Článek
Rok a půl sedí za mřížemi vazební věznice na Pankráci mezinárodně sledovaný muž: Vitalij Ginzburg. Bez komplikací cestoval po Evropě, v Lotyšsku získal trvalý pobyt, disponuje izraelským pasem. V lednu 2019 jej však na příkaz ruských vyšetřovatelů zatkla česká policie.
Východní mocnost požádala české úřady o jeho vydání. Rusové ho podezírají, že státu zpronevěřil 1,2 miliardy rublů (450 milionů korun) a chtějí ho vyšetřovat „doma“. Tomu se ale Ginzburg brání s odůvodněním, že mu v ruském žaláři půjde o život. Ginzburg patřil mezi prominentní ruské miliardáře a zejména při budování infrastruktury pro fotbalové mistrovství světa v Rusku nahlédl pod pokličku zkorumpovaných veřejných zakázek.
Postupně se dostal do konfliktu s ruskými institucemi a začal veřejně kritizovat Putinův režim. Jeho další osud visí na rozhodnutí ministryně spravedlnosti Marie Benešové (za ANO), která rozhodne podle výsledků azylového řízení, Ginzburg totiž požádal v Česku o mezinárodní ochranu.
Vitalij Ginzburg poskytl Seznam Zprávám z vězení exkluzivní rozhovor, ve kterém na základě vlastní zkušenosti s ruskými vyšetřovateli analyzuje rizika a hrozby spojené s pražskými komunálními politiky Pavlem Novotným, Zdeňkem Hřibem a Ondřejem Kolářem, které kvůli ruským agentům hlídá policie.
Divadlo pro ruské publikum
Bezmála rok a půl již sedíte ve vazbě na Pankráci a bráníte se vydání do Ruska kvůli obavě o život. Jak hodnotíte současné zprávy a varování Bezpečnostní informační služby (BIS) před aktivitami tajného ruského agenta?
Hodnotím tyto zprávy jako absolutně reálné. BIS je službou demokratického státu, nachází se pod civilní kontrolou. Z toho důvodu se domnívám, že BIS nešíří falešné informace a nezajímají ji žádné provokace.
S ruskými vyšetřovateli a zpravodajci jste ve svém životě přišel do kontaktu. Jak na vás manévry ruské strany působí?
Na základě informací, které mám k dispozici, je mi úplně jasné, že se proti třem komunálním starostům provádí operace ruských tajných služeb.
Co jim podle vás hrozí?
Mohou je vydírat, dokážu si představit shromažďování různých kompromitujících materiálů s cílem diskreditovat je a politicky poškodit, znedůvěryhodnit. Do takových operací bývá standardně zapojeno několik agentů.
Seznam Zprávy mluvily s Andrejem Viktorovičem Končakovem, který je ústřední postavou příběhu, po němž BIS pátrá. Údajně může jít o agenta ruských tajných služeb, kvůli němuž mají dva pražští starostové a primátor hlavního města policejní ochranu. Je podle vás do akce zapojeno více agentů?
Ten, o kom mluvíte, pravděpodobně bude hlavou operace, respektive osobou v klíčovém postavení, která působí na území České republiky. Jsem přesvědčený, že půjde o několik agentů. Takové operace se uskutečňují na pokyn nejvyššího vedení v Ruské federaci, protože v opačném případě by nemohla být zorganizována. Ani služba vnější rozvědky, ani vojenská rozvědka, které nepochybně působí na území Česka, by se z vlastní iniciativy do takového podniku nepustily.
Je odstranění pomníku maršála Koněva tím, co zažehlo ruský hněv?
Podívejte, demontáž pomníku tajné služby příliš nezajímá. Tím ale nechci bagatelizovat činnost, kterou tu zpravodajci provádějí, protože de facto narušují suverenitu České republiky. Jde o hybridní válečný prvek, který je primárně cílen na ruské publikum, má ovlivnit tamní média.
Hrozí podle vás hlídaným českým politikům fyzické nebezpečí?
Začnu u ruského příkladu. Dle mých vlastních zkušeností jakákoliv opozice vůči ruské vládě představuje nebezpečí. Ruské federaci vládne skupina gangsterů. Pokud o tom snad někdo pochybuje, doporučuji podívat se na internetovou stránkou „OPG-Ozero“ a přečíst si v Anglii nedávno zveřejněnou knihu ruského novináře Dmitryje Zapolského s názvem Putinburg. Zákroky vůči ruské opozici doprovázejí politické vraždy, zatýkání, vazební stíhání a ve finále postiženým nezbývá než emigrovat.
Troufne si ruský stát na takové zákroky i v zahraničí?
To, o čem jsem mluvil, se vztahuje primárně na ruské občany. Co se týká českých politiků, cílem tajné operace proti nim není jejich vražda nebo ublížení na zdraví, ale jejich politická diskreditace a psychologický nátlak. Kreml by byl zcela spokojený, kdyby se mu podařilo paralyzovat práci těchto pražských politiků, cílem je zastrašit je a znemožnit je před voliči.
