Článek
Ekologická havárie, která před více jak šesti lety ohrozila desítky tisíc obyvatel Přerova, stále čeká na konečné soudní rozuzlení. Jak zjistily Seznam Zprávy, případ z října 2014, při němž bylo ovzduší moravského města zamořeno nezvykle vysokou koncentrací toxického oxidu siřičitého, teď bude muset posoudit Nejvyšší správní soud.
Obrátila se na něj přerovská chemička Precheza. Tato firma ze skupiny Agrofert byla podle závěrů vyšetřování pravděpodobným zdrojem škodlivin a už dříve musela zaplatit půlmilionovou pokutu.
Tu jí vyměřilo Ministerstvo životního prostředí. V první instanci jí přitom hrozila ještě tvrdší sankce, Česká inspekce životního prostředí chtěla Precheze uložit rekordní „flastr“ ve výši 7 milionů korun.
Stále nespokojená Precheza, která je v posledních letech nejziskovějším podnikem z celého Agrofertu, loni v červnu se svou žalobou namířenou proti ministerstvu neuspěla, teď zkouší poslední možnost.
„Akciová společnost Precheza proti loňskému rozhodnutí Městského soudu v Praze podala kasační stížnost, rozhodnutí považuje za nezákonné,“ uvedla pro Seznam Zprávy mluvčí Nejvyššího správního soudu Sylva Dostálová.
Případ se tak potáhne minimálně ještě několik měsíců, ačkoliv loňský rozsudek už byl považován za definitivní.
Pokračování soudní pře bez bližších informací potvrdil i mluvčí Agrofertu Karel Hanzelka. „Detaily probíhajícího soudního řízení zásadně nekomentujeme,“ dodal.
Zcela rozdílný pohled inspekce
Přerovská kauza je v lecčems podobná aktuálnímu případu otrávené řeky Bečva, v níž jako jeden z možných zdrojů jedů figuruje valašskomeziříčská Deza, sesterská firma ze skupiny založené nynějším premiérem Andrejem Babišem. Údajné pochybení Prechezy měl nezávisle vyšetřit resort, v jehož čele figuruje ministr Richard Brabec. Ten přitom dříve pro Babišův Agrofert pracoval, tudíž v obou kauzách čelil a čelí kritice, že je v konfliktu zájmů.
Významný rozdíl je ale třeba v tom, že při hledání viníka v Přerově se stanovisko Brabcova ministerstva diametrálně rozešlo s pohledem České inspekce životního prostředí (ČIŽP).
Přerovská havárie se odehrála v noci z 28. na 29. října 2014. Podle měřicí stanice Českého hydrometeorologického ústavu umístěné v samém centru města byl povolený hodinový limit oxidu siřičitého těsně po půlnoci překročen šestatřicetkrát, desetiminutový dokonce šestačtyřicetkrát.
Naštěstí většina lidí tou dobou byla doma a spala. Přesto se to neobešlo bez následků. Dva policisté ve službě, kteří se nadýchali vzduchu nasyceného SO2, museli vyhledat pomoc v nemocnici. Došlo u nich k popálení a poleptání hrtanu. Oba byli nakonec v neznámé výši finančně odškodněni. Nikoliv ale „pachatelem“, nýbrž olomouckým policejním ředitelstvím.
Ekonomika nad zdraví lidí
Vše se stalo přesně v době, kdy Precheza po předchozí technologické odstávce obnovovala výrobu kyseliny sírové. Proto byla logicky také první na ráně, když se začal hledat viník. Ostatně žádný jiný takto významný zdroj oxidu siřičitého v Přerově ani nepřichází v úvahu.
Inspekce životního prostředí tehdy vyhodnotila chování Prechezy jako vědomé ohrožení zdraví obyvatel Přerova, a to prý v čistě ekonomickém zájmu. Výrobu kyseliny totiž rozjížděla za nepříznivých rozptylových podmínek.
„Ekonomické zájmy a snaha o uvedení zdroje do provozu v tomto případě hrály významnější úlohu než zdraví obyvatel Přerova,“ napsala inspekce ve svém rozhodnutí, čímž zdůvodnila i rekordně vysokou pokutu.
Avšak Precheza se proti verdiktu odvolala, žádnou vinu nepřiznala. A Brabcovo ministerstvo nakonec původní trest snížilo ze 7 milionů korun na už zmíněných půl milionu, tedy pouhou čtrnáctinu.
