Rusko se urvalo ze řetězu. Česko mu ale samo nahrává, říká expert

Podle Ruska je současná kapitola v česko-ruských vztazích jen součástí širší akce Američanů či zastiňovací manévr pokusu o převrat v Bělorusku. Ruským médiím se hodí vyjádření Andreje Babiše popírající teroristický čin, ruským operacím pak napomáhá naddimenzované zastoupení ruských úředníků v Česku, ale i role samotného prezidenta Miloše Zemana. Současnou situaci pro Seznam Zprávy analyzuje a možná východiska z ní nabízí analytik Asociace pro mezinárodní otázky (AMO) Pavel Havlíček.

Jak si vysvětlujete rozporuplnou reakci vládních představitelů?

Působí to na mě tak, že oba dva vládní představitelé, Jan Hamáček i Andrej Babiš, trochu couvají. Bylo to vidět jak na včerejší Evropské radě pro zahraniční otázky FAC, tak při vyjádření premiéra. Pojali to tak, že nemají zájem o eskalaci, resp. o koordinovanou akci ze strany západního společenství. Téma Vrbětic bylo přidáno dost na okraj a agenda byla dána tím, co se v regionu právě děje, ruská eskalace na hranicích s Ukrajinou nebo zdraví Alexeje Navalného. Takže ten prostor pro vyjednávání byl dost zúžen, ale stejně český požadavek na realizaci koordinované žádosti o postih vůči Ruské federaci a koordinovaného přístupu k vyhošťování diplomatů, to nezaznělo. Jakkoli tam byla prosba o možnost vyhostit ruské diplomaty z evropského prostoru, tak žádná systémová ambicióznější reakce nezazněla.

Další věc se pak týká Andreje Babiše, kdy jsme opět slyšeli couvání, kterého později zneužila i ruská média, která psala, že nešlo o státní terorismus, ale o útok cílený na vybavení mířené do Bulharska, takže z toho vypadlo pojítko na ČR. Možná je to nějaká terminologická záležitost, které asi nerozumím, ale pro mě jako pro občana a zasvěceného komentátora to je zarážející. A dohromady s tichem ze strany prezidenta podle mě na naše partnery nepůsobíme důvěryhodně, což je v tuto chvíli zásadní. My jako ČR můžeme mít daleko větší problémy a můžeme to pocítit daleko více, než kdybychom to řešili s našimi partnery v EU a NATO. Myslím si, že náš potenciál nebyl vyčerpán a čeští vládní představitelé prozatím neudělali vše, co bylo možné.

Jakým způsobem může Česko pocítit negativní dopady takového svého jednání?

Některými komentátory již bylo připomínáno, že Rusko může využít i další nástroje, např. ekonomické sankce, v Rusku stále působí české společnosti a čeští občané. Máme v zemi také diplomatické objekty, rozsáhlý komplex zastupitelských úřadů, ale i Český dům v Moskvě, který je lukrativním zařízením, které do velké míry sponzoruje činnost českých center, když funguje jako prosperující hotel a hospoda. Na ruském trhu, přes všechny problémy, fungují některé české subjekty, které to mohou pocítit. O to důležitější je, abychom napnuli síly a zmobilizovali podporu ze strany mezinárodního společenství. Není to důležité jen na diplomatické úrovni a s ohledem na solidaritu, případně vyhošťování ruských diplomatů z dalších spojeneckých zemí, jako to bylo například v Británii po roce 2018, ale také pro české občany a naše zastoupení v Ruské federaci, kde nám naše spřátelené státy můžou zásadním způsobem pomoci.

Tou ruskou reakcí se stalo to, že činnost české ambasády v Moskvě bude do velké míry paralyzována, což je problém.

Jak tento příběh prodává Rusko?

