Článek
Internet, iPhone a moderní technologie do každé rodiny. Takovou politiku svého času prosazoval ruský prezident a dnešní premiér Dmitrij Medveděv. V době svého prezidentování si dokonce vysloužil přezdívku „ajfončik” a doteď na sebe upozorňuje tím, že má navzájem propojené produkty společnosti Apple často ještě dříve, než se začnou v Rusku prodávat.
Podpořený apetit Rusů po moderních technologiích (a tím pádem i daleko větších možnostech rychlé online komunikace a výměny informací) ale narazil, když se v roce 2012 vrátil do Kremlu Vladimir Putin. Sám se dříve nechal slyšet, že ho sice chytré telefony zajímají, ale nepoužívá je, protože za něj všechno zařizují spolupracovníci. To, co tak doceňoval Medveděv, se nakonec stalo pro Putina obavou a problémem.
Postupné oklešťování
Nový zákon umožnil v roce 2012 praktickou cenzuru internetu. Úřad Roskomnadzor začal rozhodovat o tom, kdo se ocitne na „černých seznamech” webů se zakázaným obsahem. Teoreticky tam mají spadat weby propagující sebevraždy, drogy nebo dětskou pornografii, rozhodnutí je ale na samotných cenzorech a ti blokují i japonskou mangu nebo stránky o lékařském využití marihuany. Po pěti letech fungování bylo na seznamu přes 10 milionů blokovaných adres.
V roce 2013 zase změna zákona umožnila, aby na seznamu teroristů a extremistů končili i autoři politické satiry. Pět let vězení hrozilo feministce Ljubov Kaluginové z Omsku za jízlivý mem. Problémy se „zákony proti extremismu” měl loni i opoziční aktivista a bloger Eduard Nikitin kvůli žertům o falšování voleb. Jeho vtípky měly vyvolávat extremistické nálady. „Tohle nejsou ani stalinské metody, ani brežněvské, tohle je něco, co ještě neumíme pojmenovat,” citovalo Nikitina Rádio Svoboda.
Telegram vzdoruje
Prezident Putin podpořil i zákaz využívání virtuálních privátních sítí (VPN) i registru společností, které se zavazují poskytnout úřadům na vyžádání klíč k zašifrované soukromé konverzaci. Takový krok odmítla síť Telegram, která hojně slouží pro komunikaci ruské opozice a aktivistů.
Společnost pak loni na jaře dostala vysokou pokutu a Roskomnadzor zablokoval na 18 milionů IP adres spojených s Telegramem. Síť ale přežila a podle jejího šéfa Pavla Durova ji není možné technicky zablokovat bez odstřižení celého internetu.
Kreml ale v internetu a sociálních sítích nespatřuje jen nebezpečí. Jeho možnosti využívá pro šíření proruské propagandy, ať už jde o sponzorování zpravodajských serverů v zahraničí nebo „trollí farmy” na výrobu fake news a očerňování oponentů.
Co je RuNet?
Loni na podzim se pak objevil koncept ruského „suverénního internetu”. Spoluautorem návrhu je mimochodem veterán Andrej Lugovoj, jehož vydání požadují od roku 2006 Britové kvůli vraždě bývalého ruského špiona Litviněnka. Poslanci ho schválili letos v dubnu a o měsíc později ho podepsal prezident Putin. Proti zákonu protestovaly ve velkých městech tisíce lidí.
Celý nápad zjednodušeně spočívá v tom, že v případě krize a hypotetickém odstřižení Ruska od internetu, budou fungovat vládní weby a domácí internet. Nově by měl provoz mezi ruskou a globální sítí procházet přes uzly vedené ve speciálním registru bezpečnostní služby FSB. Poskytovatelé internetu budou muset používat speciální zařízení, které umožní kontrolu klíčových slov a cenzuru a blokování obsahu. Bezpečnostní experti vidí za ruským internetem hlavně obavy Moskvy z politických nepokojů.
Zlomové datum? Spíš ne
Podle Michaila Klimareva, šéfa Společnosti na ochranu internetu, se ale přímo 1. listopadu nic nemění. „Nejsou připravené zákony. Pokud ale má Roskomnadzor dost mozků na to, aby něco vyvinul, a tím si nejsem jistý, kvalita komunikačních sítí v Rusku se zhorší,” varuje podle ruského opozičního deníku Novaja Gazeta Klimarev.
Systémy okamžitého odstřižení sítě se podle deníku už testují na Uralu a úřad Roskomnadzor se raduje z posílení svých pravomocí. Jenže ty ještě nemá, protože velká část legislativních změn, které měly vývoj „ruského internetu” umožnit, dosud chybí.
Podle BBC uplynula lhůta na přijetí nové legislativy už v srpnu, doteď se ale přijalo jen 7 ze 23 potřebných zákonů. Většina návrhů navíc dostala od ministerstva pro rozvoj hospodářství červenou. Odborníkům se nezdají technické postupy a prostředky boje proti hrozbám. Panují totiž obavy z další cenzury, ale i výrazného zpomalení rychlosti internetu a zdražování služeb.
Díkybohu za neschopnost
Podle řady novinářů a aktivistů se nakonec vznik nezávislé sítě nepodaří. Ruské technologie na to nestačí a sami politici se příliš v tom, jak internet funguje, neorientují. „Celá politika se teď odehrává na internetu. Vláda bude vyvíjet nátlak na konkrétní redakce a na lidi, kteří se jí nelíbí. Zároveň bude zkoušet využívat technologie k tomu, aby zavedla cenzuru. Kladem autoritářského státu je ale to, že takové operace v něm probíhají velmi neefektivně,” říkal letos v říjnu opoziční politik Alexej Navalnyj na fóru Borise Němcova ve Varšavě.
Podle Klimareva je RuNet způsob, jak z rozpočtu vytáhnout peníze. Stát má na vývoj vlastního internetu během tří let investovat asi miliardu dolarů (23 miliard korun), nejspíš to ale nebude stačit – Rusko je totiž v úplně jiné pozici než Peking.
V Číně vláda internet kontroluje od samého začátku, v Rusku se ale vyvíjel svobodně, a modely v obou zemích jsou proto odlišné. „Na druhou stranu, pokud v některých regionech náhle vypuknou masové protesty, může častěji docházet k odpojení mobilního internetu nebo internetu jako celku. To nový zákon Roskomnadzoru umožňuje,” cituje Novaja Gazeta Arťoma Kozljuka z nevládní organizace Roskomsvoboda hájící svobodu uživatelů internetu.
Lidskoprávní organizace Human Rights Watch (HRW) varuje, že pokud se plány naplní, ruská vláda získá nad svobodou projevu a online šířením informací ještě větší kontrolu. „Vláda teď může přímo cenzurovat obsah, nebo dokonce udělat z ruského internetu uzavřený systém bez toho, aniž by veřejnosti řekla, co a proč dělá,” tvrdí podle Rádia Svoboda Rachel Denberová z HRW.
Podle Putinova mluvčího Dmitrije Peskova ale vláda neplánuje ruské uživatele internetu izolovat. „Nikdo nenavrhuje odstřižení internetu,” vzkázal mluvčí Kremlu.