Jen pozdní nahlášení
Ministerstvo se totiž ztotožnilo pouze s jedním ze čtyř správních deliktů, kterých se Precheza podle původního posouzení ČŽPI měla dopustit. Pochybení shledalo jen v tom, že opětovný rozjezd výroby kyseliny oznámila místním úřadům pozdě. Pouze s tříhodinovým předstihem, přitom takzvané integrované povolení vyžaduje, aby se tak stalo alespoň den předem. Žádný další prokazatelný přešlap Brabcovi úředníci nezjistili. Nenašili nezpochybnitelné důkazy o tom, že by jedovaté látky pocházely zrovna z Prechezy.
S jistotou lze prý předpokládat pouze to, že výrazné překročení imisních limitů s nájezdem výroby kyseliny souvislost mělo, ale nemusela to být příčina jediná.
„Na druhé straně je však třeba také konstatovat, že imisní situace je ovlivněna i jinými zdroji znečišťování ovzduší, tedy nejenom činností odvolatele (Prechezy),“ uvedli ministerští úředníci.
A Precheza prý může být odpovědná pouze za „své“ emise, naměřené přímo ve fabrice, nikoliv za všechny škodliviny, které dopadají na celé město. Překročení emisí v Precheze podle ministerstva prokázané nebylo, respektive inspekce životního prostředí se jím vůbec nezabývala.
Zde je opět vidět i jistou podobnost s aktuální kauzou kolem Dezy, kde ČIŽP čelí kritice, že vzorky vody z otrávené Bečvy byly na klíčových výpustích odebrány až se značným časovým zpožděním, což teď znesnadňuje hledání pachatele mezi podezřelými firmami.
Šestiletý vývoj přerovského případu, kdy viník fakticky nebyl dopaden a řeší se jen druhotné pochybení, nakonec překvapil i Pavla Juliše, vedoucího odboru stavebního úřadu a životního prostředí přerovského magistrátu. „Ten případ je velmi zvláštní, ale já už to mohu komentovat jen jako divák,“ říká muž, který se kauzou v Přerově zabýval jako jeden z prvních, hned po havárii. O jeho svědectví nikdo zájem neměl.
Musel bych být šílenec
I tato kauza nahrála spekulacím, že ministr Richard Brabec, bývalý generální ředitel lovosické Lovochemie, v druhé instanci nahrál zájmům svého někdejšího zaměstnavatele. On to však už dříve důrazně popřel.
„Musel bych být ale úplný šílenec, blázen, kdybych se v tom osobně jakkoliv angažoval. O snížení té pokuty jsem v odvolacím řízení nerozhodl já, nýbrž autonomní správní orgán - naše oblastní pracoviště v Olomouci. A pokud s tím někdo nebude spokojen, ve věci nakonec rozhodne soud,“ řekl k tomu ministr v roce 2017 pro Hospodářské noviny. A jak se ukázalo, k soudu případ skutečně dospěl.
Seznam Zprávy ale disponují i svědectvím jednoho z pracovníků České inspekce životního prostředí, který Brabcovo angažmá při prošetřování kauzy osobně zaznamenal.
Uvedl, že ministr sice přímo do jejich práce tehdy nemluvil, ale o případ se živě zajímal. „Řekl nám, ať si dáme pozor, abychom neudělali chybu,“ uvedl zdroj z inspekce. Od počátku bylo podle něj zřejmé, že Brabcovi na výsledku řízení s Prechezou velmi záleží.
Právní pochybení?
Čeho chce Precheza (Agrofert) teď v případu dosáhnout, její mluvčí Hanzelka nesdělil. Loni před Městským soudem v Praze advokát chemičky mluvil o tom, že celé řízení je doprovázeno řadou právních vad. Kupříkladu v odůvodnění pokuty chyběl odkaz na paragraf, co konkrétně firma porušila.
Zástupci Prechezy mluví i o nepřiměřeně vysoké pokutě. Někteří odborníci už dříve upozornili, že by v úsilí o výrazné snížení sankce mohla být nakonec chemička opravdu úspěšná, protože pokuty 0,5 milionu za podobné „lehčí“ delikty, jako je včasné neoznámení náběhu výroby, se běžně nedávají. Spíše jen desetitisíce.