Prohlášení a zdůvodnění z ruské strany vyznívá tak, že si to česká strana vymyslela a neexistuje podezření, že by do toho byly ruské tajné služby zapleteny, až po to, že to česká strana dělá v zájmu Spojených států. Často je to prezentováno tak, že když se Polsko solidárně připojilo k USA po jejich vyhoštění deseti ruských diplomatů a Poláci připojili další tři, ČR na to měla údajně také naskočit a připojit se se svými 18. Jsou to ale oddělené kapitoly a nedával bych je dohromady, protože ten český příběh je v tomto odlišný.

Ruská strana to však takto zdůvodňuje, je tam dáván apel na to, že jsme loutky Západu bez vlastní agendy a děláme to jen proto, abychom se někomu zavděčili. Toto bylo zohledňováno v oficiální lince i na dezinformačních webech. Někteří ruští poslanci a senátoři měli i radikálnější nápady jako zavřít českou ambasádu v Moskvě, zpřetrhat veškeré vazby, uplatnit sankční mechanismy atd. Některé narativy tvrdily, že to Češi dělají naschvál, aby zakryli další okolnosti, třeba pokus o převrat v Minsku. Je to samozřejmě nesmyslné, ale v tom dezinformačním světě to žije vlastním životem. Cílem je co nejvíce mlžit, zastírat a přidávat do toho další odbočky, aby se ten příběh co nejvíce zamotal a nebylo jasné, komu nebo čemu vlastně věřit.

Odrážejí se tyto informace i na české dezinformační scéně?

Ano, určitě, přímý přesah na straně dezinformačních médií jsme zaznamenali. Česká verze Sputniku tyto narativy stejně jako v minulosti táhne a ty jsou dále multiplikovány domácí dezinformační sférou. Druhá věc je velmi rychlý přesun od témat, jako je vakcína Sputnik V a pandemie, k této aktuální záležitosti. Krátce po tiskové konferenci bylo možné vidět nástup těchto proruských příběhů.

Jaké další případy ruské infiltrace v Česku známe?

Rusko v tomto ohledu působí dlouhodobě, udává se, že až polovina spolupracovníků ruské ambasády a konzulátů v Karlových Varech a Brně spolupracuje s ruskými tajnými službami. Vidíte, že přes noc se dokázalo tímto způsobem označit skoro dvacet ruských pracovníků. Udává se, že by to mohlo být až 60 osob. Musíme být na pozoru a být si plně vědomi úrovně rizika. Tohle jsou všechno jen lidé, kteří jsou zařazeni na ambasádě. Dokážete si představit, že ruské tajné služby nemají své agenty jen tam, je třeba se bavit o tom, kolik těch lidí tady vlastně je a jak velký je to bezpečnostní problém.

Druhá věc je spojená s dřívějšími operacemi, ať už šlo o zmobilizování domácí komunity, té dezinformační, nebo i aktivistické a spolkové. Bylo to dobře vidět při aféře se sochou maršála Koněva. Ze starších případů infiltrace do nejvyšších sítí armády tu byl případ plukovníka Rachardža, agenta, který se dostával až ke klasifikovaným informacím ze strany několika českých generálů. Toto byla prominentní aféra asi před deseti lety. Pak tu bylo vyjednávání kolem zřízení amerického radaru v Brdech a další.

Nedává Česko svým přístupem Rusku tak trochu najevo, že jsme pro tyto špiónské operace ideální půdou?

V poslední době vidíme, že se Rusko úplně utrhlo ze řetězu. Připomínám, že toto všechno jsou akce posvěcené na té nejvyšší úrovni. Nejde jen o případ Česka – Rusko se jalo střílet lidi za bílého dne v centru Berlína, pak je tu případ Skripalů, špiónské působení v Bulharsku, aféry vynášení informací z NATO v Itálii. Nejsou to oddělené kapitoly, ale soustavná činnost. Přesto bych řekl, že ČR je v něčem lukrativní a přívětivější vůči ruské přítomnosti, nejen s ohledem na vysoce naddimenzovanou přítomnost ruského zastoupení, což vytváří solidní základ pro podobné operace. Jen připomenu, jejich přítomnost u nás je přibližně stejná jako ve čtyřikrát větším Polsku, které s Ruskem přes Kaliningrad sousedí.

