Článek
I když oblast střežila armáda, část starousedlíků se vrátila. Někteří s tichým souhlasem hlídek, jiní potají podlezli pod ostnatými dráty.
Ve vesničce Kupovate žijí bábuška Háňa (v béžovém) a Maria (v modrém).
Navrátilci znovu osídlili své dřevěné chaloupky ve vesničkách rozptýlených v lesích. Kvůli takzvanému samoosidlování se jim říká samosela.
Úřady je tiše tolerují, možná hlavně proto, že samy se o své bábušky postarat nedokážou.
Vesničky s bábuškami slouží jako turistická atrakce pro lidi, kteří do Černobylu přijíždějí na exkurzi elektrárny. Zatímco jinde se úřady chlubí svými výsledky, v Černobylu dávají na odiv lajdáctví a zmar.
Do vesnic vedou staré, zanedbané cesty plné děr. I když jedete autem, kvůli výmolům musíte snížit rychlost na rychlost chůze, abyste si neutrhli nápravu.
Některé chaloupky slouží dokonce jako obchod. Nebo spíš sloužily...
Ve vesnickách zbyly převážně staré ženy - bábušky. Jejich muži často pomáhali na likvidaci kontaminovaných trosek elektrárny a již dávno zemřeli. Nebo zemřeli věkem. Bábušky zůstaly samy s nezměrnou vůlí žít.
Jsou to vesnice čítající nanejvýš deset dřevěníc. Obydleny jsou dvě, tři, někdy čtyři.
Bábušky jsou činorodé, zdánlivě se nikdy nikde na dlouho nezastaví. Sázejí, ryjí, sklízejí, kmitají. Když nejsou na zahrádce, určitě doma něco pečou.
Bábuška Halina věší prádlo ve vesnici s názvem Teremci.
Se vším si navzájem pomáhají. Žijí ve skromné komunitě závislé jedna na druhé.
Samohonka je vždy po ruce i pro neohlášené návštěvy. Panák na přivítanou je samozřejmostí. Hned pak se bábušky předhánějí, která hosty poctí u své domácí tabule. Ochotně nabídnou něco malého k zakousnutí jako třeba palačinku (blinčik) s malinami svařenými cukrem.
Ukrajina, to jsou buď paneláková města, nebo vesnice s barevnými dřevěnicemi, kde se život zastavil v 19. století.
Hrubé, šlachovité ruce s mozoly vypovídají o životě okořeněném tvrdou prací. Bábušky si ale nestěžují. Září z nich životní optimismus.
Vodu berou bábušky ze studní. Sprchují se na dvoře za zástěnkem vodou ze zavěšeného vědra. Když se zeptáte, jak to dělají v zimě, plaše se pousmějí. „V zimě se nesprchujeme.”
Tím, že se o ně zajímají turisti, možná si žijí lépe než bábušky v jiných částech země.
Za bábuškami se pravidelně vrací Monika Nedvědová, která návštěvu Černobylu zprostředkovává českým zájemcům. Sama nevynechá příležitost objet všechny vesničky a přivézt bábuškám potraviny.
Nakoupí jim mouku, těstoviny, olej, cukr, sůl a léky. Bábušky se ze všeho nejvíc těší na čerstvý bílý chléb, který si samy neupečou.
Hospodaří na svých skromných zahrádkách, kde si pěstují zeleninu. Významnou plodinou jsou brambory, z nichž se snad v každém domě pálí samohonka. Domácí vodka je hrubá, ale oblíbená. Bábušky si dávají zdravotního panáčka po každém jídle.
Zřídka, ale přeci jen se občas objeví i nějaký muž.
Majitel upracovaných rukou se jmenuje Ivan.
Vasil odpočívá u pece.
Největší starost všech je, jak to s nimi bude, až jednoho dne zemřou. Nebojí se smrti, ale toho, zda se k nim včas dostane pravoslavný pop „báťuška”, aby je řádně pohřbil.