Uvědomuje si Kreml, co jejich ataky mohou způsobit diplomaticky?
Myslím, že chápou, co by se stalo, kdyby skutečně na politika členského státu NATO a Evropské unie fyzicky zaútočili. Na druhou stranu tyto přeshraniční útoky jsou organizovány docela průměrně, občas hloupě. Neumějí odhadnout, jaké důsledky mohou mít jejich provokace. Co považuji za nebezpečné, je, že v průběhu těchto provokací dochází k určité mobilizaci různých radikálů, kteří pak mohou konat na vlastní pěst. Tato hrozba je zcela reálná, ochrana pražských politiků je tedy zcela na místě.
Sám jste před několika lety skončil ve vazbě, teď vás chtějí vydat do Ruska ke stíhání kvůli podezřením a čelíte tlaku kremelských úřadů. Co byste doporučil pražským politikům nyní dělat?
Měli by celou situaci pojmout jako šanci, jak posílit politicky. Díky tlaku Kremlu mohou politicky vyrůst. Mohou přerůst komunální a regionální úroveň, musejí se však smířit s tím, že nějakou dobu budou pod policejní ochranou.
Nadále by měli pokračovat ve své činnosti, kremelští politici nesmějí pocítit, že se jim jejich tlak vyplatil a povedlo se jim pražské politiky zastrašit a zahnat do kouta. Roosevelt v takových situacích doporučoval nebát se ničeho kromě svého vlastního strachu. Kreml se bojí dopadů vlastní veřejné politiky, nikoliv však intrik.
Nedávno jsem v rádiu slyšel rozhovor s Pavlem Novotným. Myslím, že situaci pochopil a ví, co dělá.
Ruský ministr obrany požádal o trestní stíhání lidí, kteří za odstraněním sochy stojí. Je to jen vyhrožování nebo skutečně míněný krok?
Je to další hloupá provokace Kremlu, která jen poškozuje rusko-české vztahy. Svědčí to o neschopnosti ruských politiků nějak v klidu situaci řešit a pomník zachránit. Teď Putin potřebuje svému publiku ukázat, jak mu leží situace s Koněvovým pomníkem na srdci, a tak hrotí česko-ruské vztahy.
Ruský vyšetřovací výbor prověřuje zločiny spáchané v Rusku, v demolici pomníku není naplněna skutková podstata trestného činu. Demontáž pomníku není důvodem pro reakci ruského ministerstva zahraničních věcí, nejde o ruský majetek ani ruské vojenské pohřebiště. S čím v Moskvě počítají? S tím, že čeští politici přijedou do Moskvy, aby svědčili? S tím, že pokud proti nim vznesou v nepřítomnosti obvinění prostřednictvím Basmanského okresního soudu v Moskvě, tak po nich vyhlásí mezinárodní pátrání? To teda pochybuji. Z ruské strany je to celé poměrně hloupé, nepromyšlené.
Jakým způsobem by nyní měly reagovat české úřady?
Česká strana by si měla vyžádat doklady o zahájení trestního stíhání, nastudovat si praxi ruského trestního zákoníku a podle toho se proti stíhání odvolat. Využil bych formulky protizákonného zahájení trestního stíhání a obrátil bych se i k Evropskému soudu pro lidská práva. Rusko bych také žaloval o náhradu škody.
Z obdržených dokumentů pak bude srozumitelné, kdo přesně zahájil toto trestní stíhaní, jaká konkrétně osoba ze státního zastupitelství uznala toto zákonným, na základě čehož bude možné vznést konkrétní námitky. Navíc není vyloučeno, že tito konkrétní lidé do České republiky cestují za turistikou či odpočinkem, mohou tu mít i majetek. To vše by pak mohlo hrát roli v postupu českého státu proti těmto ruským provokacím.
Věřím, že podobný a zodpovědný postup zvolí i české Ministerstvo spravedlnosti při posuzování žádosti ruského státu o mé vydání do Ruska ke stíhání.
Jak v kontextu současné eskalace vztahů mezi Českou republikou a Ruskem vnímáte svůj případ? Vzrostly vaše obavy?
Přál bych si, aby se můj případ řešil v právní, nikoliv politické rovině. Již samotná skutečnost mého zadržení, bez zjevných příčin, jen potvrzuje, že jsem se stal zajatcem Kremlu. Bohužel k tomu dochází v právním státě. Nezbývá mi než využít všech dostupných možností právní obrany, musím se obrátit na Evropský soud pro lidská práva. Nepochybuji o tom, že za mým zadržením stojí lidé angažovaní Ruskem. To je v právním statě prostě nemyslitelné. O mé zadržení žádaly ruské orgány i v Lotyšsku a ve Francii, tam však na ruské volání neslyšeli.
