Ruská odveta: novinář Polské televize v Moskvě končí, razítko nedostane

Kdy a co ti přesně sdělilo ruské ministerstvo zahraničních věcí?

Minulé pondělí jsem byl telefonicky pozván na schůzku s vedením oddělení tisku a informací ministerstva zahraničních věcí, byl uveden čas a místo, kde se máme sejít. A protože sleduji aktuální dění mezi našimi státy, bylo víceméně jasné, že to nebude příjemný rozhovor. Přijal mě zástupce tiskové mluvčí ministerstva zahraničí Marie Zacharovové.

Rozhovor byl velmi oficiální, bylo mi sděleno, že Polsko letos v březnu zakázalo vjezd do země novináři ruské státní televize Jevgeniji Rešetněvovi, že to byl nepřátelský krok, který nemůže zůstat bez odpovědi, a že jelikož budou Rusové vstřícnější než Poláci, nevyhostí mě hned a nezakážou mi vjezd, ale můžu tu pracovat až do konce mé akreditace a víza. To je do začátku září tohoto roku a potom mi akreditace nebude prodloužena. To znamená, že do té doby můžu normálně pracovat, podnikat, cestovat jako zpravodaj, pak ale nemůžu ani podat žádost o prodloužení akreditace.

Rusové tam dali i takovou možnost, že pokud polská strana přehodnotí svůj postoj vůči ruskému novináři, tak oni vezmou svůj krok zpět. Je to ale jen jejich postoj sdělený mně, ne polské vládě. Má to tedy zřejmě vypadat konstruktivně. Na závěr mě několikrát ujistili, že je to pouze a výhradně politické a diplomatické odvetné rozhodnutí, to znamená, že na něj nemá vliv moje práce, působení v Rusku ani obsah mých zpráv.

Jak často se novinářská akreditace v Rusku prodlužuje? Ty jsi v Rusku pět let.

Na rok, s tím je spojené vízum, takže vždy zhruba měsíc před koncem akreditace se podává žádost a pak s akreditací vyřizuješ vízum. Dosud to bylo u mě bez problémů, víceméně automaticky, dal jsem papír v pátek a v pondělí jsem měl novou akreditaci.

Ty spolupracuješ i s Českou televizí, která už nějakou dobu nemá v Rusku svého zpravodaje.

Tam je to trochu složitější, protože já nemůžu být oficiálním spolupracovníkem. Jsem zpravodaj Polské televize a nemohl bych to dělat na území Ruské federace, protože by mi to mohli vyčítat. Já jsem byl vždy do ČT pozvaný jako komentátor, ale nespojovala nás žádná smlouva, nebyl jsem ani placen. Právě proto, abychom se vyhnuli nebezpečné situaci, že by mi Rusové vyčítali, že pracuju neoprávněně. Ale je to tak – od té doby, co zhruba před rokem odjel Miroslav Karas a Karlu Rožánkovi se sem nepodařilo dostat, jsem se tu snažil dělat podporu pro ČT a komentáře aktuálních věcí, ale jako zpravodaj Polské televize. Ty vstupy nekončí, budou až do září.

Vypadá to ale, že Česká televize tu zůstane bez zpravodaje, protože nakolik je mi známo z diplomatických zdrojů, žádost Karla Rožánka tam pořád čeká a z toho, co vím, jde už spíš o takový naschvál vůči Čechům – nevyřizovat to a trestat vás za vztahy s Rusy.

Co se týče tvé funkce, přijde po tobě další zpravodaj Polské televize, nebo ta pozice zůstane neobsazena?

Situace asi bude podobná té české. Ruské hranice jsou pro cizince stále uzavřeny a troufnu si říct, že to bude pokračovat tak, že ministerstvo zahraničí prohlásí, že nemůže převzít na podatelně žádost o akreditaci, protože jsou hranice stejně uzavřeny a dotyčný člověk do Ruska nemůže přijet. Čili ať se podá žádost až v okamžiku, kdy to bude možné. Tak, jak se Rusové chovají k České republice, se nejspíš budou do doby, co budou uzavřené hranice, chovat i k místu pro nového zpravodaje Polské televize. Nikdo nebude akreditaci odmítat, oficiálně ji nezamítne, ale použije se výmluva: máme tady epidemickou situaci, takže se nezlobte, musíte si počkat.

A obecně k situaci a práci západních novinářů v Moskvě – ztěžují jim ji ruské orgány?

Obrovský problém je v souvislosti s novým zákonem o cizích agentech nebo agentech cizích států. On se vztahuje na ruská média, která jsou podporována finančně ze zahraničí, jako například portál Meduza, Rádio Svoboda, Echo Moskvy a tak dále. Ten zákon je přísný. Pokud si jde zahraniční novinář promluvit s takovým médiem, musí to nahlásit na policii nebo prokuraturu, a pokud to neudělá, hrozí mu dva roky vězení.

Ty informace se ale k lidem dostaly dost nejasné, takže si myslí, že se vztahuje i na zahraniční média, což víceméně znamená, že se dnes jen obtížně dostáváme k obyčejným lidem, úřadům nebo úředníkům, protože mají strach s námi mluvit. Kolega z Polského rozhlasu se snažil natočit rozhovor s ředitelem Muzea gulagu, ale ten se pořád vymlouval, že nemá čas, a pak vyšlo najevo, že měl strach, aby z toho neměl nějaký problém.

Velká západní média to řeší tak, že zaměstnávají Rusy, kteří dělají produkční a rešerše, což pomáhá prolomit nedůvěru a usnadňuje přístup k tématům, která je zajímají. Menší média na tom moc nemají, co si nevydupeme sami, to nemáme.

Zpravodajové dalších polských médií – Polského rozhlasu a agentury PAP – v Rusku zatím zůstávají?

Zůstávají, mají akreditace do konce roku, do ledna příštího roku. A neděje se nic takového, že by nastala nějaká další odvetná reakce. V našem případě to bylo jasné, předem jsme věděli, že tady někdo bude potrestaný za březnovou akci Poláků.

Polsko tehdy zakázalo vstup do země reportérovi státní televize. Já jsem četl jako udávaný důvod, že šířil o Polsku dezinformace a sbíral informace, které měly Polsko poškodit.

Oficiálně je to tento důvod. Nevím, nakolik je reálný a nakolik ne. Myslím, že větším problémem bylo to, že došlo ke zveřejnění. Novinář Rešetněv byl v Polsku asi dvakrát nebo třikrát, naposledy v lednu 2020. To rozhodnutí šlo udělat bez toho, aby se o něm někdo dozvěděl, a nebyly by z toho takové důsledky. Sám Rešetněv se o tom navíc dozvěděl až z médií, nikoli od polských úřadů.