Růst hladiny oceánů, superbouře a násobně horší povodně, uniklá zpráva OSN předpovídá katastrofu

Podle „zvláštní zprávy“ o oceánech a věčně zmrzlých půdách, tedy permafrostu, Mezivládního panelu pro klimatickou změnu (IPCC) byly destruktivní změny už uvedeny do chodu. Návrh zprávy OSN popisuje trvalý pokles populací ryb, stonásobný nebo větší nárůst škod způsobených superbouřkami a stovky milionů lidí vysídlených kvůli stoupající hladině moře.

Bez zásadních snížení emisí způsobených člověkem by mohlo do konce století roztát 30 procent povrchového permafrostu severní polokoule, což by uvolnilo miliardy tun uhlíku a ještě více urychlilo globální oteplování.

900stránkové vědecké hodnocení je čtvrtým takovým za méně než rok, jaké OSN vydala. Jiné se zaměřily na stav biologické rozmanitosti, globální potravinový systém a strop nárůstu oteplování 1,5 stupně Celsia. Všechny čtyři zprávy docházejí k závěru, že pokud se lidstvo má v důsledku klimatických změn vyhnout nejhoršímu, musí přepracovat způsob, jakým produkuje a spotřebovává téměř vše.

V roce 2050 bude mnoho nízko položených měst a malých ostrovních národů každoročně zažívat „extrémní události na hladině moře“, a to i v případě nejoptimističtějších scénářů snižování emisí. Do roku 2100 „se očekává, že se roční škody způsobené povodněmi zvýší 100 až 1 000krát, uvádí shrnutí návrhu OSN.

I když se světu podaří omezit globální oteplování na dva stupně Celsia ve srovnáním s dobou před industrializací světa, vodní hladina oceánu se zvedne natolik, aby vysídlila více než čtvrt miliardy lidí. Zpráva naznačila, že k tomu může dojít již v roce 2100, i když se někteří odborníci domnívají, že k tomu dojde v delším časovém horizontu.

„I když by se do roku 2100 mohla relokace týkat ‚pouze‘ 100 nebo 50 milionů lidí, je to stále obrovské narušení životů a spousta lidského utrpení,“ řekl Ben Strauss, generální ředitel a hlavní vědec americké výzkumné skupiny Climate Central. „Když vezmete v úvahu politickou nestabilitu, která byla způsobena dnešní relativně nízkou úrovní migrace, děsím se představ budoucího světa, ve kterém se pohybují desítky milionů lidí, protože oceán jim krade jejich zemi," dodal Strauss.

Zvyšování hladiny moře se do 22. století dramaticky zrychlí. Podle zprávy OSN by zvyšování „mohlo překročit několik centimetrů za rok“, což by byl asi 100krát rychlejší proces než dnes.

Podle Světové meteorologické organizace (WMO) svět výrazně překračuje vytyčené cíle. V roce 2015 se totiž Pařížskou dohodou zavázala udržet oteplování do 2 stupňů s cílem limitovat nárůst na 1,5 stupně oproti době před industrializací. Podle Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPPC) však i toto způsobí úbytek korálových útesů, zvýšení hladiny moře a extrémní počasí v mnoha regionech. Podle zprávy OSN z října minulého roku se vědci shodují, že cíl udržet oteplování na takové hranici bude vyžadovat rychlejší a dalekosáhlejší změny ve způsobu využívání energií.

Tímto tempem tak hrozí, že se oteplování zvýší o 3 až 5 stupňů Celsia do konce tohoto století. „Koncentrace skleníkových plynů jsou znovu na rekordních úrovních, a pokud bude stávající trend pokračovat, budeme možná svědky zvýšení teploty o tři až pět stupňů Celsia do konce století,“ řekl generální tajemník WMO Petteri Taalas. „Pokud vytěžíme všechny známé zdroje fosilních paliv, nárůst teplot bude o hodně vyšší,“ varoval Taalas.

Vlády se příští měsíc sejdou v Monaku, aby schválily oficiální shrnutí nové zprávy. Zatímco základní část nemůže být upravena, diplomaté a vědci se budou potýkat s tím, jak zjištění orámcovat.

Závěrečné výsledky budou zveřejněny 25. září, kdy už bude příliš pozdě na to, aby bylo možné vyvinout silnější národní závazky v boji proti klimatické krizi na zářijovém summitu svolaném generálním tajemníkem OSN Antonio Guterresem. Ten končí o dva dny dříve.

Podle odborníků, kteří sledují klimatickou politiku v Číně, Spojených státech, Evropské unii a Indii, může být Guterres zklamán tím, co hlavní producenti skleníkových plynů na světě předložili.

Velká čtyřka – představující téměř 60 procent celosvětové produkce emisí z fosilních paliv – čelí nebezpečí ničivých dopadů souvisejících s oceánem a ledem. Zdá se ale, že žádná z nich není připravena.

Donald Trump, který tento týden na summitu G7 přeskočil zasedání věnované klimatickým změnám, si přeje, aby Spojené státy opustily Pařížskou dohodu. Teto záměr oznámil již v červnu 2017. Nejbližším datem odstoupení od smlouvy je pro USA listopad 2020, krátce před koncem současného funkčního období prezidenta Trumpa. Změny v politice Spojených států, které jsou v rozporu s Pařížskou dohodou, byly do praxe již uvedeny.

Indie rychle rozvíjí solární energii, ale nadále buduje i elektrárny, které spalují uhlí.

Evropská unie směřuje k cíli nulových čistých emisí skleníkových plynů do roku 2050, ale několik členských států se do aplikace změn příliš nehrne. Evropa je lídrem v opatřeních proti znečištění ovzduší, má ale pouze zhruba desetiprocentní podíl na celosvětových emisích skleníkových plynů. Česko má v současnosti závazek do roku 2030 snížit emise minimálně o 40 procent oproti roku 1990.

Čína emituje téměř tolik CO2 jako USA, EU a Indie. „Oči Pekingu se postupně vzdalují otázkám životního prostředí a zejména změně klimatu,“ poznamenal analytik Greenpeace International Li Šuo, dlouholetý pozorovatel čínské klimatické politiky. Obnovení místních uhelných elektráren a uvolnění předpisů o znečišťování ovzduší podle Li Šuoa poukazuje na znepokojení plynoucí ze zpomalující se čínské ekonomiky a její obchodní války s USA.

Přesto všechny tyto země čelí mnoha hrozbám uvedeným ve zprávě IPCC.

Šanghaj, Ningbo, Taizhou a další půl tucet hlavních pobřežních měst v Číně jsou například velmi zranitelné vůči budoucímu zvýšení hladiny moře. Ta by se podle odhadů expertů měla zvýšit do roku 2100 o metr ve srovnání s koncem 20. století. Pokud budou emise CO2 pokračovat beze změny, jsou v nebezpečí i Bombaj a další pobřežní indická města.

Dokonce i ve Spojených státech, kde se na ochranu New Yorku, Miami a dalších nechráněných měst vynakládají miliardy, by takové úsilí mohlo přijít vniveč, pokud se emise CO2 nesníží.