Článek
O rostoucí vojenské síle Moskvy v jedné z nejodlehlejších částí světa svědčí nově odhalená, 3,5 kilometru dlouhá ranvej na základně Nagurskoje. Země Františka Josefa, kterou obklopuje Severní ledový oceán, se stala kvůli poslední přehlídce ruské vojenské síly zdrojem dalšího napětí mezi Ruskem a Západem.
Ruská federace udělila západním médiím několik dní před setkáním Arktické rady vzácný přístup do nově rozšířeného vojenského komplexu. Rozšíření ranveje a zmodernizování areálu v praxi znamená, že na místě může přistát v podstatě jakýkoliv stroj, píše CNN.
Rusko zároveň ve čtvrtek převzalo od Islandu na další dva roky předsednictví Arktické rady. Orgán založily v roce 1996 Rusko, Spojené státy, Kanada, Norsko, Island, Finsko, Švédsko a Dánsko společně se šesti organizacemi zastupujícími původní arktické obyvatelstvo.
Organizace si klade za cíl společně řešit otázky udržitelného rozvoje a ochrany životního prostředí. O status pozorovatelské země v elitním klubu usilovalo i Česko, po kauze Vrbětice se ale podle informací Seznam Zpráv postavilo proti právě Rusko.
Modernizace základen, letišť či přístavů není na ruské straně neobvyklá. Rusko v posledních letech postavilo či zrenovovalo řadu objektů. Výstavba nejsevernější vojenské základny na ostrově Alexandřina země známé jako Arctic Trefoil byla dokončena v roce 2017. Leží 257 kilometrů východně od nejvýchodnější části norského souostroví Špicberky - území NATO.
Budoucnost Ruska
Nová základna má sloužit zhruba 150 vojákům a je navržena tak, aby ruské Severní loďstvo mohlo být autonomní a soběstačné. Jde o součást toho, co ruský prezident Vladimir Putin označuje za klíč k posílení přítomnosti Moskvy v Arktidě, aby byla zajištěna „budoucnost“ Ruska.
Základna údajně disponuje nejmodernějším radarem, schopným monitorovat pohyb lodí a letadel NATO. Velitel letectva Igor Čurkin pro CNN uvedl, že vojáci často sledují americké a další stroje, které považují za nepřátelské. Armáda také novinářům předvedla dvě výkonné rakety pobřežní obrany, které umístila v Zemi Františka Josefa. Rakety mohou prý zasáhnout lodě nebo pozemní cíle vzdálené více než 320 kilometrů od pobřeží.
„Zrovna včera jsme zde viděli průzkumné letadlo NATO. Čtyři hodiny jsme ho doprovázeli tím, že jsme do vyšších velitelských center předávali veškeré informace, pozice letadla a jeho trajektorii, jakým směrem letělo,“ řekl novinářům Čurkin. „Nepřítel neprojde nezpozorován,“ dodal generálmajor.
CNN se jeho tvrzení nepodařilo ověřit, ale podle serveru je jasné, že v Arktidě se vyostřuje mocenský souboj.
Bílý dům sleduje ruské zbrojení v nejsevernější oblasti Země se zvyšujícími se obavami. Americký ministr zahraničí Antony Blinken avizoval již před setkáním Arktické rady, že Spojené státy jsou „znepokojené nárůstem některých vojenských aktivit v Arktidě“.
Blinken se ve středu poprvé setkal se svým ruským protějškem Sergejem Lavrovem v islandském hlavním městě Reykjavík. Před zasedáním ministerských členů Arktické rady spolu měli probírat i normalizaci vztahů mezi oběma státy. „Není žádným tajemstvím, že USA a Rusko mají rozdílná stanoviska,“ uvedl před setkáním americký šéf diplomacie. Lavrov už totiž na počátku týdne informoval, že Arktida je podle něj oblastí ruského vlivu. Nároky Moskvy na Arktidu nejsou neopodstatněné. Až 53 procent pobřeží Severního ledového oceánu je ruským územím.
Po setkání Arktické rady Blinken zdůraznil, že by se měl orgán věnovat mírové spolupráci, problémům životního prostředí či otázkám blaha původních obyvatel. Ve stejný den hrozil ruský prezident Vladimir Putin, že Rusko „vyrazí zuby“ nejmenovaným nepřátelům. Aniž by někoho uvedl, Putin tvrdil, že kritikům vadí, že jen Rusku patří bohatství Sibiře. Jedinou možnou odpovědí je podle Putina posílení ozbrojených sil.
„Všichni nás chtějí někam kousnout nebo od nás něco odhryznout, ale měli by vědět, že jim zuby vyrazíme tak, aby kousat nemohli, klíčem k tomu je rozvoj našich ozbrojených sil,“ pronesl ruský prezident.
Rusko v posledních letech vyvinulo velké úsilí, aby rozšířilo své územní nároky v regionu. V roce 2007 umístili ruští potápěči vlajku Ruské federace na dno Severního ledového oceánu u severního pólu. Krok kritizoval tehdejší kanadský ministr zahraničí Peter MacKay. „Nejsme v 15. století. Nemůžete cestovat kolem světa, umisťovat své vlajky a tvrdit, že tohle je vaše území,“ prohlásil tehdy MacKay.
Přestože zapíchnutí vlaječky možná bylo spíše symbolickým krokem, Rusko od té doby posiluje své základny v oblasti. Severní loďstvo nedávno rozšířilo svou flotilu o desítky nových lodí, ponorek, stíhaček, ale i o systémy protivzdušné obrany a další zpravodajské prostředky.
Pobřežní státy s územím uvnitř polárního kruhu mají podle úmluvy OSN o mořském právu (UNCLOS) pravomoc využívat přírodní zdroje do vzdálenosti 200 námořních mil od svých pobřežních základních linií. Aby si mohly nárokovat ještě větší kontrolu nad dalšími částmi mořského dna, musí OSN předložit vědecké důkazy o tom, že se rozšířily jejich kontinentální šelfy. Moskva letos v březnu dva takové dodatky OSN předložila.
Hlavním důvodem napětí v oblasti je globální oteplování, které skýtá nové možnosti jak pro vojenské operace, tak pro ekonomické aktivity. Rusko má s Arktidou velké plány, zejména v souvislosti s bohatými zásobami nerostných surovin a novými dopravními možnostmi.
Strategie se opírá o tři hlavní pilíře: vojenskou sílu, ovládnutí Severní mořské cesty – stále životaschopnější obchodní trasy mezi Západem a Asií, a využívání přírodních zdrojů, jako je plyn a další nerostné suroviny.