Na druhou stranu je nutné podotknout, že tady Rusko má dlouhodobě určitou politickou základnu v osobě českého prezidenta, který poměrně významným způsobem značnou část politické kritiky odfiltroval a snažil se v minulosti Rusko nejen obhajovat, ale i aktivně lobbovat za jeho zájmy. To bylo vidět na příkladu výstavby jaderné elektrárny Dukovany II i v dodávkách vakcíny Sputniku V. To, že byli odvoláni v poslední době dva ministři, je lvím podílem českého prezidenta, který tlačil na Andreje Babiše. Zkrátka díky této politické podpoře a rozmělňování vládního přístupu vůči Rusku, vzpomeňme na rok 2018, kdy Zeman nejen prohlásil o českých bezpečnostních službách, že to jsou čučkaři, ale také výrobu novičoku v Česku.

Podobný narativ vedlo Rusko i vůči Evropské lékové agentuře, tedy že má na svědomí smrt evropských občanů. Prezident totéž zopakoval o tehdejším ministru zdravotnictví Blatném a Ireně Storové, ti měli být překážkou, aby se k nám dostala „všespásná“ ruská vakcína. Všechno toto je výhodou pro špionážně-diplomatickou přítomnost a ruské působení.

Jaké je východisko z této situace?

V první řadě spolupráce s našimi partnery. Bez nich my nebudeme schopni adekvátně silně reagovat na velmi závažnou aféru obrovských rozměrů. Může nastat určitá paralýza na bilaterální úrovni, vztahy mohou být až katastrofické. Pak je tu možnost, která je dle mě ideální, a to je jít cestou důkladného oddělování oficiálního dialogu s ruským režimem v Kremlu a spolupráce s ruskými občany. Taková dichotomie je podle mě nejvíc logická. Samozřejmě nesmíme zapomínat na posilování naší domácí odolnosti, a to formou nejen komunikace o tom, co Rusko je a co pro nás představuje, ale také obrňování našich institucí.

To, že se dva ruští agenti jakkoli přes cizí pasy dostali do Vrbětic na prohlídku muničních skladů, je pro mě naprosto nepředstavitelné a nechápu, jak se to mohlo stát. Vysvětluji si to tak, že tady v minulosti probíhala určitá forma outsourcingu zodpovědnosti ze strany české armády k soukromému subjektu, který toto vůbec nezajistil a neměl na zřeteli, co to může v rámci bezpečnosti znamenat. Toto by se nemělo opakovat. Měl by to být budíček pro ochranu našich institucí, a nebavím se jenom o vojensko-bezpečnostní branži, ale i o další širší obraně státu. Měli bychom lépe bojovat proti dezinformacím a hybridním hrozbám, korupci, praní miliard ruských rublů v českých bankách, posílení naší analytické schopnosti monitorovat tyto přesuny a více se zaměřit nejen na aktivity ruských služeb, ale i na ruské oligarchy.

Není toto podceňování hrozeb do jisté míry způsobováno i tím, kdo zrovna v daném úřadu nebo ve vládě působí?

Podle mě to je silně dáno politickou vůlí. Kdybychom ji tady měli, tak nejen v Praze přejmenováváme ulice, ale zaměříme se na ruskou přítomnost u nás daleko více. Současná vládní garnitura tu vůli má pouze malou a Rusko nevnímá jako hrozbu, resp. nevnímá vždy dostatečně seriózně varovné hlasy ze strany tajných služeb a bezpečnostní komunity. Pokud bude nová administrativa po volbách vnímat tyto hrozby seriózněji, tak si myslím, že se můžeme někam posunout. V tuto chvíli se současným rozložením sil v parlamentu a vládě ta reakce bude zkrátka vždy pouze omezená.