili svůj tradiční rokenrol, stále otevřenější hru se stále menším zajišťováním. A když po Stanciově superkolmici přišlo Bořilovo vyrovnání, musel být edenský hromový výkřik „Góóól!“ slyšet až někde na okrajích Prahy.

Slávisty následně zchladil mimořádně pitomý a zbytečný gól, který inkasovali po standardní situaci. A když se nadechli k posledním zhruba 25 minutám, následovala krystalicky čistá fotbalová orgie, připomínající svou epičností snad leda závěrečnou bitvu z filmového Pána prstenů. S tím rozdílem, že tady nedošlo k žádnému epochálnímu vítězství, ale k závěrečnému hvizdu, který podtrhl skóre na stavu 1:2, a přihrál tedy výhru hostím.

Slávisté tak budou moci vzpomínat na to, kterak chvílemi tlačili Barcelonu jako hrozny v lisu na víno, kterak Souček opanoval střed hřiště jako démon s opravdu nekonečně dlouhýma nohama a jak ve hře na maximální riziko zvládali Hovorka a spol. v situacích jeden na jednoho uhrávat balony před Messim, Suárezem, Dembélém a spol. s absolutní jistotou a bez jediné chyby.

To všechno bylo ve finále z hlediska výsledku tak trochu k ničemu, protože zápas skončil 1:2. Na jednu stranu platí, že ten, kdo zápas na stadionu – a nejspíš i u televize – sledoval, tedy tentokrát vážně neusínal, naopak musel najet na nevídanou endorfinovou vlnu opravdu strhující bitvy. Na druhou stranu: přestřílet Barcelonu 22:13 a nic z toho výsledkově nemít je opravdu trestuhodná chyba. Sedm střel mířilo na ter Stegenovu branku, devět ji minulo, sedm střel obrana zblokovala.

Ano, u Barcelony nebylo nikdy úplně jasné, na kolik procent výkonu někteří její hráči fungují. Hrozba z její strany byla přesto permanentní. A v případě nepříznivého vývoje skóre asi byli hosté schopni přepnout do módu, ve kterém by Kolářovu branku začali ostřelovat v kulometných dávkách.

Nicméně v jejich týlu dokázala Slavia dělat nevídanou paseku. Dle dotazů na pozápasové tiskovce paseku pro španělské novináře naprosto šokující. A Ernesto Valverde mluvil o Slavii jako o lavině, o soupeři s nevídaným tempem hry a nespoutanou dynamikou.

Slova jsou to krásná, byť i tyhle výroky barcelonského kouče si Slavia může zase jen nechat vytisknout a pověsit na zeď. Žádné body do tabulky, potažmo další bonusové peníze do kasy za ně nedostane.

Je evidentní, že jejím výkonům, které zahraniční média i trenéři označují za mimořádné i na poměry Ligy mistrů, fatálně schází zakončení, gólová tečka, střelec.

Tak už to na světě chodí, když sudičky vloží fotbalistovi do kolébky dynamiku a ochotu dřít do krve, něčeho jiného mu trochu uberou, v tomto případě klidu a jemné motoriky při zakončení. Z tribuny se to samozřejmě hodnotí snadno, ale je evidentní, že na rozdíl od domácí ligy, kde si z převahy Slavia vytvoří šancí třeba dvacet a to už by bylo, aby se nějaká neproměnila, v Lize mistrů s takhle marnotratnou neefektivitou uspět nelze. Tahle jedna kostička v Trpišovského mozaice schází. A to až skoro bolestně.

Nic nekončí. Teď bude zajímavé sledovat, jak se slávisté z absolutního výdeje sil proti Barceloně dokážou srovnat před nedělním zápasem na hřišti druhého týmu ligové tabulky, tedy Plzně.

Potom jak se popasují se zbývajícími třemi zápasy v Lize mistrů.

A neméně zajímavé bude bezpochyby zimní dění v červenobílé kabině, protože to, co slávisté v Evropě předvádějí, byť bez patřičného bodového ohodnocení, nezůstává skryto lovcům posil a talentů z těch nejzajímavějších evropských adres. A jestli je tedy něco jisté, tak bezpochyby skutečnost, že o mimořádné nabídky nebude v zimě nouze.

Při jejich vyhodnocování bude hrát bezpochyby roli i skutečnost, jestli ještě Slavia zůstane v pohárovém osudí alespoň pro Evropskou ligu… Ale to už jsme daleko. Teď Slavii čeká zmíněná Plzeň, pak pohárovo-ligový dvojzápas s Baníkem Ostrava. A 5. listopadu jim Lionel Messi předvede svá neuvěřitelná míčová kouzla ve svém „obýváku“, ve fotbalovém chrámu jménem Nou Camp.